4 C 287/2023-31 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobou doručenou procesnímu soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí žalovanou částku s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení. Z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze dvou smluv o zápůjčce [číslo] uzavřené dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně spol. [právnická osoba], [IČO] a žalovaným, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému finanční prostředky ve výši 100 000 Kč a dále na základě smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne [datum] mezi týmiž smluvními stranami, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému finanční prostředky ve výši 23 000 Kč. 2. V průběhu řízení vzala žalobkyně žalobu ohledně druhé z uvedených zápůjček [číslo] uzavřené dne [datum] zpět a navrhla zastavení řízení, neboť se jí nepodařilo dohledat podklady k doplnění skutkových tvrzení. Soud tedy řízení ve smyslu § 96 odst. 2 o. s. ř. zastavil, neboť byly splněny podmínky ust. § 96 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to z části nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu o zpětvzetí návrhu zastaví. Odůvodnění rozsudku se tedy bude vztahovat toliko ke smlouvě o zápůjčce [číslo] uzavřené dne [datum]. Na základě této smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč, které měl žalovaný společně s poplatkem za půjčku ve výši 93 029 Kč vrátit žalobci ve 36 měsíčních splátkách po 5 362 Kč a při poslední výši měsíční splátky 5 359 Kč Celkem měl žalovaný žalobkyni zaplatit částku 193 029 Kč. Žalovaný splátky řádně nesplácel, od uzavření smlouvy zaplatil žalovaný toliko 1 splátku ve výši 5 450 Kč, a to dne 23. 8. 2019. Předžalobní výzvou žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě zbývající částky, žalovaný již od doby postoupení pohledávky na žalobkyni neuhradil ničeho. Danou žalobou požaduje žalobkyně jakožto postupník po žalovaném zaplacení neuhrazené jistiny úvěru ve výši celkové dlužné částky 187 579 Kč, která je tvořena dlužnou jistinou ve výši 97 683,21 Kč a dlužnými poplatky ve výši 89 895,79 Kč, dále kapitalizované úroky ve výši 5 774,16 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 27 541,24 Kč, úroky ve výši 14 % p. a. z dlužné jistiny 97 683,21 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 10 % p. a. z dlužné jistiny 97 683,21 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení. Žalobkyně zároveň doložila, že před tím, než poskytla žalovanému zápůjčku, prověřovala jeho schopnost splácet zapůjčené finanční prostředky, když vyhodnocením podkladů poskytnutých od žalovaného učinila závěr, že tento je schopen s ohledem na své rodinné, majetkové a finanční poměry úvěr řádně splácet. Teprve po prověření této skutečnosti byla smlouva o zápůjčce mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným uzavřena. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, elektronický platební rozkaz, který mu byl doručován do vlastních rukou, byl zrušen z důvodu, že se nepodařilo doručit jej do vlastních rukou žalovanému, na ústní jednání soudu nařízené na 26. 1. 2024 se nedostavil, z jednání se neomluvil, ani nepožádal z důležitého důvodu o odročení a soud měl tedy splněny podmínky, jednat bez osobní účasti žalovaného ve smyslu ust. § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). 4. Smlouvou o zápůjčce [číslo] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně spol. [právnická osoba] a žalovaným dne [datum] má soud prokázáno, že na základě tohoto uzavřeného smluvního vztahu poskytl původní věřitel žalovanému zápůjčku ve výši 100 000 Kč. Součástí smluvních ujednání byl závazek žalovaného zaplatit věřiteli v souvislosti s poskytnutím finančních prostředků poplatek za zápůjčku ve výši 93 029 Kč, který se skládal jednak z úroku ve výši 23 039 Kč, dále z částky za zpracování, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 48 030 Kč a částky za vedení zákaznického účtu ve výši 21 960 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 193 029 Kč měl žalovaný splácet celkem ve 36 měsíčních splátkách splatných vždy ke konci měsíčního období po 5 362 Kč, přičemž poslední splátka měla činit 5 359 Kč. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) činí 61,96 %. Rovněž bylo smluvními stranami ujednáno, že zápůjční úroková sazba vztahující se k zápůjčce činí 14 % p. a. a je pevná po celou sjednanou dobu trvání smlouvy. