19 C 317/2021-95 — Okresní soud v Tachově

1. Žalobce se žalobou podanou k Okresnímu soudu v Tachově dne [datum] domáhal po žalované zaplacení částky 69 405,60 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalobce uplatil svým podáním ze dne 7. 8. 2020 u žalované v souvislosti s nezákonným trestním stíháním své osoby nárok na náhradu škody spočívající v nákladech na svou obhajobu. Žalobce byl žalovanou vyzván k doplnění uplatněného nároku výzvou ze dne 22. 4. 2021. Žalobce svým podáním ze dne 27. 4. 2021 doplnil veškeré požadované skutečnosti. Žalobce dále uvedl, že od uplatnění nároku žalobce u žalované uplynulo více než 6 měsíců a žalovaná o nároku žalobce nerozhodla. Žalobce se u žalované na stav jeho žádosti dotazoval, avšak bezvýsledně. Nezbylo mu, než podat tuto žalobu. 2. Po podání žaloby uhradila žalovaná žalobci dne 23. 11. 2021 část nároku ve výši 64 142,10 Kč. Řízení bylo v rozsahu uhrazené jistiny ve výši 64 142,10 Kč pravomocně zastaveno. Žalobce se tak domáhá po žalované úhradu zbývající částky 5 263,50 Kč s příslušenstvím. 3. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 22. 11. 2021 uvedla, že činí nespornou skutečnost, že u ní žalobce dne 7. 8. 2020 uplatnil nárok na poskytnutí náhrady škody ve výši 69.405,60 Kč, spočívající v náhradě nákladů právního zastoupení vzniklých v důsledku nezákonného trestního stíhání vedeného u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. [spisová značka]. Žalovaná požadavku žalobce na náhradu nákladů právního zastoupení vyhověla co do částky 64.142,10 Kč, což žalobci sdělila svým stanoviskem ze dne 22. 11. 2021. Co se týče náhrady škody spočívající ve vynaložených nákladech na obhajobu, žalovaná uvedla, že v dané věci byly splněny zákonné podmínky pro přiznání tohoto nároku co do důvodu, bohužel výše požadované náhrady byla ponížena v souladu s advokátním tarifem upravujícím mimosmluvní odměnu. Žalovaná uvedla, že za úkon ze dne 26. 3. 2018 – stížnost a odůvodnění stížnosti proti usnesení – náleží odměna ve výše pouze jedné poloviny, neboť se nejedná o podání ve věci samé, nýbrž o úkon dle § 11 odst. 2 písm. d), odst. 3 advokátního tarifu. Dále žalovaná uvedla, že úkon ze dne 6. 9. 2018 – důkazní návrh – není úkonem právní služby, pokud pouze obsahuje návrhy na doplnění dokazování a nebyl tedy přiznán. Ke třetímu úkonu ze dne 11. 3. 2020 – další právní porada – žalovaná uvedla, že k tomuto úkonu je třeba podotknout, že podle ústavně konformního výkladu Ústavního soudu je u tzv. dalších porad přesahujících jednu hodinu třeba poměřovat celkový počet, frekvenci a časovou posloupnost jednotlivých porad s rozsahem a složitostí projednávané věci a počtem a charakterem úkonů, které byly prováděny, jakož i obsahem, složitostí a rozsahem a kvalitou úkonů obhájce, které bezprostředně s těmito poradami souvisely (porady musí být východiskem nějakého následujícího úkonu obhájce, pokud tomu tak není, jde o nadbytečnou poradu, jejíž délka přesahující jednu hodinu je nedůvodná) a žalovaná má za to, že tato porada nebyla východiskem následujícího úkonu obhájce, a proto nebyl tento úkon přiznán. Žalovaná má za to, že nárok na náhradu účtovaných nákladů je tedy v této části sporný a nelze ho akceptovat. Žalovaná s ohledem na své tvrzení navrhuje, aby byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta. Žalovaná ve svém vyjádření navrhla, pokud by soud dospěl k závěru o oprávněnosti žaloby, aby lhůtu k plnění stanovil v délce 15 dnů od právní moci rozsudku, a to z organizačně-technických důvodů na straně žalované. Žalovaná ke svému tvrzení připojila i své Stanovisko ze dne 22. 11. 2021 č. j. [spisová značka] k návrhu žalobce na náhradu škody. 4. Žalobce ve svém vyjádření ze dne 8. 12. 2021 uvedl, že žalovaná po podání žaloby, tj. dne 23. 11. 2021 uhradila žalobci částku ve výši 64 142,10 Kč. Pro tuto částku vzal žalobce žalobu zpět. Nadále trvá na žalobě v rozsahu úhrady částky 5 263,50 Kč s příslušenstvím. Tato zbývající částka představuje 3 sporné úkony, ke kterým se žalobce vyjádřil. K úkonu ze dne 26. 3. 