8 C 61/2024-42 — Okresní soud v Táboře

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 15. 12. 2023 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 28 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení a dále částky 3 120 Kč jako dopočtené smluvní pokuty. Žalobkyně uváděla, že mezi účastníky byla uzavřena dne , Anonymizováno, smlouva o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, . Na základě této smlouvy poskytla žalované úvěr ve výši 20 000 Kč na dobu na dobu neurčitou. Žalovaná úvěr vyčerpala a zavázala se platit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně s tím, že měla ke každému 24. dni v měsíci splácet úrok přirostlý za uplynulé období. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou dluhu a byla opakovaně upomínána. Žalobkyně proto s odkazem na článek VI. smlouvy úvěr zesplatnila a požaduje úhradu částky 28 000 Kč představující nesplacenou jistinu ve výši 20 000 Kč a smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 8 000 Kč, to vše spolu s úrokem z prodlení. Současně s odkazem na odst. 4.2. písm. c) smlouvy požaduje kapitalizovanou smluvní pokutu ve výši 3 120 Kč.2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že ochotna zaplatit z poskytnutého úvěru ve výši 20 000 Kč zbývající částku 10 000 Kč, když částku 10 000 Kč žalobkyni zaplatila již dne 26. 4. 2023. Smlouvu považuje za neplatnou, neboť jí nepodepsala zaručeným elektronickým podpisem, a tedy není ani zaručeno, že byla podepsána v takovém znění, jak jej žalobkyně předkládá, ve smlouvě byla uvedena nemravná výše RPSN 5 518,06 %, ve smlouvě byly uvedeny ještě další sankce, které jsou při kumulativním uplatnění pro spotřebitele likvidační a tyto sankce nejsou ani v rozporu s nálezy Ústavního soudu součástí smlouvy samotné, ale byly uvedeny jen v sazebníku, žalobkyně ani řádně neposoudila její úvěruschopnost, neboť měla v době uzavření smlouvy o úvěru ještě 4 další závazky, tedy byla v těžké finanční tísni. Žalobkyně se o toto nezajímala a neprověřovala její výdaje na živobytí a další závazky. Ve svém podání žalovaná uváděla celou řádu přiléhavých judikátů soudů v obdobných sporech. Při jednání žalovaná nárok žalobkyně na zaplacení částky 10 000 Kč výslovně uznala. Dále uvedla, že je pravdou, že smlouvu s žalobkyní po internetu uzavřela, bylo to však v tíživé rodinné situaci, kdy se dostala do rukou lichvářů a nedomýšlela důsledky půjček. Nakonec musela být i , Anonymizováno, , je stále v pracovní neschopnosti a bude žádat o invalidní důchod. Má ještě dalších asi 8 úvěrů, svoji finanční situaci nezvládá, musí jí podporovat rodina.3. V dané věci má soud ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, ze dne , Anonymizováno, za prokázané, že jejím obsahem je ujednání o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 20 000 Kč mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovanou jako úvěrovanou. Úvěr byl v ní sjednán na dobu neurčitou s úrokovou sazbou 40 % měsíčně, tj. 480 % ročně (40 x 12). Úvěrovaná měla dle uvedené smlouvy splatit každý měsíc k 24. dni úrok přirostlý za uplynulé období s tím, že jistinu úvěru může splatit kdykoliv. Roční procentní sazba nákladů (dále jen „RPSN“) činila dle uvedené smlouvy výši 5 518,06 %. Současně bylo v bodě IV. smlouvy stanoveno pro případ prodlení úvěrovaného povinnost zaplatit účelně vynaložené náklady, které úvěrujícímu vznikly v souvislosti s prodlením úvěrovaného, zákonný úrok z prodlení a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky ohledně níž je úvěrovaný v prodlení. Elektronický či vlastnoruční podpis žalované se na smlouvě nenachází, pod smlouvou je vedle razítka a podpisu žalobkyně jen natištěno jméno a příjmení žalované. Z potvrzení o platbě vystavené společností , Anonymizováno, má soud za prokázané, že žalobkyně dne 21. 2. 