4 C 147/2023-15 — Okresní soud v Tachově

1. Žalobce se žalobou domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu částku s příslušenstvím, uvedené v bodě I. výroku tohoto rozsudku. K odůvodnění žaloby žalobce uvedl, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena [anonymizováno] smlouva [číslo] s počátkem pojištění ke dni [datum]. Předmětem pojištění bylo vozidlo [značka automobilu], typ [anonymizováno], [registrační značka]. Pojistné pro pojistné období bylo sjednáno na 5 383 Kč a pojistné období bylo sjednáno v délce půlroční. Účinky ukončení pojistné smlouvy nastaly ke dni [datum] z důvodu neplacení pojistného. Dlužné pojistné za období od [datum] do [datum] činí 2 693 Kč. Dále žalobce požaduje přiznání úroku z prodlení v zákonné výši za období od [datum] do [datum] ve výši 314 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Žalobce a žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), bez nařízení jednání. 4. Podle § 157 odst. 4 o.s.ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Soud má za prokázané, že žalobce a žalovaný uzavřeli pojistnou smlouvu [číslo] – pojistná smlouva o autopojištění„ [anonymizováno]“, jejímž předmětem bylo pojištění vozidla [příjmení] [jméno], [registrační značka]. Pojištění zaniklo z důvodu neplacení pojistného dne [datum]. Dlužné pojistné za období od [datum] do [datum], kdy došlo k zániku pojištění, vyčíslil žalobce částkou 2 693 Kč. Žalovaný ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř netvrdil a ve smyslu § 120 odst. 1 o.s.ř. neprokázal, že by pojistné za období vymezené v žalobě bylo uhrazeno, resp. že by existovala jiná skutečnost, která by vyvracela žalobcem uplatněný nárok. Žalobci tak vzniklo dle § 2782 o. z. a § 12 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. právo na zaplacení dlužného pojistného za období, po které pojistná smlouva trvala i úrok z prodlení ode dne následujícího po splatnosti a ve výši dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 6. Žalobce měl ve věci plný úspěch, proto mu dle § 142 odst. l o.s.ř. vůči žalovanému vzniklo právo na náhradu nákladů řízení, a to soudního poplatku 400 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), odměny advokáta za 3 úkony právní služby (za převzetí věci, žalobu a předžalobní výzvu) po 200 Kč dle § 14b odst. 1 AT a 3 náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT. Advokát žalobce je registrován k placení daně z přidané hodnoty, soud proto žalobci ve smyslu § 137 odst. 3 o.s.ř. přiznal i právo na náhradu této daně ve výši 21 % z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů s výjimkou soudního poplatku, jehož úhrada je osobní povinností žalobce. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaný dle § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám advokáta žalobce.