19 C 285/2021-97 — Okresní soud v Tachově

1. Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Tachově domáhal po žalovaném zaplacení částky 16 210 Kč s příslušenstvím s tím, že žalobce jako prodávající převedl do vlastnictví žalovaného kupní smlouvou [číslo] pozemky, a to pozemky parcelní [číslo] to vše v [katastrální uzemí], [územní celek]. Kupní cena předmětu koupě byla stanovena v uvedené kupní smlouvě [číslo] na základě znaleckého posudku [číslo] znalce [jméno] [příjmení] v celkové výši 4 080 Kč. Žalobce v žalobě dále uvedl, že na základě zpracovaného znaleckého posudku č. ÚOM [číslo] zpracovaného [anonymizováno 6 slov] [obec] [anonymizováno 5 slov] [obec] bylo zjištěno, že ocenění dle posudku [číslo] není správné a převáděné pozemky mají být správně oceněny tak, že celková kupní cena za předmět koupě má být ve výši 20 290 Kč. Rozdíl v neprospěch žalobce činí částku 16 210 Kč. Žalobce k tomuto uvedl, že ve vztazích, kdy je realizována povinnost převést pozemky zákonem stanovenému okruhu osob a za zákonem definovaných podmínek, nedisponuje stát, resp. žalobce, autonomií vůle. V případě, že kupující nabyde pozemky za cenu nižší, než jaká měla být stanovena podle zákona, vzniká mu tím bezdůvodné obohacení, které je povinen vydat. Žalobce vyzval žalovaného k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 16 210 Kč. Žalovaný na výzvu žalobce reagoval prostřednictvím svého právního zástupce tak, že úhradu odmítl. Žalobce se proto svého nároku domáhá soudní cestou a zároveň požaduje i úhradu úroku z prodlení v zákonem stanovené výši. 2. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že neuznává nárok žalobce. Mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena kupní smlouva specifikovaná v žalobě, kupní cenu žalovaný řádně uhradil. Následně žalobce obdržel od žalovaného výzvu k vydání bezdůvodného obohacení, kterou žalobce odůvodnil chybným stanovením kupní ceny, na kterou žalovaný odpověděl zamítavě. Dle názoru žalovaného je změna uzavřené kupní smlouvy možná pouze na základě písemné dohody účastníků a nikoliv pouze na základě jednostranné výzvy žalobce. Současně žalovaný vznesl ve smyslu ustanovení § 609 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. námitku promlčení požadovaného nároku. 3. Z provedeného dokazování byly zjištěny následující skutečnosti: Z kupní smlouvy [číslo] bylo zjištěno, že mezi žalobcem jako prodávajícím a žalovaným jako kupujícím byla uzavřena kupní smlouva, na základě které prodávající (žalobce) prodává kupujícímu (žalovanému) pozemky, a to pozemky parcelní čísla [číslo] a [číslo], to vše v [katastrální uzemí], [územní celek], zapsané u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště Tachov, na [list vlastnictví]. Celková kupní cena za předmět koupě byla stanovena na částku 4 080 Kč. Soud z této kupní smlouvy zjistil, že celková kupní cena byla žalobci uhrazena žalovaným před podpisem této kupní smlouvy. Ze smlouvy rovněž soud zjistil, že smluvní strany prohlásily, že s obsahem smlouvy souhlasí a že tato smlouva je shodným projevem jejich vážné a svobodné vůle, na důkaz toho připojili své podpisy. Při ústním jednání účastníci prohlásili, že nezpochybňují pravost a platnost smlouvy. Soud tak nemá důvod pochybovat o pravosti a platnosti smlouvy a tím i o její závaznosti pro strany smlouvy. Při ústním jednání byl soudu předložen znalecký posudek ev. [číslo] včetně doplňků [číslo] objednávky předmětného posudku, ze kterého soud zjistil, že kupní cena sjednaná v kupní smlouvě je cenou určenou jako cena v místě a čase obvyklá tržní předmětu koupě předmětným znaleckým posudkem. Je tak zjevné, že žalobce – prodávající stanovil v kupní smlouvě kupní cenu podle tohoto znaleckého posudku. 4. Z výzvy k vydání bezdůvodného obohacení soud zjistil, že žalobce vyzval žalovaného k vydání bezdůvodného obohacení s tím, že žalobce uvedl, že byl vypracován revizní znalecký posudek a bylo zjištěno, že ocenění shora uvedených pozemků dle posudku [číslo] není správné a že pozemky měly být oceněny částkou 20 290 Kč a nikoli pouze částkou 4 080 Kč. Žalobce žalovanému ve výzvě sdělil, že ve vztazích, kdy je realizována povinnost převést pozemky zákonem stanovenému okruhu osob a za zákonem definovaných podmínek, nedisponuje stát, resp. žalobce, autonomií vůle. V případě, že kupující nabyde pozemky za cenu nižší, než jaká měla být stanovena podle zákona, vzniká mu tím bezdůvodné obohacení, které je povinen vydat. Žalobce vyzval žalovaného k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 16 210 Kč. 5. Z doručenky předložené k výzvě žalobce soud zjistil, že žalovanému byla výzva žalobce k vydání bezdůvodného obohacení doručena. 