3 C 355/2022-92 — Okresní soud v Tachově

1. Žalobce se v předmětném řízení domáhal po obžalovaném o zaplacení dlužné částky s příslušenstvím, uvedených v záhlaví tohoto rozhodnutí. K dané věci sdělil, že původní věřitel [právnická osoba] IČ 25 62 13 51 uzavřel dne [datum] s žalovaným smlouvu [číslo] z produktovým názvem„ [příjmení] [příjmení]“ v hotovosti měsíční [číslo]“. Součástí smlouvy byly i smluvní podmínky původního věřitele. Na základě uvedené smlouvy byla poskytnuta žalovanému zápůjčka ve formě finančních prostředků ve výši 25 000 Kč za poplatek v částce 16 209 Kč. Žalovaný zaplatil na závazek ze smlouvy částku 10 305 Kč ve 3 splátkách v časovém období od 12. 5. do [datum]. Dne [datum] uzavřel původní věřitel [právnická osoba] s žalobcem smlouvu, jíž postoupil pohledávku za žalovaným žalobci. Smlouva nabyla účinností ke dni [datum]. Téhož dne bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky. 2. Žalovaný byl v řízení zastoupen opatrovníkem ve smyslu ustanovení § 29 odst. 3 o. s. ř., neboť současné bydliště žalovaného se soudu nepodařilo zjistit. 3. Opatrovník žalovaného namítl neplatnost smlouvy pro rozpor s dobrými mravy, neboť žalobce požaduje na poplatcích, které sám konstruuje, na úrocích a dalším příslušenství neúměrné částky, které překračují výši poskytnuté jistiny, za stavu kdy bylo půjčeno 25 000 Kč a žalovaný uhradil částku 10 305 Kč. 4. Vzhledem k tomu, že žalovaný státní příslušník Bulharska jedná se o věc s cizím prvkem. Soud proto v souvislosti s příslušností, postupoval dle nařízení Evropského parlamentu a rady EU číslo 1215/2012 ze dne [datum] kapitoly II, oddíl 4, čl. 17 bod 1 písm. c). Rozhodným právem je dle nařízení Evropského parlamentu a rady ([příjmení] [číslo]) o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) právní řád z České republiky. 5. Dle ustanovení § 1879 o. z. – věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 6. Dle ustanovení § 1882 odst. 1 shora citovaného zákona – dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná. 7. V daném případě po provedeném důkazním řízení soud zjistil, že původní věřitel [právnická osoba] IČ 25 62 13 51 uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě níž daná společnost poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 25 000 Kč za poplatek v částce 16 209 Kč, to vše splatné po splátkách 3 435 Kč měsíčně. Dle vyjádření žalobce žalovaný na závazek ze smlouvy zaplatil částku 10 305 Kč, zůstatek zůstal neuhrazen. Následně na základě smlouvy ze dne [datum], jejíž součástí je i seznam postupovaných pohledávek, byla pohledávka pod číslem smlouvy [číslo] postoupena žalobci. O tomto byl žalovaný uvědomen oznámením ze dne [datum]. Postupní smlouva nabyla účinnosti dne [datum]. Z pracovní smlouvy uzavřené mezi společností [právnická osoba] a žalovaným ze dne [datum] bylo zjištěno, že od uvedeného dne byl žalovaný zaměstnancem dané firmy v profesi výrobní dělník. Z dokladů o příjmu bylo zjištěno, že za měsíc únor 2019 činil výdělek žalovaného 32 682 Kč a za následující měsíc 34 566 Kč. Žalovaný požádal původního věřitele o poskytnutí úvěru žádostí ze dne [datum]. Žalovaný byl vyzýván žalobcem dne [datum] a následně právním zástupcem žalobce dne [datum] o úhradu dlužných částek, avšak bezvýsledně. 8. Po zhodnocení shora uvedených skutečností s přihlédnutím k obsahu provedeného dokazování a k citovaným ustanovením výše uvedeného právního předpisu dospěl soud k závěru, že návrhu žalobce lze vyhovět pouze zčásti a to tak, jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku. Pouze do části uvedené v tomto výroku byla pohledávka původního věřitele platně smluvně za žalovaným postoupena žalobci. Proto soud uložil žalovanému uhradit danou dlužnou částku ve výši 14 695 Kč současně s příslušenstvím pohledávky ve formě úroku z prodlení pro prodlení žalovaného s úhradou dané částky, kdy úrok z prodlení vyplývá z ustanovení § 2 vládního nařízení číslo 351/2013 Sb. a reposazbu stanovuje [ulice] národní banka. 9. Co do zbytku a to tak, jak je uvedeno ve výroku III tohoto rozsudku, byl návrh žalobce jako nedůvodný zamítnut. Zde soud poukazuje na znění smlouvy o zápůjčce, jejíž ujednání o výši poplatku za poskytnutí finančních prostředků je v rozporu s ustanovením § 1 odst. 2 o. z. tzn. dobrými mravy s tím, že daná smlouva je z uvedeného důvodu dle ustanovení § 580 odst. 1 citovaného zákona zcela neplatná. Proto žalobci příslušelo původně bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 o. z., následně postoupené žalobci a to ve výši, jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku. [příjmení] 14 695 Kč byla vypočtena jako rozdíl mezi poskytnutou jistinou zápůjčky ve výši 25 000 Kč a částkou, kterou žalovaný na tuto jistinu uhradil ve výši 10 305 Kč. Dále soud uvádí, že okolnosti, za nichž byla uzavřena smlouva o zápůjčce, tak jak již bylo uvedeno shora, se příčí dobrým mravům, kdy obsah spotřebitelské smlouvy uzavřené mezi účastníky je v rozporu s obecnou představou spravedlivého uspořádání vzájemných práv a povinností mezi účastníky a vytváří zřejmou nerovnováhu k tíži strany, která byla při uzavření smlouvy v objektivně slabším postavení a které soukromé právo poskytuje zvýšenou ochranu. Původní věřitel zcela záměrně navýšil zisk ze smlouvy o zápůjčce sjednáním poplatků za poskytnutí finančních prostředků a to jistiny v částce 25 000 Kč. Současně lze poukázat na to, že původní věřitel finanční prostředky ve výši 25 000 Kč poskytoval za poplatek, který tvoří v součtu více jak polovinu částky, která byla žalovanému skutečně vyplacena a to v hotovosti při uzavření smlouvy. 10. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy účastníci a to každý z nich byli ve věci úspěšní pouze zčásti.