3 C 18/2023-57 — Okresní soud v Tachově

1. Žalobce se v předmětném řízení domáhal po žalované o zaplacení dlužné částky 22 839,83 Kč s příslušenstvím a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč. K dané věci sdělil, že původní věřitel [právnická osoba] [IČO] uzavřel s žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě níž byly žalované bezhotovostním převodem poukázány na účet uvedený ve smlouvě finanční prostředky ve výši 30 000 Kč, které měly být spláceny po splátkách 4 248,14 Kč. Dále se žalovaná zavázala s úhradou jistiny zaplatit také poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 19 014,44 Kč a smluvní úrok ve výši 1 963,23 Kč Žalovaná na závazek ze smlouvy uhradila částku 15 291,20 Kč před zesplatněním úvěru a částku 3 000 Kč po postoupení pohledávky. Zůstatek zůstal neuhrazen. Následně byla pohledávka původního věřitele za žalovanou postoupena na žalobce na základě smlouvy ze dne [datum] s účinností k témuž dni. Žalobce následně za řízení upřesnil, že smlouva o postoupení pohledávky, na základě níž došlo k postoupení pohledávky z původního věřitele za žalovanou na žalobce, byla uzavřena dne [datum], když toto bylo chybně uvedeno v oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum]. 2. Žalované byla zaslána na adresu, uvedenou v záhlaví tohoto rozhodnutí, výzva ve smyslu ustanovení § 114 a o. s. ř., ke které se nevyjádřila. Dále byla žalované zaslána výzva ve smyslu ustanovení § 115 a o. s. ř. s žádostí zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání a zda se vzdává práva na projednání věci před soudem. Na tuto výzvu žalovaná taktéž nereagovala s tím, že žalobce se ohledně výzvy ve smyslu ustanovení § 115 a o. s. ř. vyjádřil kladně již v návrhu na zahájení řízení. Proto soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání a bez přítomnosti účastníků. 3. Dle ustanovení § 1879 o.z. – věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 4. Dle ustanovení § 1882 odst. 1 shora citovaného zákona – dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná. 5. V daném případě po provedeném důkazním řízení soud zjistil, že původní věřitel [právnická osoba], [IČO] uzavřel s žalovanou dne [datum] elektronickými prostředky na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo S0002665606202860, na základě níž se daná společnost jako věřitel zavázala poskytnout žalované finanční prostředky bez uvedení účelu v částce 30 000 Kč za smluvní úrok ve výši 12 % p.a. a za poplatek v částce 19 014,44 Kč. Splátky byly vymezeny ve výši 4 248 Kč měsíčně, kdy celková dlužná částka činila 50 977,67 Kč RPSN byla stanovena ve výši 196,68 %. Žalovaná dle vyjádření žalobce na úhradu závazku z této smlouvy zaplatila původnímu věřiteli částku 15 291,20 Kč před zesplatněním úvěru a po postoupení pohledávky žalobci částku 3 000 Kč. Zůstatek zůstal neuhrazen. Následně na základě smlouvy ze dne [datum], jejíž součástí je i seznam postupovaných pohledávek byla pohledávka za žalovanou ze smlouvy o úvěru v částce 38 646,72 Kč postoupena žalobci. O tomto byla žalovaná uvědoměna dne [datum] s tím, že v tomto oznámení bylo chybně uvedeno datum uzavření smlouvy o postoupení pohledávky. Z dokladu / čl. 16 spisu/ – potvrzení o platbě z [právnická osoba] je patrno, že částka 30 000 Kč byla zaslána původním věřitelem na účet žalované uvedený ve smlouvě o spotřebitelském úvěru. Žalovaná byla upomínána právním zástupcem žalobce dne [datum] a dne [datum] o úhradu dlužných částek, avšak bezvýsledně. 6. Po zhodnocení shora uvedených skutečností s přihlédnutím k obsahu provedeného dokazování a k citovaným ustanovením shora uvedeného právního předpisu dospěl soud k závěru, že návrhu žalobce lze vyhovět pouze zčásti a to tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Pouze do částky uvedené ve výroku I. rozsudku byla pohledávka ve výši 11 708,8 Kč platně smluvně postoupena žalobci. Proto soud uložil žalované uhradit danou částku a dále také částku 256 Kč jako náklady spojené s uplatněním pohledávky, představující náklady za zaslanou upomínku včetně osobní návštěvy pracovníka věřitele u žalované. 7. Co do zbytku a to tak, jak je uvedeno ve výroku III rozsudku, byl návrh žalobce jako nedůvodný zamítnut. Zde soud poukazuje na znění smlouvy o úvěru, jejíž ujednání o zaplacení poplatku za poskytnutí jistiny úvěru je v rozporu s dobrými mravy dle § 1 odst. 2 občanského zákoníku číslo 89/2012 Sb. s tím, že daná smlouva je z uvedeného důvodu dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku zcela neplatná. Proto původnímu věřiteli příslušelo bezdůvodné obohacení ve výši částky, uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku, následně postoupené žalobci. Současně je nutno dodat, že smlouva o úvěru, jak byla vyhotovena původním věřitelem, jednoznačně neumožňovala žalované jako slabší straně její modifikaci. Daná smlouva v sobě zahrnovala možnost vyvolání nepříznivých následků na straně žalované, jak po stránce právní i osobní. Způsob vytvoření smlouvy o úvěru a s ní spojené postupy, kdy je klientům vnucováno smluvní ujednání v podobě závazku uhradit poplatek za poskytnutí jistiny lze považovat za nepřijatelné zvláště za stavu, kdy výše poplatku tvoří 63,38 % jistiny úvěru. V případě úvěrové smlouvy je nutné zkoumat za jakých okolností byla uzavřena a je nezbytné zohlednit i to, jakým způsobem byly vymezeny zajišťovací prostředky související s úhradou jistiny. 8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. za stavu, kdy žalobce i žalovaná byli ve věci úspěšní pouze zčásti.