10 C 256/2019-39 — Okresní soud v Tachově

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 2 655,31 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce jako postupník smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] ve znění Seznamu Pohledávek specifikující jednotlivé postoupené pohledávky, uzavřenou s [právnická osoba], jako postupitelem, odkoupil pohledávku za žalovaným ve výši 2 571,07 Kč včetně veškerých práv s pohledávkou souvisejících. Pohledávka je tvořena nepovoleným debetním zůstatkem (nepovolené přečerpání úvěru) ve výši 2 655,31 Kč a úroků z prodlení do [datum] ve výši 229,13 Kč O postoupení pohledávky byl žalovaný vyrozuměn doporučeným dopisem zaslaným žalovanému dne [datum]. Právní předchůdce žalobce uzavřel se žalovaným smlouvu o účtu [číslo] (dále jen„ Smlouva“), na základě které byl žalovanému zřízen sporožirový účet. Nedílnou součástí Smlouvy jsou Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba] (dále jen„ ČS“). Žalovaný byl dle Smlouvy povinen platit věřiteli ceny za služby a produkty v souladu s platným sazebníkem ČS. Vzhledem k tomu, že na účtu vznikl nepovolený debetní zůstatek, vznikla žalovanému povinnost tento nepovolený debetní zůstatek vyrovnat s tím, že ode dne vzniku tohoto nepovoleného debetního zůstatku (až do doby jeho vyrovnání) byl žalovaný povinen hradit ČS z částky nepovoleného debetního zůstatku úrok z prodlení ve výši dle Oznámení ČS (tj. ve výši zákonné dle občanskoprávních předpisů). Debetní zůstatek přes upomínky učiněné ze strany ČS vyrovnán nebyl, a proto převedla ČS pohledávku dne [datum] na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků. K tomuto dni činil nepovolený debetní zůstatek částku 2 655,31 Kč a úrok z prodlení 39,51 Kč. Nepovolený debetní zůstatek byl ode dne následujícího po převedení na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků i nadále úročen úrokem z prodlení v zákonné výši. Žalovaný byl o převedení debetního zůstatku na evidenční účet vyrozuměn výzvou ze dne [datum] a zároveň byl upozorněn na možnost soudního vymáhání pohledávky. Ode dne převedení pohledávky na evidenční účet do dne postoupení pohledávky, tj. do [datum], ani za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu této žaloby, nebylo na dlužnou částku zaplaceno ničeho. Narůstání a výši dlužné částky žalobce prokazuje výpisy z účtu, ze kterých je rovněž ke dni [datum] patrný převod pohledávky na evidenční účet, a výpisem, který zachycuje obraty na účtu po převedení na evidenční účet. Žalobce požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny ve výši 2 655,31 Kč, úroků z prodlení, kapitalizovaných ke dni postoupení pohledávky, ve výši 229,13 Kč a úroků z prodlení v zákonné výši 8,5 % p.a. z částky ve výši 2 655,31 Kč, od [datum] do zaplacení. Dne [datum] vyzval právní zástupce žalobce žalovaného předžalobní výzvou k okamžité úhradě. Žalovaný na tuto výzvu nereagoval. 2. Vzhledem k tomu, že žalovaný je rumunským občanem, musel se soud zabývat otázkou, zda má pravomoc ve věci rozhodnout, a zda je místně a věcně příslušný. Tuto otázku posuzoval dle smlouvy mezi Českou republikou a Rumunskem o právní pomoci v občanských věcech, publikovaná sdělením č. 1/1996 Sb. Dle článku 50 smlouvy 1. Základní podmínky Smlouvy se řídí právním řádem, na němž se účastníci dohodli. Nedošlo-li ke zvolení práva, řídí se závazkový vztah právním řádem místa, kde byla Smlouva uzavřena. 2. Podmínky uzavření Smlouvy se řídí právním řádem uvedeným v odstavci 1. 3. Pravomoc náleží justičnímu orgánu té smluvní strany, na jejímž území má bydliště, pobyt nebo majetek odpůrce. Příslušný je rovněž justiční orgán smluvní strany, na jejímž území má bydliště nebo pobyt navrhovatel, pokud se na tomto území nachází předmět sporu nebo majetek odpůrce. 