6. Z revizního znaleckého posudku č. ÚOM [číslo] soud zjistil, že úkolem znalce bylo provedení revize znaleckého posudku ke znaleckému posudku [číslo] znalce [jméno] [příjmení]. Ze závěru tohoto posudku vyplývá, že znalecký posudek [číslo] nebyl zpracován správně ani z metodického, ani z věcného hlediska. Výsledná indikace ceny obvyklé je od indikace revizním znaleckým posudkem odchýlena o 500 %, což je o 490 % více, než je přípustná deviace ve smyslu Mezinárodních norem pro oceňování majetku. 7. Při ústním jednání žalovaný setrval na svém stanovisku, které uvedl ve svém písemném vyjádření, tedy že kupní smlouva byla uzavřena a nelze ji jednostranně sdělením žalobce měnit. 8. Z tvrzení žalobce vyplývá, že žalobce sdělil žalovanému, a to i při ústním jednání, že došlo k tomu, že ocenění pozemků nebylo správné, jak vyplývá z revizního znaleckého posudku. Žalobce žalovanému sdělil, že zcela zásadní pro posouzení věci samé je to, že v případě uzavřených smluv mezi žalobcem a uživateli pozemků v zahrádkářské osadě v režimu nárokového převodu, nešlo o projev svobodné vůle smluvních stran, nýbrž jejím prostřednictvím byla realizována zákonem stanovená povinnost převést pozemky na uživatele těchto pozemků, a to za cenu obvyklou. Z vyjádření vyplývá, že žalobce učinil svůj závěr, že za situace, kdy z revizního posudku bylo zjištěno, že předmětnými smlouvami došlo k převodu pozemků v hodnotě vyšší než zákonné, učinil tak žalobce mimo rámec zákona, a proto i bez právního důvodu, čímž se kupující na úkor žalobce bezdůvodně obohatili a žalobce má legitimní právo se vydání bezdůvodného obohacení domáhat. 9. Podle § 3 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“ soukromé právo chrání důstojnost a svobodu člověka i jeho přirozené právo brát se o vlastní štěstí a štěstí jeho rodiny nebo lidí jemu blízkých takovým způsobem, jenž nepůsobí bezdůvodně újmu druhým. 10. Podle § 3 odst. 2 o. z., soukromé právo spočívá zejména na zásadách, že a) každý má právo na ochranu svého života a zdraví, jakož i svobody, cti, důstojnosti a soukromí, b) rodina, rodičovství a manželství požívají zvláštní zákonné ochrany, c) nikdo nesmí pro nedostatek věku, rozumu nebo pro závislost svého postavení utrpět nedůvodnou újmu; nikdo však také nesmí bezdůvodně těžit z vlastní neschopnosti k újmě druhých, d) daný slib zavazuje a smlouvy mají být splněny, e) vlastnické právo je chráněno zákonem a jen zákon může stanovit, jak vlastnické právo vzniká a zaniká, a f) nikomu nelze odepřít, co mu po právu náleží. 11. Podle § 3 odst. 3 o. z., soukromé právo vyvěrá také z dalších obecně uznaných zásad spravedlnosti a práva. 12. Podle § 2079 odst. 1, 2 o. z., kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Neplyne-li ze smlouvy nebo zvyklostí něco jiného, jsou prodávající a kupující zavázáni splnit své povinnosti současně. 13. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 14. Podle § 2999 odst. 1 o. z., není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání. 15. Žalobce opakovaně odkazoval na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 1189/2010 a sp. zn. 25 Cdo 2422/99, kde odkazuje, že závěry učiněné v tomto rozsudku lze aplikovat i na předmětnou věc, byť v této věci řešené nejvyšším soudem se jednalo o vypořádání restitučního nároku. Žalobce odkazuje, že v daném případě došlo k nesprávnému ocenění pozemku, a proto nedošlo k převodu v zákonné hodnotě. K tomuto soud uvádí, že v předmětných judikátech byla povinnost stanovení obvyklé ceny dána zákonem o půdě. V daném případě byl žalobce povinen k převodu pozemku na uživatele, tj. žalovaného za cenu obvyklou dle zákona o Státním pozemkovém úřadu. V daném případě byla cena obvyklá stanovena jako cena obvyklá tržní v místě a čase znaleckým posudkem a jako taková se sta