3 C 300/2021-32 — Okresní soud v Tachově

1. Žalobce se v předmětném řízení domáhal po žalovaném o zaplacení dlužné částky s příslušenstvím, uvedených v záhlaví tohoto rozhodnutí. K dané věci uvedl, že účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě níž byly poskytnuty žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč za poplatek ve výši 11 550 Kč, to vše splatné po týdenních splátkách 443 Kč. Žalovaný uhradil na závazek ze smlouvy částku 10 000 Kč, zůstatek zůstal neuhrazen. 2. Žalovanému byla zaslána na adresu, uvedenou v záhlaví tohoto rozhodnutí, výzva ve smyslu ust. § 114 a o. s. ř., ke které se nevyjádřil. Dále byla žalovanému zaslána výzva ve smyslu ust. § 115 a o. s. ř., s žádostí, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání a zda se vzdává práva na projednání věci před soudem. Na tuto výzvu žalovaný taktéž nereagoval s tím, že žalobce se ohledně výzvy ve smyslu ust. § 115 a o. s. ř. vyjádřil kladně již v návrhu na zahájení řízení. Proto soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání a bez přítomnosti účastníků. 3. Dle ust. § 2395 obč. zák. č. 89/2012 Sb. – smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 4. V daném případě, po provedeném důkazním řízení, soud zjistil, že účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě níž se zavázal žalobce poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč za poplatek ve výši 11 550 Kč, to vše splatné po týdenních splátkách ve výši 442,50 Kč. Dle vyjádření žalobce žalovaný na závazek ze smlouvy zaplatil částku 10 000 Kč, zůstatek zůstal neuhrazen. Žalovaný byl vyzýván výzvou (čl. 18 spisu) k úhradě částky 16 550 Kč dne [datum], avšak bezvýsledně. 5. Po zhodnocení shora uvedených skutečností s přihlédnutím k obsahu provedeného dokazování a citovanému ustanovení shora uvedeného právního předpisu dospěl soud k závěru, že návrhu žalobce lze vyhovět pouze zčásti a to tak, jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku. [příjmení] 5 000 Kč, kterou má žalovaný uhradit žalobci je zůstatkem poskytnuté jistiny úvěru. Dále soud uložil s touto dlužnou částkou uhradit žalovanému i příslušenství pohledávky ve formě úroku z prodlení v zákonné výši z této částky a to dle § 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb., kdy výši reposazby stanovuje ČNB. 6. Splatnost dlužné částky s příslušenstvím, uvedených ve výroku I tohoto rozsudku, byla žalovanému vymezena ve lhůtě, která je v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. 7. Co do zbytku a to tak, jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku byl návrh žalobce jako nedůvodný zamítnut. Zde soud poukazuje na znění smlouvy o úvěru, jejíž ujednání o výši poplatku za poskytnutí finančních prostředků žalovanému jako jistiny je v rozporu s ust. § 1 odst. 2 obč. zák. č. 89/2012 Sb., kdy daná smlouva je z uvedeného důvodu ve smyslu ust. § 580 odst. 1 citovaného zákona zcela neplatná. Proto žalobci přísluší pouze částka 5 000 Kč jako bezdůvodné obohacení ve smyslu ust. § 2991 citovaného zákona ve výši částky, specifikované ve výroku I tohoto rozsudku. 8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy účastníci každý z nich byli ve věci úspěšní pouze zčásti.