3. Z uvedené úpravy plyne, že podepsaný soud má pravomoc věc rozhodnout, je příslušný s ohledem na poslední známé bydliště žalovaného v jeho obvodu, a rozhodným právem pro řešení sporu je právní řád České republiky, když oba účastníci na území České republiky uzavřeli smluvní vztah a mají zde své sídlo či místo obvyklého pobytu. 4. Soudu se nepodařilo žalovanému doručit soudní písemnosti, a to ani na adrese trvalého pobytu žalovaného v Rumunsku, získané ze smlouvy, a to ani prostřednictvím dožádaného soudu –„ Judecatoria Constanta“. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] proto ustanovil žalovanému opatrovníkem [příjmení] [jméno] [příjmení], advokátku v [obec]. Usnesení nabylo právní moci dne [datum]. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud opatrovníka žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Opatrovník žalovaného se k této výzvě ve stanovené lhůtě nevyjádřil, žalobkyně souhlasila již v žalobě, proto soud rozhodoval bez nařízení jednání na základě listinných důkazů založených ve spise. 5. Z předložených listin vzal soud za prokázané, že [právnická osoba], uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o sporožirovém účtu a o poskytnutí souvisejících produktů a služeb. Nedílnou součást smlouvy tvoří obchodní podmínky původního věřitele, jimiž jsou smluvní strany vázány. Ze sazebníku původního věřitele plyne, jaké poplatky byly spojené s vedením účtu a jak je úročen debetní zůstatek na běžném, popřípadě úvěrovém účtu. Z výpisu z běžného účtu žalovaného vyplývá, jakým způsobem se žalovaný dostal do nepovoleného debetního zůstatku. Z dopisu banky adresovaného žalovanému soud zjistil, že z důvodu prodlení s úhradou nepovoleného debetního zůstatku ke dni [datum] byla pohledávka převedena na evidenční účet debetního zůstatku. K tomuto dni činila dlužná částka 2 655,31 Kč. Z dopisu původního věřitele žalovanému ze dne [datum] soud zjistil, že jeho obsahem je výzva žalovanému k úhradě dlužných částek v celkové výši 2 694,82 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] soud zjistil, že původní věřitel jejím prostřednictvím postoupil pohledávku vyplývající z uvedené úvěrové smlouvy v celé výši včetně veškerého příslušenství žalobkyni. Z žádného předloženého důkazu ani tvrzení žalobce neplyne, že by žalovaný byl podnikatelem, soud na něj tedy nahlíží jako na nepodnikající osobu. Předžalobní upomínka právního zástupce žalobce byla žalovanému zaslána s datem [datum]. 6. Dle § 2662 občanského zákoníku smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet. Dle § 2664 téhož zákona s peněžními prostředky na účtu může majitel účtu a za podmínek ujednaných ve smlouvě i jeho zmocněnci nakládat ujednaným způsobem. Nevyplývá-li ze zmocnění opak, nezaniká smrtí zmocnitele. Dle § 2991 zákona (1) Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 7. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva o běžném účtu ve smyslu § 2662 o. z., přičemž smluvní strany si nesjednaly možnost, že žalovanému budou poskytnuty peněžní prostředky, i když nebude mít dostatek peněžních prostředků na svém běžném účtu v souladu s § 2665 o. z. Na základě smlouvy vedl původní věřitel pro žalovaného běžný účet, na němž se žalovaný dostal do nepovoleného debetu, čímž získal bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 o. z., a svou, z toho plynoucí, povinnost obohacení vrátit neplnil. Původní věřitel proto využil svého práva vyplývajícího z příslušného ustanovení obchodních podmínek, kterými byl žalovaný dle předmětné smlouvy vázán, a žádal zaplacení celé dlužné částky včetně sjednaných úroků a poplatků. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octl se s placením dluhu v prodlení. Jelikož tedy žalobce svá tvrzení v žalobě obsažená jednoznačnými listinnými důkazy prokázal, soud žalobě co do základu i sjednaného úroku z úvěru vyhověl a žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 089 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty