19 C 376/2022-23 — Okresní soud v Tachově

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 3 500 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti žalované vyplývající z úvěrové smlouvy ze dne 10. 4. 2017 Touto smlouvou se původní věřitel zavázal poskytnout žalované revolvingový úvěr s celkovým úvěrovým rámcem 35 000 Kč. Žalovaná z těchto prostředků vyčerpala částku 10 000 Kč, čímž žalovanou v souvislosti s uvedenou smlouvou vznikla povinnost aktuálně čerpanou částku včetně sjednaných úroků splatit pravidelnými měsíčními splátkami ve výši sjednané smlouvou v závislosti na výši čerpaného úvěru. Tuto svoji povinnost žalovaná řádně nesplnila, původní věřitel proto dopisem ze dne 10. 7. 2017prohlásil celý dluh žalované za splatný. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 10. 4. 2017 soud zjistil, že jejím obsahem je závazek původního věřitele poskytnout žalované revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 35 000 Kč a závazek žalované splatit tento úvěr včetně běžného úroku pravidelnými měsíčním splátkami ve výši sjednané smlouvou v závislosti na výši čerpaného úvěru, a to včetně smluvního úroku ve výši 8,5 % měsíčně. Nedílnou součást smlouvy tvoří obchodní podmínky původního věřitele, jimiž jsou smluvní strany vázány. Z Všeobecných obchodních podmínek původního věřitele soud zjistil, že tyto opravňují původního věřitele jednostranně od úvěrové smlouvy odstoupit v případě jejího porušení žalovanou. Z výpisu z úvěrového účtu žalované vedeného původním věřitelem soud zjistil, že žalovaná z tohoto účtu vyčerpala dne 10. 4. 2017 částku 10 000 Kč, kterou řádně nesplácela. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu naposledy předžalobní výzvou ze dne 30. 11. 2021. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2019 a následně ze dne 19. 12. 2019 soud zjistil, že původní věřitel jejím prostřednictvím postoupil pohledávku vyplývající z uvedené úvěrové smlouvy v celé výši včetně veškerého příslušenství žalobkyni. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi původním věřitelem a žalovanou byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. Na základě této smlouvy poskytl původní věřitel žalované úvěrový rámec ve výši 35 000 Kč, z nějž žalovaná vyčerpala finanční prostředky ve shora uvedené výši. Žalovaná se zavázala tyto prostředky splácet měsíčními splátkami stanovenými úvěrovou smlouvou, a to včetně sjednaného smluvního úroku z úvěru, své povinnosti vyplývající ze smlouvy však řádně neplnila. Proto původní věřitel využil svého práva vyplývajícího z příslušného ustanovení obchodních podmínek, kterými byla žalovaná dle předmětné smlouvy vázána, a od úvěrové smlouvy odstoupil. Žalované vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté plnění včetně sjednaných úroků z úvěru. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky, tak i co do úroku z prodlení z této částky uplatněného v souladu s příslušným nařízením vlády. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 500 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.