2 C 322/2023-86 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, neboť s žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 40 000 Kč. Podle smlouvy o úvěru se žalovaný zavázal vrátit částku 40 000 Kč spolu s úrokem ve výši 34 088 Kč při úrokové sazbě 23 % ročně ve 72 měsíčních splátkách po 1 029 Kč. Dále si účastníci sjednali doplňkovou službu , Anonymizováno, . Cena této služby za dobu trvání úvěru činí 50 472 Kč. Splátka za výkon této doplňkové služby ve výši 701 Kč měsíčně je splatná společně s měsíční splátkou úvěru. Celková výše měsíčné splátky je tedy 1 730 Kč. Žalovaný žalobkyni zaplatil celkem 10 splátek v celkové výši 17 299,29 Kč. Se splátkou splatnou dne 15. 12. 2022 se však dostal do prodlení a dále již splátky nehradil. Po zaslání dvou upomínek žalobkyně dne 21. 1. 2023 úvěr zesplatnila a žalovanému vyčíslila k zaplacení dlužnou částku ve výši 126 718,12 Kč. Ta se sestává z neuhrazené jistiny úvěru ve výši 37 139,27 Kč, neuhrazené části smluvních úroků ve výši 26 659,49 Kč, ze zbývajících částí doplňkové služby , Anonymizováno, v celkové výši 43 462 Kč (odklad 8 618 Kč, nemoc 17 422 Kč, práce 17 422 Kč), z nákladů na upomínky ve výši 800 Kč, ze smluvního úroku za prodlení úvěru ve výši 87,73 Kč a ze smluvní pokuty ve výši 18 569,63 Kč. Žalovaný však částku řádně a včas nevrátil, a to ani na základě předžalobní výzvy žalobkyně.2. V dané věci bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, a proto soud vyzval účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyslovila souhlas, žalovaný se k výzvě nijak nevyjádřil a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.3. Z předložených listinných důkazů, a to konkrétně ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, a smluvních podmínek k této smlouvě včetně smlouvy o zřízení doplňkové služby , Anonymizováno, má soudu za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo k podpisu smlouvy, ve které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout spotřebitelský úvěr ve výši 40 000 Kč. Ten měl žalovaný splatit v 72 měsíčních splátkách po 1 029 Kč, celkem měl tedy zaplatit 74 088 Kč, a to na úrocích částku 34 088 Kč při úrokové sazbě 23 % ročně a na splátkách jistiny úvěru částku 40 000 Kč. Součástí smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru je sjednání doplňkové služby , Anonymizováno, (čl. VII. smlouvy), jejíž konkrétní podmínky jsou sjednány jsou sjednány ve smlouvě o zřízení doplňkové služby , Anonymizováno, , která je dle svého čl. III. bod 3.2. nedílnou součástí smlouvy o úvěru a tvoří její přílohu č. 2. Cena této služby za dobu trvání úvěru činí 50 472 Kč. Splátka za výkon této doplňkové služby ve výši 701 Kč měsíčně je splatná společně s měsíční splátkou úvěru. Celková výše měsíčné splátky je tedy 1 730 Kč. Žalobkyně žalovanému na základě shora popsané smlouvy skutečně vyplatila pouze částku 32 000 Kč, a to po odečtení nákladů poskytovatele úvěru specifikovaných v čl. IV.4.8. smlouvy ve výši 8 000 Kč, když tuto částku si na náklady s vyřízením úvěru dle smluvních ujednání žalobkyně rovnou započetla a fakticky je žalovanému vůbec nevyplatila. Žalovaný žalobkyni zaplatil celkem 10 splátek, tj. 17 299,29 Kč. Od 15. 12. 2022 dále žalovaný splátky nesplácel a žalobkyně úvěr zesplatnila k 21. 1. 2023. Dne 21. 2. 2023 byla žalovanému odeslána i předžalobní výzva, kdy byl upozorněn na možnost soudního vymáhání celkové dlužné částky 126 718,12 Kč.4. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li si strany výši úroku. Podle ust. § 1 odst. 2 o. z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Podle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle ust. § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.5. Z hlediska právního posouzení bylo pro soud zásadní zjištění, že na základě uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru byla žalovanému poskytnuta věřitelem fakticky částka 32 000 Kč, přičemž vrátit měl včetně plateb za službu , Anonymizováno, celkem 124 560 Kč (72 x 1 730Kč). Jedná se tedy o povinnost žalovaného vrátit téměř čtyřnásobek plnění poskytnutého věřitelem. Takto razantní navýšení výše závazku dlužníka je způsobeno zejména konstrukcí poplatků za doplňkovou službu , Anonymizováno, , která byla (oproti tvrzením žalobkyně) účastníky sjednána v rámci smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru, jejíž je nedílnou součástí. Cena této služby je neadekvátně vysoká vzhledem k obsahu možnosti poskytnutých služeb (krátkodobé přerušení či odklad splátek), což vyplývá již pouze ze zjevné skutečnosti, že cena této služby převyšuje výši poskytnutého úvěru. Služby, jejichž využití umožňuje, jsou přitom administrativně nenáročné vzhledem ke způsobu administrace pohledávek nebankovními poskytovateli zápůjček a úvěrů, který je vysoce automatizovaný a v případě všech jednotlivých dlužníků prakticky shodný. Jen stěží lze uvažovat o tom, že by věřiteli v souvislosti s poskytnutím těchto služeb žalovanému mohly vzniknout v tomto jednotlivém případě takto vysoké náklady. Z obsahu smlouvy přitom nevyplývá důvod takto vysoké nákladnosti položek představujících vysoce automatizované a ze své povahy jednoduché činnosti. Z toho soud uzavírá, že skutečným účelem sjednání těchto poplatků za využití doplňkových služeb nebylo pokrytí nákladů administrativní činnosti věřitele, ale skryté navýšení smluvního úroku tak, aby svojí deklarovanou výší nepřesahoval hranici, která je v souladu s dobrými mravy. Stejná argumentace se vztahuje také k nákladům poskytovatele úvěru specifikovaným v čl. IV.4.8. smlouvy, jejichž výše 8 000 Kč byla žalovanému automaticky stržena z poskytnutého úvěru. Nevyváženost smlouvy v neprospěch žalovaného jako dlužníka dále vyniká v případě jeho prodlení se splácením, kdy žalobkyni vzniká dle smlouvy nárok na zpoplatnění zasílaných upomínek, na zaplacení náhrady účelně vynaložených nákladů a na smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky.6. Z výše uvedených závěrů vyplývá, že poskytnutí peněžních prostředků žalovanému je s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení dle citovaného ust. § 2991 odst. 1 o. z. Uvedené jiné právní hodnocení nevyžadovalo poučení dle ust. § 118a odst. 2 o. s. ř., neboť toto soud poskytuje při jednání a jen za předpokladu, kdy je třeba, aby účastník v této souvislosti doplnil vylíčení rozhodných skutečností. Tak tomu v posuzované věci nebylo, žalobkyní vylíčené skutečnosti a předložené důkazy pro rozhodnutí soudu poskytují dostatečný základ. Jak již bylo výše uvedeno, právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému ve skutečnosti pouze částku 32 000 Kč. Z žalobních tvrzení plyne, že žalovaný zaplatil právnímu předchůdci žalobkyně toliko částku 17 299,29 Kč. Při výše uvedeném závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru a posouzení vztahu mezi účastníky jako bezdůvodného obohacení, musí žalovaný vydat své bezdůvodné obohacení žalobkyni jako postupníku, neboť tato má právo na vrácení toho, co bylo plněno (§ 2993 o. z.), a proto je důvodný nárok žalobkyně co do částky 14 700,71 Kč (32 000 – 17 299,29), která jí byla přiznána výrokem I. Důvodný je