8 C 88/2024-20 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky uvedené v předmětu tohoto řízení, neboť mezi žalobkyní a žalovaným došlo dne , datum, k uzavření smlouvy o nákupním účtu, na jejímž základě žalobkyně uhradila za žalovaného částku 10 519,67 Kč za odebrané zboží prostřednictvím e-shopu a žalovaný se zavázal v případě, že si zboží po čtrnáctidenní denní lhůtě ponechá, na základě vyúčtování uhradit danou částku včetně příslušného poplatku žalobkyni. Žalovaný si zboží ponechal, na žalovanou částku a poplatky s ní spojené však uhradil toliko 583,66 Kč, přičemž zbytek dlužné částky neuhradil ani na základě předžalobní výzvy.2. V dané věci bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, a proto soud vyzval účastníky, aby se ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyslovila souhlas, žalovaný se k výzvě nijak nevyjádřil a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.3. Závěr o skutkovém stavu je takový, že žalovaný prostřednictvím e-shopu uzavřel kupní smlouvy za zboží v celkové částce 10 519,67 Kč a zároveň uzavřel se žalobkyní smlouvu o předfinancování nákupu zboží, jejíž součástí byly všeobecné obchodní podmínky a ceník. Na základě této smlouvy ze dne 4. 6. 2022 byl žalovanému zřízen nákupní účet, jehož limit činil 30 000 Kč, který žalovaný mohl čerpat prostřednictvím Twisto karty. Žalobkyně se dále touto smlouvou zavázal uhradit příslušnému e-shopu kupní cenu za žalovaným a žalovaný se zavázal, že v případě, že si zboží po čtrnáctidenní lhůtě ponechá, zaplatí žalobkyni uhrazenou kupní cenu. Uvedenou službu poskytuje žalobkyně na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené s vybranými e-shopy, jejímž předmětem je postoupení práv e-shopů požadovat po zákazníkovi zaplacení celkové kupní ceny vzniklé na základě kupní smlouvy. Vzhledem k tomu, že žalovaný nakoupil zboží v ceně 10 519,67 Kč, od kupních smluv neodstoupil, a v rozporu se smlouvou o nákupním účtu žalobkyni neuhradil kupní cenu objednaného zboží, kterou žalobkyně za žalovaným uhradila, ocitl se v prodlení s úhradou vyúčtované kupní ceny. Ze strany žalobkyně mu byly proto účtovány poplatky v celkové výši 5 122,72 Kč tvořené poplatkem za prodlení v celkové výši 3 587,72 Kč sestávající z poplatků účtovaných v závislosti na délce prodlení po splatnosti vyúčtování a poplatkem za službu odložení ve výši 1 535 Kč. Žalobkyně dále žalovanému vyúčtovala smluvní pokutu ve výši 1 738,38 Kč. Žalovaný uhradil celkem 583,66 Kč, přičemž tato částka byla započtena na poplatky. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 20. 11. 2023, žalovaný však žalobkyni dosud neuhradil ničeho.4. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li si strany výši úroku. Podle ust. § 1 odst. 2 o. z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) má poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Podle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle ust. § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.5. Právním posouzením věci dospěl soud k závěru, že inominátní smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným je podle svého obsahu smlouvu o spotřebitelském úvěru. Již v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, , bylo (i s odkazem na konkrétní odbornou literaturu) Nejvyšším soudem dovozeno, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Dle nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn – jak plyne z výše uvedené judikatury – jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Oklikou se tak v rámci těchto úvah dostává znovu do popředí myšlenka formulovaná nálezem sp. zn. I. ÚS 199/11; totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů – dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil. Z předložených důkazů dospěl soud k závěru, že předmětná smlouva uzavřená mezi účastníky je podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 odst. 1 o. z. absolutně neplatná, neboť žalobkyně v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru při jejím uzavření řádně nezkoumala schopnost žalovaného daný úvěr splatit, když v průběhu registračního procesu, tj. procesu uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, se spokojila s údaji poskytnutými spotřebitelem. Při tzv. „procesu registrace“ není ve formulářích vůbec dána možnost, aby spotřebitel osvědčil jím uváděné údaje o svých příjmech minimálním standardem pro ověření úvěruschopnosti dle výše uvedené judikatury, tj. potvrzením zaměstnavatele (či jiného subjektu) o svém příjmu. Tento nedostatek ve zjišťování úvěruschopnosti spotřebitele při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru nemůže zhojit ani případná lustrace žalobkyně v databázi dlužníků. Skutečnost, že poskytovatel úvěru musí řádně posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr opět potvrdil např. Finanční arbitr v rozhodnutí o námitkách ze dne 3. 6. 2024 Č. j. FA/SR/SU/1646/2023 – 28, a to mimo jiné s odkazem na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne 11. 1. 2024 ve věci C-755/22, , právnická osoba, . proti , právnická osoba, . Z uvedeného závěru vyplývá, že poskytnutí peněžních prostředků žalovanému je s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení dle citovaného ust. § 2991 odst. 1 o. z. Uvedené jiné právní hodnocení nevyžadovalo poučení dle ust. § 118a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť toto soud poskytuje jen předpokladu, kdy je třeba, aby účastník v této souvislosti doplnil vylíčení rozhodných s