6 C 7/2026-42 – Okresní soud v Táboře

1. Žalobce se jako vlastník a pronajímatel bytu č. 9 o velikosti 3+1 nacházejícího se ve 3. podlaží domu , adresa, , domáhal vůči žalované vyklizení ve výroku uvedeného bytu s odůvodněním, že žalovaná byla jeho nájemcem na základě nájemní smlouvy uzavřené s žalobcem dne 7. 12. 2023 s účinností od 1. 1. 2024 na dobu určitou, a to do 3. 11. 2025. Dopisem ze dne 1. 10. 2025, který žalovaná převzala na adrese , adresa, , byla žalovaná žalobcem informována, že nájem nebude prodloužen a byla vyzvána k jeho vyklizení do 3. 11. 2025. Dopisem ze dne 29. 10. 2025 doručeným na tutéž adresu žalobce žalované opakovaně sdělil, že na vyklizení a vrácení bytu trvá. Žalovaná však dosud byt nevyklidila a nevrátila jej pronajímateli.2. Soud ve věci vydal dne 3. 2. 2026 rozkaz k vyklizení, který byl žalované na její žádost doručen na adresu Jeníkov 68 dne 2. 3. 2026 a proti kterému žalovaná podala dne 17. 3. 2026 odpor. Tento následně odůvodnila tak, že s vyklizením bytu nesouhlasí, neboť žalovaná legitimně očekávala opakované prodloužení nájmu daného bytu, když řádně plnila veškeré podmínky žalobce ohledně nájmu bytu. Předmětný byt obývá více než 15 let a představuje jediný domov a zázemí pro ni a její nezletilé dítě. Navzdory splnění všech podmínek jí bezdůvodně nebyl ze strany žalobce nájem prodloužen. Ocitla se proto v situaci osoby užívající byt bez právního důvodu. Žalobce dle žalované zasáhl do práva žalované na respektování rodinného života. Jeho postup považuje v rozporu s dobrými mravy, když žalovaná pečuje o nezletilé dítě a je třeba její postavení posuzovat se zvýšenou mírou ochrany.3. Žalobce se následně vyjádřil tak, že i nadále trvá na tom, aby žalovaná byt vyklidila. Již v dubnu 2025 žalobce zjistil, že se v daném bytě zdržují jiné osoby a žalovaná zde nebydlí, což potvrdila i sama žalovaná. Uvedla, že žije v , Anonymizováno, , byt vyklízí její bratr a následně jej žalobci vrátí. Pak však byla nekontaktní. Žalobce ji proto písemně vyrozuměl o tom, že nájem bytu nebude prodloužen. Žalovaná požádala o prodloužení lhůty k vyklizení do , datum, , která jí byla žalobcem poskytnuta. Ani tak však byt nevyklidila a žalobci nepředala. Dle žalobce byl postup žalobce zcela transparentní a v souladu s rozhodnutím, kterým se stanoví závazný postup při pronajímání bytů ve vlastnictví žalobce. Žalovaná byt neužívala, umožnila jeho užívání jiným osobám a žalobci ani neoznámila zvýšení počtu osob žijících v bytě. Přestože se žalobce snažil vyjít žalované vstříc, tato byt dosud nevrátila.4. Při svém rozhodování vycházel soud z důkazů, které měl k dispozici. Tyto pak hodnotil jak jednotlivě, tak ve vzájemné souvislosti a vyvodil z něho tyto skutkové a poté i právní závěry.5. Soud má z výpisu z katastru nemovitostí pro katastrální území , adresa, , LV č. , hodnota, , za prokázané, že žalobce je vlastníkem pozemku parc. č. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, , jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, bytový dům.6. Z nájemní smlouvy ze dne 7. 12. 2023 má soud za prokázané, že žalovaná uzavřela s žalobcem platnou nájemní smlouvu ohledně předmětného bytu na dobu určitou do 3. 11. 2025. V čl. II. odst. 2) dané smlouvy bylo sjednáno, že se nepoužije ust. § 2285 občanského zákoníku. V této smlouvě nebyla uvedena žádná osoba spolužijící. V čl. IV. odst. 3) této smlouvy byla vymezena povinnost nájemce oznamovat písemně pronajímateli bez zbytečného odkladu zvýšení počtu osob žijících v bytě. Z nedílné přílohy této smlouvy – rozhodnutí, kterým se stanoví domovní řád, bylo zjištěno, že tímto rozhodnutím byla upravena pravidla pro nájemce bytů v daném domě.7. Z dopisu ze dne 1. 10. 2025 má soud dále za prokázané, že žalobce žalované oznámil, že nájem daného bytu nebude prodloužen, tudíž skončí ke dni 3. 11. 2025 a že předmětný byt je žalovaná povinna vyklidit a odevzdat pronajímateli nejpozději k tomuto dni. Předmětný dopis žalovaná dle doložené doručenky převzala osobně na adrese , adresa, , kam má zřízenou dosílku. Dopis byl podepsán vedoucí odboru správy majetku města.8. Z dopisu ze dne 29. 10. 