2018 – stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce sdělil, že nesouhlasí s hodnocením žalované, že za úkon právní služby v podobě stížnosti proti usnesení a o zahájení trestního stíhání náleží odměna ve výši jedné poloviny. Za úkony právní služby, které nejsou explicitně obsaženy ve výčtu obsaženém v § 11 odst. 1 či odst. 2 AT je třeba ve smyslu § 11 odst. 3 AT přiznat odměnu jako za úkony, jimž jsou svou povahou a účelem nejbližší. Žalobce nesouhlasí s názorem obsaženým v dřívější judikatuře Vrchního soud v Olomouci z roku 2007, kterou argumentuje žalovaná a poukazuje v tomto ohledu na aktuální rozhodovací praxi v rámci přiznávání odměn za obhajobu ex offo, kdy soudy přiznávají za stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání odměnu odpovídající hodnotě celého úkonu. Žalobce poukazuje na faktický rozsah předmětné stížnosti v daném případě, když tato byla kvalifikovaně odůvodněna. Žalobce má za to, že předmětný úkon by měl být honorován podle § 11 odst. 1 písm. d) odst. 3) AT, event. podle § 11 odst. 1 písm. k) odst. 3) AT. K úkonu ze dne 6. 9. 2018 – důkazní návrh žalobce uvedl, že je namístě posoudit důkazní návrh ze dne 6. 9. 2018 jako úkon, který je svou povahu a účelem nejbližším úkonu dle § 11 odst. 1 písm. d) AT (písemné podání). V daném případě bylo důkazním návrhem reagováno na procesní stav v rámci řízení před soudem, úkon v sobě kromě sepisu samotného podání zahrnuje z podstaty posouzení a vyhodnocení důkazní situace, navrženo pak bylo devět významných důkazů. Žalobci se jeví jako hrubě nesprávné, aby náklady na tento provedený úkon nebyly nikterak odškodněny, když má za to, že je namístě tento úkon odškodnit podle § 11 odst. 1 písm. d) odst. 3) AT. Ke třetímu úkonu ze dne 11. 3. 2020 – porada s klientem přesahující 1 hodinu žalobce uvedl, že nesouhlasí s tím, že by porada s obhájcem dne 11. 3. 2020 nebyla východiskem pro určitý následující úkon obhájce, jak tvrdí žalovaná. Porada ze dne 11. 3. 2020 byla východiskem pro vyjádření žalobce k odvolání státního zástupce, které bylo podáno v neprospěch žalobce. Vyjádření žalobce k odvolání státního zástupce bylo podáno ještě týž den. Žalobce uvedl, že tímto opravuje písařskou chybu v přehledu úkonů právních služeb, kdy je u tohoto úkonu uveden datum 10. 3. 2020, ačkoliv bylo podání učiněno 11. 3. 2020. Samotný úkon v podobě vyjádření k odvolání státního zástupce byl žalovanou uznán a odškodněn. Žalobce má tedy za to, že i porada s obhájcem ze dne 11. 3. 2020 by měla být odškodněna, neboť se jedná o úkon podle § 11 odst. 1 písm. c) AT, který současně předcházel významnému podání ve věci samé. 5. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 3. 2. 2022 uvedla, že trvá na svém stanovisku ze dne 22. 11. 2021. Nárok na náhradu tří shora uvedených úkonů i nadále považuje za sporný a jako takový jej neuznává. 6. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 7. Z provedeného dokazování byly zjištěny následující skutečnosti: Z usnesení policie ČR [číslo jednací] ze dne 28. 2. 2018 vyplývá, že bylo zahájeno trestní stíhání osoby žalobce jako obviněného ze spáchání přečinu těžké ublížení na zdraví z nedbalosti dle ustanovení § 147 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku. 8. Z rozsudku Okresního soudu v Tachově č. j. [číslo jednací] ze dne 1. 10. 2019 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni č. j. [číslo jednací] ze dne 7. 5. 2020, který nabyl právní moci dne 7. 5. 2020, vyplývá, že obžalovaný – žalobce byl zproštěn obžaloby. 9. Z faktury – daňového dokladu č. FV910060 ze dne 15. 7. 2020 vyplývá, že společnost [právnická osoba], [IČO], účtuje žalobci za náklady na obhajobu ve věci [spisová značka], částku 70 000 Kč. Částka je splatná ke dni 29. 7. 2020. 10. Z potvrzení o provedené platbě ze dne 16. 7. 2020 soud zjistil, že žalobce dne 15. 7. 2020 uhradil na fakturu č. FV910060 částku 35 000 Kč a dne 16. 7. 2020 uhradil žalobce na fakturu č. [anonymizováno] další částku 35 000 Kč. 11. Ze zálohové faktury [číslo] ze dne 19. 3. 2018 vyplývá, že právní zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], advokát, účtuje společnosti [právnická osoba], [IČO], částku ve výši 36 300 Kč jako zálohu na poskytnuté právní služby. 12. Z faktury - daňového dokladu [číslo] ze dne 7. 8. 2018 vyplývá, že právní zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], advokát, účtuje společnosti [právnická osoba], [IČO], částku za poskytnuté právní služby v celkové výši 86 135 Kč, je zde započtena záloha ve výši 36 300 Kč a zbývá k úhradě 49 835 Kč. 13. Z faktury – daňového dokladu [číslo] ze dne 11. 9. 2018 vyplývá, že právní zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], advokát, účtuje společnosti [právnická osoba], [IČO], částku za poskytnuté právní sl