10 C 152/2022-25 — Okresní soud v Tachově

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 31 200 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný je vlastníkem osobního automobilu [registrační značka], přičemž vozidlo vedené v příslušném registru vozidel nemělo v období od [datum] do [datum] uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (tzv. povinné ručení). [název žalobkyně] vyzvala ve dnech [datum], [datum], [datum] a [datum] žalovaného v souladu s § 24c zákona o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných za nepojištěné období, sestávajícího ze základů příspěvku 7 280 Kč, 9 425 Kč, 6 500 Kč a 7 995 Kč a nákladů na uplatnění 4 x 300 Kč. 2. Vzhledem k tomu, že žalovaný je rumunským občanem, musel se soud zabývat otázkou, zda má pravomoc ve věci rozhodnout a zda je místně a věcně příslušný. Tuto otázku posuzoval, vzhledem k tomu, že mezinárodní smlouva o právní pomoci mezi Rumunskem a Českou republikou o právní pomoci ve věcech občanských, rodinných a trestních publikovaná pod 31/1959 Sb., neobsahuje úpravu postupu pro řešení sporů s občanskoprávním základem, dle zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém, v platném znění a Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 864/2007, o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II), ze dne 11. července 2007. 3. Dle § 6 odst. 1 zákona o mezinárodním právu soukromém je pravomoc českých soudů dána, jestliže je podle procesních předpisů pro řízení místně příslušný soud na území České republiky, pokud z ustanovení tohoto zákona nebo jiného právního předpisu nevyplývá něco jiného. Ve smyslu hlavy XI, § 84 téhož zákona se ustanovení této hlavy použijí v návaznosti na přímo použitelné předpisy Evropské unie a mezinárodní smlouvy. Úprava v této hlavě se omezuje na otázky, které nespadají do rozsahu působnosti těchto předpisů a smluv, ledaže tyto předpisy a smlouvy připouštějí úpravu v tomto zákoně. 4. Z článku 4 Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 864/2007 vyplývá: 1. Nestanoví-li toto nařízení jinak, je rozhodným právem pro mimosmluvní závazkové vztahy, které vznikají z civilních deliktů, právo země, kde škoda vznikla, bez ohledu na to, ve které zemi došlo ke skutečnosti, jež vedla ke vzniku škody, a bez ohledu na to, ve které zemi nebo kterých zemích se projevily nepřímé následky této skutečnosti. 2. Mají-li však osoba, vůči které je vznášen nárok na náhradu škody, a poškozený v okamžiku vzniku škody obvyklé bydliště ve stejné zemi, použije se právo této země. 3. Vyplývá-li ze všech okolností případu, že je civilní delikt zjevně úžeji spojen s jinou zemí, než je země uvedená v odstavci 1 nebo 2, použije se právo této jiné země. Zjevně užší vztah k jiné zemi by mohl být založen zejména na již existujícím vztahu mezi stranami, jakým může být například smlouva, který úzce souvisí s daným civilním deliktem. 5. Jeví se nepochybným, že podepsaný soud má ve smyslu § 87 písm. a) občanského soudního řádu pravomoc a příslušnost ve věci rozhodnout, a má tak dle § 6 a 84 zák. č. 91/2012 Sb. učinit dle předpisů ČR, neboť ke skutečnosti, která zakládá právo na náhradu škody, došlo v jeho obvodu. 6. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 7. Z výzvy ze dne [datum] plyne, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky 7 280 Kč, z výzvy ze dne [datum], že ho vyzvala k zaplacení částky 9 425 Kč, z výzvy ze dne [datum] plyne, že ho vyzvala k zaplacení částky 6 500 Kč a z výzvy ze dne [datum], že ho vyzvala k zaplacení částky 7 995 Kč, jako zákonného příspěvku nepojištěného vozidla, neboť z centrálního registru vozidel zjistila, že žalovaný je vlastníkem nebo provozovatelem vozidla a že toto vozidlo nemělo ve výše uvedených obdobích uzavřeno tzv. povinné ručení. Denní sazba podle typu vozidla činila vždy 65 Kč, náklady uplatnění činily vždy po 300 Kč. Potvrzením pošty bylo prokázáno, že výzva k úhradě zákonného příspěvku se do dispoziční sféry žalovaného dostala dne [datum], [datum], [datum] a dne [datum]. Totéž prokazuje předžalobní upomínka právního zástupce žalobce ze dne [datum]. 8. Podle ustanovení § 24c zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla je-li provozováno tuzemské vozidlo bez pojištění odpovědnosti v rozporu s tímto zákonem, je vlastník vozidla povinen uhradit [anonymizováno] ([název žalobkyně]) příspěvek za dobu, po kterou bylo vozidlo provozováno v rozporu s tímto zákonem. Za úhradu příspěvku podle věty první odpovídá společně a nerozdílně s vlastníkem vozidla jeho provozovatel, není-li současně jeho vlastníkem. Povinnost podle věty první a druhé vzniká tomu vlastníkovi a provozovateli vozidla, který byl nebo měl být zapsán v registru silničních vozidel v době, kdy bylo vozidlo provozováno v rozporu s tímto zákonem. To neplatí v případě, kdy pojištění odpovědnosti zaniklo podle § 12 odst. 1 písm. d). Výše příspěvku se určí součtem hodnoty vypočtené vynásobením výše příslušné denní sazby pro daný druh vozidla počtem dní, kdy bylo vozidlo provozováno v rozporu s tímto zákonem, a nákladů na jeho uplatnění, v případě jeho nezaplacení včetně nákladů na jeho vymáhání. Výše denních sazeb pro jednotlivé druhy vozidel stanoví příloha k tomuto zákonu. Při zjišťování údajů podle odstavců 1 a 2 vychází [anonymizováno] z porovnání údajů podle § 15 odst. 3 (prováděného Ministerstvem dopravy). 9. Soud má za prokázané, že žalovaný je vlastník nebo provozovatel vozidel a vozidla neměla ve výše uvedených obdobích uzavřeno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, když výše požadované denní sazby odpovídá bodu 3 přílohy k výše uvedenému zákonu. Žalobě proto vyhověl a žalobkyni přiznal i nárok na náklady na uplatnění a vymáhání a úroky z prodlení, určené dle ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 462 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 284 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 32 400 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč.