10 C 8/2024-29 — Okresní soud v Tachově

1. Žalobce se domáhal rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci 56 000 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, žalobce se žalovaným uzavřeli dne , datum, smlouvu o zápůjčce, na základě které žalobce zapůjčil žalovanému finanční částku ve výši 56 000 Kč a tuto mu vyplatil v hotovosti při podpisu smlouvy a žalovaný se zavázal vrátit dlužnou částku do , datum, . Žalovaný však dlužnou částku neuhradil, dluh ve výši 56 000 Kč stále trvá a žalobce proto uplatňuje i nárok na penále za prodlení, a to od , datum, do zaplacení.2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.3. Z předložené smlouvy o zápůjčce, uzavřené mezi žalobcem a žalovaným dne , datum, , plyne, že žalobce zapůjčil žalovanému částku ve výši 56 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit žalobci do , datum, . Pro případ nedodržení této lhůty bylo pod bodem I smlouvy o zápůjčce sjednáno „penále z celkové částky 24% za rok“. Předžalobní výzvu právní zástupce žalobce zaslal žalovanému dne , datum, .4. Dle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 2392 odst. 1 věta první občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Dle § 2394 občanského zákoníku bylo-li ujednáno vrácení zápůjčky ve splátkách, může zapůjčitel od smlouvy odstoupit a požadovat splnění dluhu i s úroky při prodlení vydlužitele s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce.Soud vzal za prokázané, že mezi žalobcem a žalovaným byla dne , datum, platně uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě žalobce zapůjčil žalovanému částku ve výši 56 000 Kč s tím, že ji žalovaný vrátí do , datum, . Pro období od , datum, do , datum, se tak jednalo o zápůjčku bezúročnou, pro případ, že nebude dluh do , datum, plně uhrazena si pak účastníci sjednali, že se zápůjčka, ode dne , datum, , změní na zápůjčku úročenou, a to smluvním úrokem ve výši 24 % ročně. Jelikož nemá pochyb o tom, že žalobce má nárok na úhradu dlužné částky 56 000 Kč, soud výrokem I. návrhu vyhověl a právo na úhradu této pohledávky mu přiznal. Protože se žalovaný nedodržením lhůty k úhradě dostal do prodlení, naplnil podmínky sjednané pod bodem I odst. 4 smlouvy o zápůjčce, žalobci tak má, kromě jistiny v souladu s § 2392 odst. 1 věta první o. z. přiznal i právo na úhradu smluvních úroků ze zápůjčky ve výši 24 % ročně.5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 15 453,20 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 240 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 56 000 Kč sestávající z částky 3 340 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 920 Kč ve výši 2 293,20 Kč.