4 C 266/2021-112 — Okresní soud v Tachově

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal proti žalovanému zaplacení částky 17 270 Kč s příslušenstvím (výrok I). Žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 7 695,60 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení] (výrok II). Vzal za prokázané, že mezi účastníky došlo k uzavření kupní smlouvy [číslo] na základě které byly do vlastnictví žalovaného převedeny pozemky parc. [číslo] v k. ú. a obci [obec]. Žalovaný uhradil kupní cenu stanovenou v kupní smlouvě před podpisem smlouvy. Účastníci nezpochybňují pravost a platnost kupní smlouvy. Strany smlouvy tak jsou povinny se smlouvou řídit, a to bez ohledu na následné zjištění žalobce – převádějícího, že ujednaná cena předmětných pozemků byla nižší, než byla v místě a čase cena obvyklá. Žalovaný měl legitimní očekávání, že předmětná smlouva je platná a že ujednání v ní obsažená jsou neměnná. Je tak namístě ochrana dobré víry žalovaného. Odhlédnout nelze ani od obecné civilní zásady, že smlouvy se mají dodržovat. Žalobce tvrdí, že došlo k nesprávnému ocenění pozemků. Žalobce byl povinen k převodu pozemků na uživatele, tj. žalovaného, za cenu obvyklou. V posuzované věci obvyklá cena byla stanovena jako obvyklá cena tržní v místě a čase znaleckým posudkem a jako taková se stala smluvním ujednáním o ceně v předmětné kupní smlouvě. Na stanovení ceny znaleckým posudkem nemůže mít vliv následně vyhotovený nový znalecký posudek na ocenění předmětných nemovitostí. Kupní cena byla stanovena znaleckým posudkem a při sjednání kupní smlouvy nebyl důvod o kupní ceně stanovené znaleckým posudkem pochybovat. Navíc bezdůvodné obohacení lze získat jen tam, kde vůbec žádný právní titul není dán nebo původní právní titul odpadl. Je tak zřejmé, že žalovaný žádné bezdůvodné obohacení v dané věci nezískal. Prvoinstanční soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. 2. Proti rozsudku podal žalobce včas odvolání. Namítl v něm, že zásadní pochybení v napadeném rozhodnutí spočívá v tom, že soud dospěl k nesprávnému právnímu závěru, pokud vychází z toho, že„ bezdůvodné obohacení lze získat jen tam, kde vůbec žádný právní titul není dán nebo původní právní titul odpadl“. Zásadní pro posouzení věci je to, že v případě smluv uzavřených mezi SPÚ a uživateli pozemků v zahrádkové osadě v režimu nárokového převodu podle § 10 odst. 3, respektive § 10b zákona č. 503/2012 Sb., nešlo o projev svobodné vůle smluvních stran, nýbrž byla realizována zákonem stanovená povinnost převést na uživatele pozemků v zahrádkové osadě pozemky za cenu obvyklou ve smyslu § 2 zákona č. 151/1997 Sb. Nejde o případ, kdy by bylo na úvaze SPÚ, respektive žalobce, zda a za jakých cenových podmínek bude převod realizovat, zákon mu nedává možnost realizovat převod za dohodnutou cenu. Poukázal na celkem jednotnou judikaturu k této problematice, když je dlouhodobě opakován názor, že smlouvy, kterými převádí [anonymizováno] fond pozemky v režimu nárokového převodu, nejsou projevem svobodné vůle smluvních stran, nýbrž jejich prostřednictvím byla realizována zákonem stanovená povinnost převést pozemky za zákonem stanovených podmínek zákonem stanoveným subjektům. Pokud došlo v souzených případech k převodu pozemků v hodnotě vyšší než zákonné, učinil tak převádějící subjekt mimo rámec zákona, a proto i bez právního důvodu, čímž se žalovaný (nabyvatel pozemků) na úkor žalobce (převádějícího) bezdůvodně obohatil. K vydání je legitimován ten, kdo se obohatil, nikoliv znalec, který pochybil při zpracování znaleckého posudku. Žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobnímu návrhu vyhověl. 3. Žalovaný v písemném vyjádření k odvolání žalobce navrhoval potvrzení napadeného rozsudku. 4. K odvolání žalobce odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, podle § 212 a § 212a o. s. ř. Přihlédl k obsahu odvolání žalobce i k vyjádření žalovaného k tomuto odvolání a dospěl poté k závěru, že odvolání není důvodné. 