3 C 285/2023-65 — Okresní soud v Tachově

Žalobce se v předmětném řízení domáhal po žalovaném o zaplacení dlužné částky s příslušenstvím, uvedených v záhlaví tohoto rozhodnutí. K dané věci sdělil, že původní věřitel [právnická osoba] [IČO] uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě níž byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 20 000 Kč v hotovosti s tím, že žalovaný se zavázal ve smlouvě zaplatit také poplatek v částce 16 000 Kč. Dané částky byly splatné ve splátkovém režimu po 600 Kč týdně. Dle žalobce zaplatil žalovaný na závazek ze smlouvy celkově částku 24 650 Kč. Zůstatek zůstal neuhrazen. Následně na základě smlouvy ze dne [datum] byla s účinností ke dni [datum] postoupena pohledávka za žalovaným žalobci. Žalovaný byl upomínán o zaplacení dlužné částky, avšak bezvýsledně. Žalovanému byl v řízení ustanoven dle § 29 odst. 3 o. s. ř. opatrovník, neboť jeho současné bydliště se soudu nepodařilo zjistit. Opatrovník souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání a k věci uvedl, že ve věci poskytnutí úvěru ve výši 20 000 Kč měl žalovaný dle smlouvy uhradit na poplatcích částku 16 000 Kč, což představuje 80 % poskytnuté jistiny úvěru. Dle názoru opatrovníka se smlouva včetně dalších poplatků jeví jako nemravná a je od počátku neplatná. Strany by si v důsledku této smlouvy měly vrátit vzájemná plnění. Žaloba je z uvedeného důvodu nedůvodná. Dle ustanovení § 1879 o.z. – věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvu jako postupitelem i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle ustanovení § 1882 odst. 1 shora citovaného zákona - dokud postupitel dlužníka nevyrozumí nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná. V daném případě po provedeném důkazním řízení soud zjistil, že původní věřitel [právnická osoba] [IČO] uzavřel s žalovaným dne [datum] pod [číslo] smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě níž byly žalovanému poskytnuty danou společností finanční prostředky ve výši 20 000 Kč za poplatek v částce 16 000 Kč s tím, že celková dlužná částka činila 36 000 Kč. Splátka byla vymezena ve výši 600 Kč týdně. Dle údajů žalobce na závazek z dané smlouvy zaplatil žalovaný částku 24 650 Kč, zůstatek zůstal neuhrazen. Následně na základě smlouvy ze dne [datum], jejíž součástí je i seznam postupovaných pohledávek, byla pohledávka za žalovaným původním věřitelem pod číslem smlouvy o úvěru postoupena žalobci. O tomto byl žalovaný uvědoměn oznámením původního věřitele ze dne [datum]. Žalovaný byl vyzýván právním zástupcem žalobce dne [datum] o úhradu celkové částky 20 340,91 Kč nejpozději do [datum], taktéž bezvýsledně. Po zhodnocení shora uvedených skutečností s přihlédnutím k obsahu provedeného dokazování a k citovaným ustanovením shora uvedeného právního předpisu dospěl soud k závěru, že návrhu žalobce vyhovět nelze. Z uvedeného důvodu byl proto daný návrh jako nedůvodný zamítnut. Soud poukazuje na znění smlouvy o úvěru, jehož ujednání o výši poplatku za poskytnutí jistiny úvěru je v rozporu s ustanovením § 1 odst. 2 o.z. tzn. dobrými mravy s tím, že daná smlouva je z uvedeného důvodu dle ustanovení § 580 odst. 1 o.z. zcela neplatná. Proto původnímu věřiteli příslušela úhrada pouze jistiny úvěru a to v poskytnuté částce ve výši 20 000 Kč, která jíž byla uhrazena a pohledávka na žalobce za žalovaným již postoupena nebyla. O nákladech řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalovaný jako zcela úspěšný ve věci náhradu nákladů řízení nepožadoval.