4 C 449/2022-51 — Okresní soud v Tachově

1. Žalobou podanou dne [datum] se žalobce domáhal po žalovaném uhrazení pohledávky ve výši 174 916 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnil tím, že s žalovaným jako klientem uzavřel smlouvu o úvěru [číslo] kterou žalovaný podepsal dne [datum] a na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 127 000 Kč. Tento úvěr se žalovaný zavázal uhradit spolu se smluveným úrokem za poskytnutí úvěru ve výši efektivní úrokové sazby 74,83 % ročně ve 24 měsíčních splátkách ve výši 10 341 Kč, splatných vždy k 12. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem březen 2022, to vše dle splátkového kalendáře, který byl přílohou oznámení žalobce o schválení úvěru. Žalovaný neplnil řádně, když před zesplatněním úvěru uhradil celkem 5 171 Kč. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobce prověřena. Dle ustanovení smlouvy pod bodem 6.3. vzniklo žalobci právo zesplatnit celý úvěr, neboť se žalovaný dostal do prodlení se splátkou úvěru v délce 65 dnů u splátky [číslo] splatné dne [datum]. Úvěr byl tedy zesplatněn ke dni [datum]. Před zesplatněním byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky se lhůtou 30 dnů. Dle bodu 6.4. smluvních ujednání se ke dni zesplatnění úvěru celá nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru, staly součástí nové jistiny. Dle bodu 6.5. smlouvy žalobci vzniklo právo požadovat po žalovaném smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny úvěru, jelikož žalovaný nezaplatil novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, v daném případě ode dne [datum] do úplného zaplacení. Dle bodu 2.2. smlouvy sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, kdy poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Podle čl. 6 smlouvy vzniklo žalobci právo na zaplacení smluvních pokut ve výši 998 Kč (499 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 30 dnů, v případě žalovaného u splátky [číslo] [číslo]). Splatnost této smluvní pokuty byla ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobce na její zaplacení. Podle čl. 6 smlouvy vzniklo žalobci právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč (200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů, v případě žalovaného u splátky [číslo] [číslo]). Žalobce požaduje úhradu i zákonných úroků z prodlení a smluvní pokutu zkapitalizovanou ke dni vyhotovení žaloby, tj. ke dni [datum]. Úrok za poskytnutí úvěru požaduje žalobce pouze do částky 297 820 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil, že žalobce a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalovanému poskytnut bezúčelový úvěr ve výši 127 000 Kč, na který žalovaný uhradil dle karty klienta 5 171 Kč. Úrok za poskytnutí úvěru byl sjednán ve výši úrokové sazby 74,83 % ročně. Výše RPSN činí 106,66 %. Úvěr byl splatný ve 24 měsíčních splátkách po 10 341 Kč. Dle článku 6 smluvních ujednání byla stanovena povinnost žalovaného zaplatit smluvní pokutu v případě porušení povinnosti žalovaného. Dle bodu 6.1. činí výše smluvní pokuty v případě prodlení s úhradou splátky nebo její části o více než 30 dnů po termínu splatnosti 499 Kč za každou splátku, u které se klient ocitl v prodlení a je splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku povinnosti k zaplacení dané smluvní pokuty. Dle bodu 6.2. má poskytovatel vůči klientům právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s jejich prodlením. Výše nákladů činí u každé splátky, u které se klient ocitne v prodlení s úhradou o délce 15 dnů, částku 200 Kč. Dle článku 6.4. byl sjednán vznik tzv. nové jistiny po zesplatnění úvěru, tvořené nezaplacenou původní jistinou a úrokem z úvěru. Dle článku 6.5. byla sjednána smluvní pokuta pro případ nezaplacení tzv. nové jistiny v den zesplatnění úvěru ve výši 0,1 % z dlužné částky. Jelikož žalovaný úvěr řádně nesplácel, byl tento zesplatněn a žalovanému bylo zesplatnění oznámeno dopisem žalobce ze dne [datum]. Před zesplatněním byl žalovaný vyzýván k úhradě dlužných splátek dopisy ze dne [datum] a [datum]. Předžalobní výzva byla žalovanému odeslána [datum]. Před uzavřením smlouvy o úvěru žalobce prověřoval schopnost žalovaného řádně splatit úvěr výplatními lístky a historií žalovaného v databázích [příjmení]. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 7. V daném případě má soud za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 a násl. o. z., na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 127 000 Kč, vráceno mělo být 248 184 Kč a roční úroková sazba činila 74,83 % ročně. Dále smlouva o úvěru obsahuje ujednání o smluvních pokutách v neprospěch dlužníka, o dalších nákladech v souvislosti s prodlením dlužníka a výše roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr činí 106,66 %. Navíc smlouva o úvěru vytváří institut tzv. nové jistiny, kterou představuje dlužná částka s připočtením neuhrazeného úroku, smluvních pokut a dalších nákladů a z takto stanovené nové jistiny pak dle smlouvy vzniklo žalobci právo požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně. Výše úroku byla sice sjednána transparentně, avšak ve výši výrazně přesahující obvyklou úrokovou míru při uzavírání úvěrových smluv s bankovními institucemi (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Je třeba podotknout, že ačkoliv úvěr byl poskytován nebankovní institucí, je zcela zřejmé, že sjednaný úrok několikanásobně převyšuje výši obvyklé úrokové míry, a to i přes to, že žalobce se rozhodl uplatnit úrok za dobu po zesplatnění úvěru do limitu 297 820 Kč Smluvní pokuta pak byla sjednaná v nejvyšší přípustné výši dle § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Pokud soud zhodnotil tyto okolnosti ve svém souhrnu, dospěl k závěru, že posuzovaná smlouva o úvěru je jednáním, které se příčí dobrým mravům, kdy obsah spotřebitelské smlouvy vytváří zřejmou nerovnováhu k tíži strany, která je v objektivně slabším postavení a které i soukromé právo poskytuje zvýšenou ochranu. Soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je absolutně neplatným právním jednáním dle § 580 o. z. V uvedené věci je možné odkázat rovněž na rozhodnutí Krajského soudu v Plzni (např. 64 Co 198/2018, 25 Co 131/2019, 25 Co 228/2019, 25 Co 413/2019, 25 Co 351/2019, 25 Co 10/2020, 25 Co 28/2020), která se týkají věcí téhož žalobce, kdy předmětem řízení bylo zaplacení peněžních částek na základě uzavřených smluv o úvěru, které jsou prakticky totožné se smlouvou o úvěru v daném případě, a ve kterých rovněž odvolací soud dospěl k závěru, že smlouva účastníky uzavřená je absolutně neplatnou vcelku, pro její rozpor s dobrými mravy. 8. Jelikož soud posoudil smlouvu o úvěru jako neplatné právní jednání, může se žalobce domáhat poskytnutých peněžních prostředků jako bezdůvodného obohacení z titulu plnění bez právního důvodu. Žalobce poskytl žalovanému částku 127 000 Kč a žalovaný uhradil celkem částku 5 171 Kč. Soud proto žalobě vyhověl ohledně nesplacené jistiny ve výši 121 829 Kč se zákonným úrokem z prodlení a ve zbývající části žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. 9. O nákladech řízení bylo rozhodováno podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce měl v řízení úspěch ze 70 % a neúspěch z 30 %. Žalobce má proto nárok na náhradu nákladů ve výši 30 % náhrady nákladů řízení. Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 8 746 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), odměna advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí věci, žaloba a účast u jednání dne [datum]) po 8 100 Kč dle § 7 AT v celkové výši 24 300 Kč a 3 náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 AT v celkové výši 900 Kč. Dále spočívají náklady řízení v náhradě jízdních výdajů. Zástupkyně žalobce vyúčtovala jízdné za jednu cestu k Okresnímu soudu v Tachově z [obec] do [obec] a zpět v roce 2023 v celkové délce 122 km ve výši 996 Kč. Tato výše odpovídá průměrné spotřebě vozidla [anonymizováno], [registrační značka] dle technického průkazu podle vyhlášky č. 467/2022 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cest