5. U posuzované věci žalobce převedl na žalovaného předmětné nemovitosti kupní smlouvou ze dne [datum]. Žalobce se domáhá zaplacení částky 17 270 Kč s příslušenstvím, představující rozdíl mezi kupní cenou, za kterou byly pozemky žalovanému prodány a jež byla stanovena na základě znalce [jméno] [příjmení] ve výši 4 000 Kč a mezi kupní cenou, která byla stanovena na základě později zpracovaného znaleckého posudku [anonymizováno] oceňování majetku při [anonymizováno] fakultě [obec] školy [anonymizováno] – [anonymizováno] univerzity [obec]. Jednalo se o částku 21 270 Kč. 6. Podle § 14 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb. pokud tento zákon nestanoví jinak, převádějí se pozemky, s nimiž je [název žalobkyně] příslušný hospodařit, úplatně, a to za cenu obvyklou. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 151/1997 Sb. o oceňování majetku, majetek a služba se oceňují obvyklou cenou, pokud tento zákon nestanoví jiný způsob oceňování. Obvyklou cenou se pro účely tohoto zákona rozumí cena, která by byla dosažena při prodeji stejného, popřípadě obdobného majetku nebo při poskytování stejné nebo obdobné služby v obvyklém obchodním styku v tuzemsku ke dni ocenění. Přitom se zvažují všechny okolnosti, které mají na cenu vliv, avšak do její výše se nepromítají vlivy mimořádných okolností trhu, osobních poměrů prodávajícího nebo kupujícího, ani vliv zvláštní obliby. Mimořádnými okolnostmi trhu se rozumí například stav tísně prodávajícího nebo kupujícího, důsledky přírodních či jiných kalamit. Osobními poměry se rozumí zejména vztahy majetkové, rodinné nebo jiné osobní vztahy mezi prodávajícím a kupujícím. Zvláštní oblibou se rozumí zvláštní hodnota přikládaná majetku nebo službě vyplývající z osobního vztahu k nim. Obvyklá cena vyjadřuje hodnotu věci a určí se porovnáním. 7. V projednávané věci byla kupní cena stanovena dle tvrzení žalobce na základě znaleckého posudku znalce [jméno] [příjmení], přičemž objednávku tohoto posudku učinil žalobce, který rovněž koncipoval kupní smlouvu ze dne [datum]. Obvyklá cena předmětných pozemků, jež byla stanovena tímto znaleckým posudkem, byla následně mezi účastníky sjednána v kupní smlouvě jako cena kupní. Okamžikem podpisu se smlouva stala závaznou pro obě smluvní strany. 8. [příjmení] zákon o oceňování majetku (zákon č. 151/1997 Sb.), nestanoví konkrétní postup, jakým je žalobce v tomto případě povinen postupovat, a pokud byla cena obvyklá určována znaleckým posudkem, nedošlo při procesu uzavírání kupní smlouvy ze strany státu k porušení právních předpisů takovým způsobem, aby toto způsobovalo neplatnost ať již celé smlouvy, či její části týkající se stanovení kupní ceny. Pokud žalobce později s takto určenou obvyklou cenou předmětných pozemků nesouhlasil, nemůže jít tato skutečnost k tíži žalovaného, neboť bylo na žalobci, aby cenu řádně zjistil. Prvoinstanční soud správně poukázal na to, že je třeba vycházet ze zásady, že smlouvy se mají dodržovat (pacta sunt servanda). Jak prvoinstanční soud dále správně uváděl v odůvodnění rozsudku, ke znakům právního státu a mezi jeho základní principy neoddělitelně patří zásada právní jistoty. Žalovaný jako běžný občan uzavřel kupní smlouvu se státem a měla by tedy být dána právní jistota občanů, spočívající v tom, že stát postupuje v souladu se zákony. Lze navíc pouze spekulovat, zda by žalobce při uzavírání kupní smlouvy vůbec akceptoval kupní cenu více než pětkrát vyšší a zda by za těchto jiných podmínek kupní smlouva byla vůbec uzavřena. 9. Snad pro úplnost je třeba uvést, že i odvolací soud považuje odkaz žalobce na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 11. 2020, sp. zn. 28 Cdo 1189/2010, za nepřípadný, neboť tímto rozsudkem Nejvyšší soud ČR řešil oceňování náhradních pozemků převáděných oprávněným osobám podle příslušných předpisů zákona o půdě, když pozemky měly být oceňovány způsobem zákonem konkrétně vymezeným. 10. Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil podle § 219 o. s. ř., a to včetně zákonu odpovídajícímu výroku o nákladech řízení. 11. Žalobce byl úspěšný v odvolacím řízení, a má proto právo na náhradu nákladů odvolacího řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř., s přihlédnutím i k § 224 odst. 1 o. s. ř. Náklady odvolacího řízení žalovaného spočívají v odměně za jeden úkon právní pomoci ve výši 1 820 Kč a v náhradě za jeden režijní paušál 300 Kč. K součtu uvedených částek je třeba připočítat 21 % DPH, když právní zástupkyně žalovaného je jejím plátcem.