2025 má pak soud za prokázané, že žalobce žalované k její žádosti o prodloužení nájmu bytu opakovaně sdělil, že trvá na vyklizení daného bytu. Dle předložené doručenky žalovaná i tento dopis převzala osobně na adrese , adresa, .9. Z rozhodnutí, kterým se stanoví závazný postup při pronajímání bytů ve vlastnictví města Tábora soud zjistil, že v článku XIV. jsou vymezeny podmínky pro prodloužení nájmu sjednaného na dobu určitou. Dle toho o prodloužení nájmu rozhoduje vedoucí odboru správy majetku města a nájem lze prodloužit nejdéle na dobu pět let a to i opakovaně za splnění podmínek vymezených v bodě a) až d). Jednou z daných podmínek mimo jiné je, že nájemce byt užívá.10. Ze zápisů z telefonického hovoru provedených žalobcem soud zjistil, že žalované byly sděleny zjištěné informace o neužívání daného bytu a že žije s partnerem a dítětem mimo , adresa, . Žalovaná v dubnu 2026 přislíbila byt vyklidit jejím bratrem, který tam dochází. Dále sdělila, že se toho času zdržuje v , Anonymizováno, . Ze zápisu z telefonického hovoru ze dne 3. 11. 2025 pak bylo zjištěno, že žalovaná byla upozorněna na nutnost odevzdání bytu. Byla jí na její žádost poskytnuta lhůta do 31. 12. 2025.11. Z rodného listu vydaného , Anonymizováno, , adresa, má soud za prokázané, že žalované se dne 23. 2. 2025 narodil , Anonymizováno, syn , jméno FO, . Jako otec je v rodném listě zapsán , jméno FO, .12. Právně byla věc posouzena v souladu s ust. § 1012 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), podle kterého má vlastník právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit. Dále soud věc právně posoudil i dle ust. § 2201 o. z., dle kterého se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Dle ust. § 603 o. z. práva a povinnosti zaniknou uplynutím doby, na kterou byly omezeny Dle ust. § 2285 o. z. pokračuje-li nájemce v užívání bytu po dobu alespoň tří měsíců po dni, kdy měl nájem bytu skončit, a pronajímatel nevyzve v této době nájemce, aby byt opustil, platí, že je nájem znovu ujednán na tutéž dobu, na jakou byl ujednán dříve, nejvýše ale na dobu dvou let; to neplatí, ujednají-li si strany něco jiného. Výzva vyžaduje písemnou formu. Dle ust. § 2272 odst. 1 o. z. nájemce má právo přijímat ve své domácnosti kohokoli. Přijme-li nájemce nového člena své domácnosti, oznámí zvýšení počtu osob žijících v bytě bez zbytečného odkladu pronajímateli. Neučiní-li to nájemce ani do dvou měsíců, co změna nastala, má se za to, že závažně porušil svou povinnost. Dle ust. § 2269 odst. 1 o. z. ví-li nájemce předem o své nepřítomnosti v bytě, která má být delší než dva měsíce, i o tom, že byt mu bude po tuto dobu obtížně dostupný, oznámí to včas pronajímateli. Současně označí osobu, která po dobu jeho nepřítomnosti zajistí možnost vstupu do bytu v případě, kdy toho bude nezbytně zapotřebí; nemá-li nájemce takovou osobu po ruce, je takovou osobou pronajímatel. Dle odst. 2 daného ustanovení nesplní-li nájemce svou povinnost podle odstavce 1, považuje se toto jednání za porušení povinností nájemce závažným způsobem; to neplatí, nenastane-li z tohoto důvodu vážná újma.13. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že v dané věci došlo k platnému skončení nájemního vztahu mezi žalobcem a žalovanou ohledně předmětného bytu, když nájem bytu skočil uplynutím doby, na kterou byl sjednán. Žalovaná tak pozbyla právo k užívání bytu ve vlastnictví žalobce, když žádné zákonné ustanovení neukládá pronajímateli povinnost nájem bytu opakovaně prodloužit. Ani z rozhodnutí, kterým se stanoví závazný postup při pronajímání bytů ve vlastnictví města Tábora, nevyplývá žádný právní nárok, na základě kterého by docházelo při splnění podmínek k automatickému nároku na prodloužení nájmu sjednaného na dobu určitou. Jsou v něm pouze vymezeny podmínky, za kterých lze nájem prodloužit s tím, že o prodloužení rozhoduje vedoucí odboru správy majetku města. Ačkoli si účastníci ve smlouvě vyloučili aplikaci ust. § 2285 o. z., i tak byla žalovaná řádně a včas upozorněna, že jí nájem bytu nebude prodloužen. Žalobce kontaktoval žalovanou opakovaně od dubna 2025. Nemohla tak legitimně prodloužení nájmu ani očekávat. Co se týče námitky rozporu postupu žalobce s dobrými mravy a faktu, že byt je jediným domovem pro žalovanou a její nezletilé dítě, pak soudu nezbylo než konstatovat, že z provedeného dokazování je zřejmé, že se žalovaná v podstatě od jeho narození (a minimálně do března 2026, kdy jí byl doručován rozkaz k vyklizení) zdržovala na adrese , adresa, v bydlišti otce nezletilého, když toto i sama sdělila jak žalobci, tak soudu. Z žádných důkazů pak nebylo prokázáno, že by žalovaná oznámila žalobci nezletilého syna jako dalšího člena své domácnosti, když smlouva je vedena pouze na její osobu bez osob spolužijících. Nelze pak než dospět k závěru, že žalovaná porušila pod