3 C 306/2022-76 — Okresní soud v Tachově

1. Žalobce se v předmětném řízení domáhal po žalovaném o zaplacení dlužné částky s příslušenstvím, uvedených v záhlaví tohoto rozhodnutí. K dané věci sdělil, že původní věřitel [právnická osoba] IČ 25 62 13 51 uzavřel s žalovaným dne [datum] pod [číslo] smlouvu s názvem P C2 S10 [příjmení] v hotovosti měsíční 02/ 2019, jejíž součástí byly i smluvní podmínky. Na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 38 000 Kč, kdy finanční prostředky byly žalovanému vyplaceny v hotovosti. Za poskytnutí těchto finančních prostředků měl dále žalovaný uhradit poplatek v částce 35 307 Kč. Žalovaný uhradil na závazek ze smlouvy pouze částku 4 325,48 Kč, zůstatek zůstal neuhrazen. Následně na základě smlouvy ze dne [datum] byla pohledávka původního věřitele za žalovaným postoupena žalobci s účinností ke dni [datum]. Toto bylo oznámeno žalovanému přípisem ze dne [datum]. Žalovaný byl vyzýván o úhradu dlužné částky, avšak bezvýsledně. 2. Žalovaný se k ústnímu jednání dne [datum] bez omluvy nedostavil. Proto soud jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalovaného. 3. Vzhledem k tomu že žalovaný je státním příslušníkem Bulharska, jedná se o věc s mezinárodním prvkem. Soud proto v souvislosti s příslušností postupoval dle nařízení Evropského parlamentu a rady EU číslo 1215/2012 ze dne [datum] kapitoly II. oddílu 2) čl. 7 bodu 1a. Rozhodným právem je dle nařízení Evropského parlamentu a rady [příjmení] [číslo] o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) právní řád České republiky. 4. Dle ust. § 1879 obč. zák. č. 89/2012 Sb. - věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 5. Dle ust. § 1882 odst. 1 shora citovaného zákona - dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli nebo se s ním, jinak vyrovná. 6. V daném případě po provedeném důkazním řízení soud zjistil, že původní věřitel [právnická osoba] [IČO] uzavřel s žalovaným smlouvu [číslo] dne [datum], na základě níž daný věřitel poskytl v hotovosti žalovanému finanční prostředky ve výši 38 000 Kč za poplatek ve výši 32 985 Kč s tím, že celková dlužná částka činila 73 307 Kč včetně sjednaného pojištění ve výši 2 322 Kč. Na závazek z této smlouvy zaplatil žalovaný pouze částku 4 325,48 Kč, jak uvedl žalobce, zůstatek zůstal neuhrazen. Následně na základě smlouvy ze dne [datum], jejíž součástí je i seznam postupovaných pohledávek, byla pohledávka za žalovaným ze smlouvy o zápůjčce postoupena žalobci. O tomto byl žalovaný uvědomen oznámením původního věřitele ze dne [datum]. Žalovaný byl vyzýván žalobcem dne [datum] a právním zástupcem žalobce dne [datum] o úhradu dlužných částek, avšak bezvýsledně. Žalobce před poskytnutím zápůjčky prověřil finanční poměry žalovaného, což je patrno z pracovní smlouvy ze dne [datum] a z dokladu o příjmu žalovaného (č.l. 62 spisu), z nichž plyne, že žalovaný pracoval u společnosti [právnická osoba], v profesi dělník od [datum] s tím že pracovní poměr byl vymezen na dobu neurčitou se zkušební dobou v trvání 3 měsíců a s příjmem za měsíc květen 2019 v částce 38 456 Kč. 7. Po zhodnocení shora uvedených skutečností s přihlédnutím k obsahu provedeného dokazování a k citovaným ustanovením shora uvedeného právního předpisu dospěl soud k závěru, že návrhu žalobce lze vyhovět pouze zčásti a to tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Pouze do částky uvedené v tomto výroku ve výši 33 674,52 Kč byla pohledávka původního věřitele platně smluvně za žalovaným postoupena žalobci. Proto soud uložil žalovanému uhradit částku 33 674,52 Kč a s poukazem na prodlení s úhradou této částky dále také s úrokem z prodlení v zákonné výši dle § 2 vládního nařízení číslo 351/2013 Sb., kdy výši reposazby stanovuje [ulice] národní banka. 8. Splatnost dané částky s příslušenstvím, uvedených ve výroku I. tohoto rozsudku, byla žalovanému vymezena ve lhůtě, která je v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.. 9. Co do zbytku a to tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku, byl návrh žalobce jako nedůvodný zamítnut. Zde soud poukazuje na znění smlouvy o zápůjčce a její ujednání o výši poplatku za poskytnutí jistiny, neboť toto ustanovení je v rozporu s § 1 odst. 2 o.z. č. 89/2012 Sb., tzn. dobrými mravy, kdy daná smlouva je z uvedeného důvodu dle § 580 odst. 1 citovaného zákona, zcela neplatná. Proto žalobci původně příslušelo bezdůvodné obohacení v částce, uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku dle § 2991 o.z., č. 89/2012 Sb., následně postoupené žalobci. 10. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy účastníci a to každý z nich byli ve věci úspěšní pouze zčásti.