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy, poslední a jediná příslušná splátka ze strany žalovaného byla uhrazena 23. 8. 2019 Smluvní strany si rovněž článkem 6.5 smluvních podmínek sjednaly, že právní předchůdce žalobkyně měl právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši dlužné jistiny. Soud má rovněž prokázáno, že pohledávka, která je předmětem daného řízení byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni, a to s účinností ke dni [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně 16. 12. 2022. Žalobkyně rovněž doložila, že žalovaného před podáním žaloby vyzývala k úhradě dlužné částky. 5. Podle § 2390 zák. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného dluhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze sjednat úroky. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zřejmě narušuje veřejný pořádek. 6. Z hlediska právního posouzení dané věci bylo pro soud zásadní zjištění, že na základě uzavřené smlouvy o zápůjčce mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným, byla žalovanému poskytnuta původním věřitelem částka 100 000 Kč, přičemž měl vrátit částku ve výši 193 029 Kč, tedy téměř dvojnásobek plnění poskytnutého věřitelem. Takto razantní navýšení výše závazku dlužníka je způsobeno konstrukcí různých poplatků za poskytnutí zápůjčky zahrnující nejen zákonem předvídatelný smluvní úrok, ale také, a především neadekvátně vysoké poplatky za zápůjčku, konkrétně částka za zpracování a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 48 030 Kč a částka za vedení zákaznického účtu ve výši 21 960 Kč. Neadekvátnost jejich výše soud dovozuje z obsahu smlouvy (jednoduchá formulářová smlouva, nenáročná na zpracování či formulaci) ze způsobu administrace pohledávek nebankovními poskytovateli, zápůjček a úvěrů, který je vysoce automatizovaný a v případě všech jednotlivých dlužníků prakticky shodný. Proto lze pouze velmi těžko uvěřit věřiteli, že v souvislosti s uzavřeným smlouvy se žalovaným mu vznikly tak vysoké administrativní poplatky a náklady tak, jak je uvedeno ve smlouvě. Z obsahu smlouvy rovněž nevyplývá důvod takto vysoké nákladnosti položek představujících vysoce automatizované a ze své povahy jednoduché činnosti. Z tohoto důvodu soud uzavírá, že skutečným účelem těchto poplatků za zápůjčku nebylo pokrytí nákladů administrativní činnosti věřitele, ale skryté navýšení úroku tak, aby svojí deklarovanou výší nepřesahoval hranici, která je v souladu s dobrými mravy. Pokud je smluvní úrok v právní praxi vnímán jako odměna za poskytnutí peněz, je v daném případě tato odměna ve své reálné výši naprosto nepřiměřená výši plnění, které věřitel žalovanému poskytl. Nákladnost úvěru pro dlužníka, která je u smlouvy vyjádřena RPSN ve výši 61,96 % p. a., je přitom vysoká i v poměrech rizikovějších úvěrů poskytovaných nebankovními institucemi. Obvyklá výše úroků dle přehledu statistických údajů zveřejněných Českou národní bankou (dále jen„ ČNB“) za období 07/2019 činila pro korunové úvěry poskytnutými bankami domácnostem v ČR na spotřebu v průměru 8,60 % p. a. Dohodnutá výše RPSN 61,96 % p. a. více jak 7x převyšuje obvyklou úrokovou míru evidovanou ČNB, což rovněž vede soud k jednoznačnému závěru, že jde o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy a tedy o ujednání absolutně neplatné. 7. Uvedená problematická ujednání smlouvy přitom nejsou oddělitelná od jejího dalšího obsahu ve smyslu ust. § 576 o. z., neboť nákladnost úvěru (poplatek za zápůjčku), konkrétně výše všech problematických administrativních poplatků, je zahrnuta již ve výši jednotlivých splátek, které byl žalovaný povinen dle smlouvy platit. Uzavřenou smlouvu je z tohoto důvodu nutno posuzovat jako celek, jehož jednotlivá ujednání jsou vnitřně provázána, smlouva se jeví jako značně nevyvážená v neprospěch žalovaného a je ve smyslu § 588 o. z. absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy. 8. Nárok žalobkyně tedy bylo nutné posoudit po právní stránce dle ust. § 2991 odst. 1 o. z., podle něhož, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil a dále podle § 2993 o. z., který stanoví, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Žalobkyně jako postupník má tak právo na vrácení částky, kterou žalovanému na základě uzavřené smlouvy o zápůjčce její