19 C 30/2023-21 — Okresní soud v Tachově

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 9 100 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 21. 4. 2005 Touto smlouvou se původní věřitel [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], zavázal poskytnout žalovanému půjčku 7 000 Kč. Žalovaný tento úvěr čerpal, čímž žalovanému v souvislosti s uvedenou smlouvou vznikla povinnost tuto částku včetně sjednaných úroků splatit pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 350 Kč týdně. Tuto svoji povinnost žalovaný řádně nesplnil, původní věřitel proto dopisem ke dni 29. 11. 2005 prohlásil celý dluh žalovaného za splatný. Žalovaný do podání žaloby na půjčku uhradil splátky ve výši 1 750 Kč. Původní věřitel žalobkyně následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 postoupil pohledávku vyplývající z uvedené smlouvy o půjčce v celé výši včetně veškerého příslušenství žalobkyni. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. Ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 21. 4. 2005 soud zjistil, že jejím obsahem je závazek původního věřitele poskytnout žalovanému půjčku ve výši 7 000 Kč a závazek žalovaného splatit tuto půjčku pravidelnými měsíčním splátkami ve výši 350 Kč týdně, a to včetně smluveného souhrnného poplatku ve výši 3 850 Kč. Nedílnou součást smlouvy tvoří obchodní podmínky původního věřitele, jimiž jsou smluvní strany vázány. Ze Všeobecných obchodních podmínek původního věřitele, soud zjistil, že tyto opravňují původního věřitele jednostranně od smlouvy o půjčce odstoupit v případě jejího porušení žalovaným. Ze Sazebníku původního věřitele vyplývá výše poplatků účtovaných žalovanému. Z výpisu z evidence žalobkyně soud zjistil, že žalovaný půjčku čerpal a jakým způsobem byla splácena. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 soud zjistil, že původní věřitel jejím prostřednictvím postoupil pohledávku vyplývající z uvedené smlouvy o půjčce v celé výši včetně veškerého příslušenství žalobkyni. Žalobkyně opakovaně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu. Dle § 657 občanského zákoníku (ve znění platném do 31. 12. 2013) smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené dle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Dle § 658 odst. 1 téhož zákona při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. Dle ust. § 513 OZ příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva o půjčce ve smyslu § 657 občanského zákoníku. Na základě této smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému půjčku ve výši 7 000 Kč, kterou žalovaný čerpal. Žalovaný se zavázal tyto prostředky splácet týdenními splátkami stanovenými smlouvou o půjčce, a to včetně sjednaného souhrnného poplatku, své povinnosti vyplývající ze smlouvy však řádně neplnil. Proto původní věřitel využil svého práva vyplývajícího z příslušného ustanovení obchodních podmínek, kterými byl žalovaný dle předmětné smlouvy vázán, a od smlouvy o půjčce odstoupil. V souladu s ustanovením § 657 a násl. tak žalovanému vznikla povinnost vrátit původnímu věřiteli poskytnuté plnění včetně sjednaných poplatků. Protože pohledávka byla postoupena v souladu s § 524 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dospěl soud k závěru, že původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni, což zakládá aktivní legitimaci k vedení sporu. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky, tak i co do úroku z prodlení z této částky uplatněného v souladu s § 517 odst. 2 obč. zák., dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované v § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 9 100 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.