2023 přijala z účtu žalované č. , Anonymizováno, uvedeného v záhlaví spotřebitelské smlouvy o úvěru částku 0,01 Kč. Z dalšího potvrzení o platbě vystavené společností , Anonymizováno, má soud za prokázané, že žalobkyně dne , Anonymizováno, odeslala na uvedený účet žalované č. , Anonymizováno, částku 20 000 Kč, a to pod variabilním symbolem , Anonymizováno, který odpovídá rodnému číslu žalované uvedenému taktéž v záhlaví smlouvy o spotřebitelském úvěru. Z žalobkyní předložené oboustranné fotografie občanského průkazu má soud za prokázané, že jde o občanský průkaz žalované. Z žádosti o spotřebitelský úvěr má soud za prokázané, že žalovaná má základní vzdělání, uvedla jako způsob bydlení pronajatý dům, své měsíční příjmy ve výši 19 358 Kč a výdaje ve výši 4 860 Kč. Z této žádosti má soud za prokázané, že žalobkyně se nijak nezajímala o další závazky úvěrované žalované, tedy kolik má dalších závazků, vůči komu, v jaké jednotlivé výši, do kdy má ten který závazek zaplati, jaká je celková výše závazků (úvěrového zatížení) žalované apod. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 1. 12. 2023 má soud za prokázané, že žalovaná byla vyzvána žalobkyní v souvislosti se smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 22. 2. 2023 k zaplacení částky ve výši 52 009,81 Kč, a to do tří dnů. Z podacího lístku má soud za prokázané, že týž den 1. 12. 2023 byla výzva zaslána na adresu žalované.4. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 1 odst. 2 o. z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. Podle § 573 o. z. se má za to, že zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle ust. § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li si strany výši úroku. Podle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle ust. § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.5. Soud se nejprve zabýval platností smlouvy o úvěru, neboť k případné absolutní neplatnosti smlouvy soud přihlíží ex offo a účastník v takovém případě nemusí tvrdit a namítat neplatnost takového úkonu, neboť soud je povinen zkoumat všechny důvody absolutní neplatnosti (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 30 Cdo 833/2008). Navíc v dané věci žalovaná výslovně platnost smlouvy napadla. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru je v prvé řadě zcela zjevný rozpor s dobrými mravy co do výše sjednaných úroků z úvěru. Úroky z úvěru byly totiž sjednány ve výši 40 % p. m., tedy 40 % měsíčně, což představuje roční úrok 480 % (40 x 12). Ohledně úroků z poskytnutých finančních prostředků (ať již formou úvěru či zápůjčky) existuje poměrně bohatá judikatura Nejvyššího soudu České republiky (dále jen NS ČR), kdy lze konkrétně uvést např. rozhodnutí ve věcech sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, sp. zn. 20 Cdo 474/2006, sp. zn. 32 Cdo 2773/2009 a sp. zn. 32 Cdo 3516/2009, od kterých také není žádný důvod se v dané věci odchylovat. Konkrétně v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 NS ČR dovodil, že „Nemohou být žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy.“ Dále se v něm NS ČR odkázal na svoji ustálenou judikaturu ohledně pojmu dobrých mravů (viz NS ČR sp. zn. 21 Cdo 486/2002) a věc uzavřel se závěrem, že „Vzhledem k tomu, že dohodnutá výše úroků (ve výši 60 % ročně) podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici této obvyklé úrokové míry, je za tohoto stavu věci odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy.“ Podle rozhodnutí NS ČR ve věci sp. zn. 32 Cdo 2773/2009 lze úroky z prodlení „posoudit z hlediska souladu nebo rozporu s dobrými mravy pouze jako platné či neplatné a nelze je shledat neplatné jen co do výše, která přesahuje rámec dobrých mravů. Veškerá tato judikatura vydaná za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), je přitom plně použitelná