11 C 177/2025-55 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit jí částku uvedenou v předmětu tohoto řízení s příslušenstvím, neboť uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému částku 50 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 78,08 % ročně ve 48měsíčních splátkách po 3 419 Kč splatných vždy k 16. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem duben 2024. Žalovaný uhradil pouze 6 838 Kč a to dne 22. 4. 2024 částku 790 Kč, dne 14. 5. 2024 částku 2 629 Kč a dne 13. 6. 2024 částku 3 419 Kč. V důsledku prodlení žalovaného došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru žalovanému vznikla povinnost zaplatit celou nezaplacenou jistinu včetně nezaplacených úroků za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění (tzv. novou jistinu úvěru) a to v částce 59 312,15 Kč, k tomu pak smluvní pokutu dle bodu 6.1. smlouvy v částce 998 Kč a náhradu nákladů v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2. smlouvy v částce 800 Kč, to vše s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 22. 8. 2024 do zaplacení. Žalobkyně dále v souladu se smlouvou požaduje smluvní pokutu dle bodu 6.5. smlouvy za dobu od 22. 8. 2024 do 16. 12. 2024 ve výši 6 939,27 Kč a od 17. 12. 2024 do data vyhotovení žaloby dne 7. 8. 2025 ve výši celkem 20 466,81 Kč a dále pak úrok ve výši 78,08 % ročně z částky 49 657,35 Kč od 22. 8. 2024 do 14. 9. 2024 ve výši 2 472,24 Kč, úrok ve výši 14,75 % ročně z částky 49 657,35 Kč od 15. 9. 2024 do zaplacení, maximálně do doby, kdy celkový úrok od 22. 8. 2024 dosáhne částky 196 934 Kč, když po zesplatnění úvěru zaplatil žalovaný dne 16. 12. 2024 částku 1 500 Kč.2. K nařízenému jednání se žalovaný, který byl řádně předvolán, nedostavil, z účasti při jednání se neomluvil. Soud proto věc projednal v nepřítomnosti žalovaného dle ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř.3. Smlouvou o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, (dále jen smlouva) ve spojení s dodatkem č. , hodnota, ke smlouvě, oznámením věřitele o schválení úvěru včetně splátkového kalendáře, předsmluvním formulářem, formulářem pro hodnocení klienta, prohlášením klienta, výpisem záznamu z registru SOLUS a NRKI, dokladem o vyplacení úvěru a kartou klienta má soud za prokázané, že mezi účastníky byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaný se tuto částku zavázal splácet včetně sjednaného úroku v úrokové sazbě ve výši 78,08 % ročně, a to ve 48 měsíčních splátkách po 3 419 Kč splatných počínaje od dubna 2024 vždy k 16. dni každého kalendářního měsíce. Tato úroková sazba byla dohodnuta jako pevná zápůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru. V čl. 6. smlouvy si účastníci sjednali jako důsledek vyplývající z prodlení spotřebitele (žalovaného) oprávnění úvěrujícího (žalobkyně) požadovat zaplacení smluvních pokut. Podle bodu 6.1. smluvních ujednání, pokud se klient ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 499 Kč, a to za každou takovou splátku. Podle bodu 6.2 smluvních ujednání, pokud se klient ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 15 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli náhradu účelně vynaložených nákladů vniklých v souvislosti s prodlením ve výši 200 Kč, a to za každou takovou splátku. Podle bodu 6.5. smluvních ujednání, jestliže klient po zesplatnění úvěru nezaplatí novou výši jistiny úvěru v den následující po dni zesplatnění, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to až do jejího úplného zaplacení. Z oznámení o schválení úvěru má pak soud za prokázané, že žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši 50 000 Kč. Z dokladu o vyplacení úvěru má soud za prokázané, že dne , datum, byla ve prospěch žalovaného odepsána z účtu žalobkyně částka 50 000 Kč. Z karty klienta má soud za prokázané, že žalovaný na úhradu poskytnutého úvěru zaplatil dne 22. 4. 2024 částku 790 Kč, dne 14. 5. 2024 částku 2 629 Kč a dne 13. 6. 2024 částku 3 419 Kč. O splácení byl žalovaný upomínán, jak plyne z upomínek ze dne 17. 7. 2024 a 16. 8. 2024, ve kterých žalobkyně upozornila žalovaného na možnost zesplatnění celého úvěru s tím, že jde o automatické zesplatnění, a dále na povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % za každý den prodlení se zaplacením nové jistiny. Dne 20. 8. 2024 žalobkyně oznámila žalovanému, že vzhledem k prodlení s úhradou úvěru v délce 65 dnů, došlo tímto dnem k okamžitému zesplatnění celého úvěru. Po zesplatnění úvěru žalovaný zaplatil dne 16. 12. 2024 částku 1 500 Kč. Z listiny hodnocení klienta ke smlouvě č. , hodnota, ve spojení s doklady o příjmech žalovaného ze zaměstnání (výpisy z účtu) a výpisy z databází SOLUS a NRKI je prokázáno, že žalobkyně před poskytnutím úvěru ověřila úvěruschopnost žalovaného. Z předžalobní výzvy ze dne 12. 11. 2024 včetně poštovního podacího archu má soud za prokázané, že žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu před podáním žaloby.4. Soud při právní kvalifikaci uzavřené smlouvy o úvěru ze dne , datum, vycházel z ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 2048 o. z. ujednají-li si strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzované povinnosti vznikla škoda. Podle ust. § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li si strany výši úroku. Podle ust. § 1 odst. 2 o. z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 1932 odst. 1 o. z. má-li dlužník plnit na jistinu, úroky a náklady spojené s uplatněním pohledávky, započte se plnění nejprve na náklady již určené, pak na úroky z prodlení, poté na úroky, a nakonec na jistinu, ledaže dlužník projeví při plnění jinou vůli. Podle § 1802 o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.5. V dané věci bylo specifické, že obdobné spory z obdobných smluv již byly předmětem přezkoumání zdejším soudem, ale i nadřízeným Krajským soudem v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře. Na tuto skutečnost byla žalobkyně opakovaně upozorňována jak písemně, tak ústně při jednání s tím, že není důvod se odchylovat od ustálené judikatury. Konkrétně se jedná o rozsudky, kde také vystupovala na straně žalobkyně a které jsou jí tedy dobře známy, a to např. ze dne 22. 3. 2018, č. j. 15 Co 69/2018–93, ze dne 22. 3. 2018, č.j. 15 Co 86/2018-129 nebo ze dne 9. 5. 2018, č.j. 15 Co 119/2018-64. Ve všech výše uvedených rozhodnutích, jakož i v předchozích rozhodnutích zdejšího soudu např. ze dne 23. 11. 2017, č. j. 23 C 193/2017-36; ze dne 29. 11. 2017, č. j. 24 C 192/2017-50; ze dne 4. 12. 2017, č. j. 24 C 147/2017 - 100; ze dne 27. 2. 2019, č. j. 24 C 416/2018 - 69; ze dne 19. 12. 2019, č. j. 24 C 335/2019 - 67, je žalobkyně upozorňována na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu ČR, a to zejména na rozhodnutí ve věcech sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, sp. zn. 20 Cdo 474/2006, sp. zn. 32 Co 2773/2009 a sp. zn. 32 Cdo 3516/2009, od kterých také není žádný důvod se v dané věci odchylovat. Konkrétně v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 Nejvyšší soud ČR dovodil, že „Nemohou být žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy.“ Dále se v něm N