19 C 87/2021-185 — Okresní soud v Tachově

1. Žalobce se domáhal žalobou podanou k Okresnímu soudu v Tachově dne [datum] rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 394 878 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce je u žalovaného zaměstnán na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 10. 2013 jako výpočetní technik, se dnem nástupu do zaměstnání 1. 10. 2013. Předmětný pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou. Dne 12. 9. 2019 žalovaný žalobce bezdůvodně vykázal ze zaměstnání, když ho přinutil vzít si veškeré své osobní věci, vyklidit jím užívané prostory a odevzdat klíče, čip a veškeré pracovní pomůcky. Žalovaný žalobce osobně vyprovodil až ven a výslovně mu zakázal přístup do firmy. Následně pak žalovaný žalobci v pátek dne 4. 10. 2019 doručil dopis datovaný dnem 3. 10. 2019, kterým z důvodu údajného hrubého porušení pracovních povinností pracovní poměr se žalobcem ruší dle ust. § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce. Žalobce ihned na tento dopis žalovaného reagoval, a to prostřednictvím zvoleného právního zástupce, když dopisem ze dne 7. 10. 2019 (nejbližší následující pracovní den) sdělil, že zrušení pracovního poměru považuje za neplatné, dle jeho názoru jeho pracovní poměr i nadále trvá a že žalobce trvá i na dalším zaměstnávání. Předmětný dopis byl žalovanému zaslán jak doporučeně poštou, tak i e-mailem (kdy bylo vykázáno doručení). Protože žalobce na zaslaný dopis nijak nereagoval, žalovaný žalobce kontaktoval následně ještě dopisem ze dne 17. 10. 2019 a 14. 11. 2019 Ani na tyto dopisy však nebylo nijak reagováno, byť žalobci byly doručeny. S ohledem na to, že žalovaný ani následně žalobci neumožnil výkon práce a nezměnil své stanovisko ohledně ukončení pracovního poměru žalobce, byl žalobce nucen podat žalobu, kterou se domáhal určení, že okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 3. 10. 2019 dané žalobci coby zaměstnanci žalovaným coby zaměstnavatelem je neplatné. O žalobě žalobce bylo pravomocně rozhodnuto, když rozsudkem Okresního soudu v Tachově ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] ve spojení s opravným usnesením Okresního soudu v Tachově ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] a ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], bylo žalobě žalobce vyhověno a bylo tedy určeno, že okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 3. 10. 2019 dané žalobci coby zaměstnanci žalovaným coby zaměstnavatelem je neplatné. I s přihlédnutím k těmto pravomocným rozhodnutím je nepochybné, že pracovní poměr žalobce u žalovaného i nadále trvá. Bohužel však žalobci není žalovaným poskytována žádná mzda a nebyla mu dosud uhrazena ani žádná náhrada mzdy, ačkoliv žalobce opakovaně písemně oznámil, že trvá na dalším zaměstnávání. Dal-li však zaměstnavatel zaměstnanci neplatnou výpověď nebo zrušil-li s ním zaměstnavatel neplatně pracovní poměr okamžitě nebo ve zkušební době, a oznámil-li zaměstnanec zaměstnavateli bez zbytečného odkladu písemně, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával, jeho pracovní poměr trvá i nadále a zaměstnavatel je povinen poskytnout mu náhradu mzdy nebo platu. Náhrada podle věty první přísluší zaměstnanci ve výši průměrného výdělku ode dne, kdy oznámil zaměstnavateli, že trvá na dalším zaměstnávání, až do doby, kdy mu zaměstnavatel umožní pokračovat v práci nebo kdy dojde k platnému skončení pracovního poměru. Tato záležitost nebyla bohužel mimosoudně vyřešena. Nároky žalobce jakožto zaměstnance nebyly řádně uhrazeny především v období listopadu 2019 až prosince 2020, kdy mu ze strany žalovaného jakožto zaměstnavatele nebyla poskytnuta vůbec žádná mzda ani náhrada mzdy. Dále je nepochybné, že i za období září, kdy určitá částka byla ze strany žalovaného žalobci uhrazena, mu nebyly uhrazeny jeho nároky v plné výši, když mu mimo jiné byly protiprávně vykazovány absence apod. (u nichž i soud konstatoval, že za absence nemohou být považovány). Konkrétně v září 2019 dle výplatní pásky žalobce obdržel pouze mzdu ve výši 8.571 Kč hrubého, tj. 6.982 Kč čistého, správně však měl za září 2019 obdržet mzdu ve výši 32.842 Kč hrubého, tj. [číslo] čistého. Nároky žalobce za období 9/ 2019 až 12/ 2020 jsou vyčísleny v přehledné tabulce, na kterou žalobce odkazuje jako na součást svých žalobních tvrzení. Nedoplatky proto za toto období 9/ 2019 až 12/ 2020 činí 298.212 Kč (počítáno v čisté mzdě – měl obdržet 305.194 Kč, obdržel 6.982 Kč), resp. 386.307 Kč (počítáno v hrubé mzdě, měl obdržet 394.878 Kč, obdržel 8.571 Kč). Žalobce se žalovaným o úhradě jeho nároků jednal opakovaně ústně, ale k vyřešení věci nedošlo. O zaplacení těchto nároků žalobce žalovaného vyzval předžalobní upomínkou ze dne 6. 1. 2021, když však ani na jejím základě k zaplacení nedošlo. 2. Žalovaný ve svém odůvodnění odporu ze dne 9. 3. 2021 uvedl, že si je vědom skutečnosti, že Okresní soud v Tachově rozsudkem č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] určil, že okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 3. 10. 2020 je neplatné. V návaznosti na tato rozhodnutí se žalovaný pokusil s žalobcem dohodnout na mzdových nárocích, ovšem bezúspěšně. Vzhledem k tomu, že žalobce požaduje náhradu mzdy za období delší než 6 měsíců, navrhuje žalobce v souladu s ustanovením § 69 odst. 2 zákoníku práce, aby soud snížil povinnost zaměstnavatele k náhradě mzdy nebo platu v rozsahu přesahujícím právě období 6 měsíců. Žalobci totiž nic nebránilo, aby si zajistil jiné zaměstnání, zvláště v situaci, kdy zvláště v IT oboru je nedostatek kvalifikovaných pracovníků. Žalovaný samozřejmě neví, zda žalobce pracoval či nikoliv, ovšem jak je výše uvedeno, tak v tomto směru s ohledem na praxi a pozici, kterou žalobce vykonával u žalovaného, jistě nebyl problém zajistit si jiné, kvalifikované, pracovní uplatnění. Nehledě na tuto skutečnost, tak žalovaný odkazuje na odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Tachově č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], ze kterého vyplývá, že po provedeném dokazování vyplynulo, že„ žalobce i žalovaný zjevně neměli v úmyslu, aby pracovní poměr mezi nimi nadále pokračoval, neboť žalobce i žalovaný předložili druhé straně svůj návrh dohody o ukončení pracovního poměru. Bylo vůlí obou stran pracovní poměr ukončit i po formální stránce, tzv. vyřešit papíry, nicméně neshodli se na podmínkách skončení pracovního poměru ve vztahu k nároku na náhradu mzdy, odstupné či náhradu škody, za níž žalobce jakožto zaměstnanec měl odpovídat.“ Soud tak zjistil, že ani žalobce neměl zájem na zachování pracovního poměru s žalovaným a z tohoto lze předpokládat, že měl již zajištěný jiný pracovní poměr. Jde-li o žalovaný mzdový nárok odpovídající náhradě mzdy za 6 měsíců vč. příslušenství a nákladů řízení, tak tyto žalovaný započetl na nároky, které evidoval vůči žalobci z titulu porušení pracovních povinností. S ohledem na tuto skutečnost považuje žalovaný nárok žalobce k uplatnění této žalobě nejméně v rozsahu za mzdových nároků 6 měsíců, zákonného úroku z prodlení z této částky a náhrady nákladů řízení, za zaniklý. Žalovaný proto navrhuje, aby soud po provedeném dokazování žalobu v plném rozsahu zamítl. 3. Žalobce ve svém vyjádření ze dne 18. 3. 2021 uvedl, že se v návaznosti na rozhodnutí soudů o tom, že okamžité ukončení pracovního poměru žalobce je neplatné, pokusil dohodnout, avšak neúspěšně. Toto žalobce potvrzuje, avšak byl to vždy pouze žalobce, který daná jednání inicioval a chtěl věc mimosoudně vyřešit. Žalovaný však většinou na snahy o jednání nereagoval a k dohodě stran tak nedošlo. Pokud dále žalovaný navrhuje, aby soud snížil povinnost žalovaného jakožto zaměstnavatele k náhradě mzdy za období přesahující 6 měsíců, pak tento návrh žalovaného považuje žalobce za nedůvodný. Tvrzení žalovaného jsou zcela nepřesná a v žádném případě zde neexistuje důvod, proč by žalobci neměla být náhrada mzdy přiznána za celé období trvání pracovního poměru. Žalovaný konečně žalobu považuje za nedůvodnou prý proto, že mzdový nárok odpovídající náhradě mzdy za 6 měsíců včetně příslušenství a nákladů řízení pak započetl na nároky, které prý žalovaný za žalobcem evidoval z titulu porušení pracovních povinností. K tomuto žalobce sděluje, že předmětný zápočet považuje za neoprávněný a neopodstatněný, když o tomto žalovaného vyrozuměl. Předně je zřejmé, že žalovaný údajně dle vlastního tvrzení eviduje za žalobcem pohledávku v tvrzené výši 121.105,88 Kč z titulu údajného porušení pracovních povinností spočívající v domnělé nedbalosti při přebírání zboží, které měl žalobce jménem žalovaného objednat a převzat (chybějících 17 ks notebooků). Dále pak prý žalovaný za žalobcem eviduje dle svého tvrzení i další údajnou pohledávku ve výši 104.357,50 Kč též z titulu údajného porušení pracovních povinností spočívající v přijetí a vyřízení reklamace výměnou zboží, které nebylo žalovaným reklamujícímu prodáno, čím prý mělo dojít ke škodě. Žalobce ihned, jakmile žalovaný u něj údajnou škodu uplatnil, na tvrzení žalovaného reagoval a svoji odpo