10 C 287/2021-22 — Okresní soud v Tachově

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 5 469 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně se žalovanou uzavřeli dne [datum] Smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě žalobkyně dne [datum] žalované poskytla částku 24 990 Kč, kterou žalovaná v dohodnuté lhůtě splatnosti nevrátila. Vedle jistiny se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné částky a nákladů řízení. 2. Vzhledem k tomu, že žalovaná je občanem Bulharska, musel se soud zabývat otázkou, zda má pravomoc ve věci jednat a podle jakého právního řádu se tak má stát. Tuto otázku posuzoval dle platné smlouvy mezi Českou republikou a Bulharskou lidovou republikou o právní pomoci, uzavřená dne 25. 11. 1976, publikované pod č. 3/1978 Sb. 3. Dle čl. 44 citované smlouvy závazky z protiprávních úkonů nebo z jiných událostí, za kterých vzniká povinnost k náhradě škody, se spravují právním řádem smluvní strany, kde se takový čin nebo událost staly. Příslušný je soud této smluvní strany. Poškozený může podat žalobu také u soudu smluvní strany, na jejímž území má bydliště žalovaný nebo u soudu smluvní strany, na jejímž území je majetek žalovaného. 4. Jeví se nepochybným, že podepsaný soud má ve smyslu § 87 písm. a) občanského soudního řádu pravomoc a příslušnost ve věci rozhodnout, a má tak dle čl. 44 smlouvy učinit dle předpisů ČR, neboť ke skutečnosti, která zakládá právo na náhradu škody, došlo v jeho obvodu. 5. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 6. Ze Smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že jejím obsahem je závazek věřitele jakožto bankovního ústavu poskytnout žalované úvěr ve výši 24 990 Kč a závazek žalované splatit tento úvěr 18 pravidelnými splátkami ve výši 1 642 Kč měsíčně ode dne [datum]. Žalovaná je dle smluvních podmínek povinna v případě porušení povinností vyplývajících z úvěrové smlouvy zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 10 % z dlužných splátek ve výši 1 642 Kč splatných dne [datum] v souladu s čl. 5 odst. 2 Podmínek a činí 164 Kč. Z výpisu z úvěrového účtu žalované soud zjistil, že žalovaná úvěr čerpala a jakým způsobem byl úvěr splácen. Předžalobní upomínku žalobkyně žalovanému zaslala dne [datum]. 7. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2397 zákona úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Dle § 2398 odst. 1 zákona úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Dle § 2399 odst. 1 zákona úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Dle ust. § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 8. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi věřitelem a žalovanou byla ve smyslu § 2395 občanského zákoníku řádně uzavřena smlouva o úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy poskytl původní věřitel žalované úvěr ve výši 24 990 Kč, který žalovaná čerpala. Žalovaná se zavázala tyto prostředky splácet 18 měsíčními splátkami stanovenými úvěrovou smlouvou, své smluvní povinnosti však řádně neplnila, když od 16. měsíční splátky splatné [datum] přestala hradit. Dopisem ze dne [datum] [datum] byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu. Žalovaná se citovanou smlouvou zavázala k vrácení částky 24 990 Kč a dále smluvního úroku ve výši 21,96 % ročně z dlužné částky 24 990 Kč. Dále se zavázala pro případ prodlení k úhradě zákonného úroku z prodlení z dlužné částky, k úhradě poplatku za odeslání upomínky po 150 Kč, v daném případě žalobkyně požaduje poplatek ve výši 300 Kč za dvě upomínky zaslané žalované dne [datum] a [datum], dále k úhradě jednorázové smluvní pokuty ve výši 10 % z neuhrazené splátky, v daném případě za neuhrazené splátky splatné dne [datum], [datum], 15. 6. 020 pokuta celkem ve výši 164 Kč. Dne [datum] nastala splatnost celého úvěru. V souladu s ustanovením § 2399 občanského zákoníku tak žalované vznikla povinnost vrátit původnímu věřiteli poskytnuté plnění včetně sjednaných úroků z úvěru. Dále pak žalované vznikla na základě ustanovení čl. V. odst. 2. Podmínek povinnost uhradit věřiteli smluvní pokutu za prodlení s úhradou splatné splátky ve výši 10 % z dlužných splátek, žalobcem uplatněnou ve výši 164 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. Vyhověl tedy žalobě a uložil žalované povinnost vyčerpané prostředky žalobci vrátit a to včetně smluvní pokuty za prodlení, nákladů na vymáhání a zákonných úroků z prodlení, určených dle ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 089 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 469 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.