19 C 102/2023-19 — Okresní soud v Tachově

Žalobce se žalobou, podanou dne 15. 3. 2023, domáhal toho, aby žalovanému bylo uloženo zaplatit mu částku specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Uvedl, že žalovaná částka představuje pojistné plnění vyplacené žalobkyní poškozené, a to s odkazem na předložené faktury. Žalovaný předmětný dluh uznal co do důvodu a výše v dohodě o splátkách dluhu ze dne 25. 11. 2021. K předmětné žalobě se žalovaný vyjádřil podáním ze dne 29. 3. 2023, ve kterém uvedl, že nárok uplatněný v žalobě uznává. Současně požádal o úhradu dluhu ve splátkách, s tím, že dříve neměl zaměstnání a s úhradou dluhu mu pomáhala jeho matka, nyní však již zaměstnání má. Dohodou o splácení dluhu ze dne 25. 11. 2021 – dohodou o uznání dluhu žalovaný uznal co do důvodu a výše předmětný dluh, a to konkrétně v části IV této dohody. Současně se žalovaný zavázal jej uhradit v dohodnutých splátkách 1 500 Kč v období od 15. 12. 2021 do 15. 1. 2024. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas a dluh byl zcela zesplatněn. Žalovaný výše uvedené nerozporoval. Předmětný dluh ve svém vyjádření uznal a požádal o jeho úhradu ve splátkách. Žalovaný netvrdil ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ani neprokázal ve smyslu § 120 odst. 1 o.s.ř. existenci skutečností, které by zčásti nebo zcela vyvracely žalobou uplatněný nárok. Soud tak vycházel z tvrzení žalobce a jím předložených důkazů. Mezi žalobcem a žalovaným byla dne 25. 11. 2021 uzavřena dohoda o uznání dluhu, kde žalovaný svůj dluh uznal co do důvodu. Dále byl v rámci dohody o uznání dluhu sjednán i splátkový kalendář. Dle evidence žalobkyně činí aktuální dlužná částka 27 909 Kč, s tím, že žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Dluh dle předmětné splátkové dohody a evidence žalobkyně se stal splatným, neboť žalovaný nehradil splátky dluhu řádně a včas. Žalovaný byl k úhradě dluhu vyzván naposledy předžalobní výzvou. Dle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanské zákoník (dále jen „o.z.“) uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Žalovaný uznal ve vztahu k žalobci svůj závazek, využil možnosti sjednat jeho splácení. Zjevně však nedodržel své závazky plynoucí ze splátkové dohody (uznání dluhu), je tedy povinen dlužnou částku žalobci vrátit a uhradit i příslušenství dluhu. Jelikož tedy žalobce svá tvrzení v žalobě obsažená jednoznačnými listinnými důkazy prokázal, soud žalobě co do základu a úroků z prodlení vyhověl. Nárok žalobce na úrok z prodlení je dán příslušným ustanovením občanského zákoníku a nařízení vlády (oba ve znění platném v době vstupu do prodlení), soud žalobci proto výrokem I. přiznal právo i na zákonný úrok z dlužné částky v odpovídající výši. Na základě výše uvedeného rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Obě povinnosti uložil soud žalovanému uhradit ve smyslu § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, přičemž náhradu nákladů řízení, je žalovaný ve smyslu § 149 odst. 1 občanského soudního řádu povinen uhradit k rukám právního zástupce žalobce. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 569 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 117 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 27 909 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. V daném případě soud aplikoval ustanovení § 14b a. t. neboť titulem předmětného nároku je dohoda o uznání dluhu, kdy vymáhání uznaného dluhu žalobkyní – pojišťovnou je v takovémto případě prováděno na ustáleném formuláři, skutkově a právně obdobně, a to odkazem na dohodu o uznání dluhu. Žalovaný požádal o úhradu dluhu ve splátkách s odůvodnění, že nyní jíž je zaměstnán a má zajištěný příjem pro úhradu dluhu. Výši splátky žalovaný nenavrhl. Žalobkyně souhlasila s úhradou dluhu ve splátkách. S ohledem na výši dlužné částky a nákladů řízení, rozhodl soud o povinnosti žalovaného splnit uvedené povinnosti v pravidelných po sobě jdoucích měsíčních splátkách. Důvodem pro toto rozhodnutí byla dále finanční situace žalovaného. Soud má za to, že takto vysoké splátky jsou v souladu s oprávněnými ekonomickými zájmy žalobkyně a ke splacení tak dojde v přiměřené době. Soud má za to, že povolení nižších splátek by bylo neodůvodněným zvýhodněním žalovaného na úkor žalobkyně. Soud takto rozhodl podle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. a určil dále (dle § 565 občanského zákoníku), že nesplní-li žalovaný byť i jedinou splátku řádně a včas, stane se celý dluh splatný ihned. Soud má za to, že tento možný následek nesplacení bude pro žalovaného dostatečnou výstrahou, aby splátky plnil řádně a včas. Soud stanovil výši splátky na žalovaný nárok v měsíční výši 2 500 Kč, kdy tato částka se jeví soudu jako přiměřená s ohledem na běžnou výši výdělku v místě a čase a s ohledem na předpoklad uhrazení dluhu v období cca jednoho roku. Z obdobných důvodů pak soud stanovil úhradu ve splátkách i náhrady nákladů řízení.