4 C 343/2023-64 — Okresní soud v Tachově

1. Žalobou podanou dne [datum] se žalobce domáhal po žalované uhrazení pohledávky ve výši 73 530 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnil tím, že s žalovanou jako klientem uzavřel smlouvu o úvěru [číslo] kterou žalovaná podepsala dne [datum] a na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč. K vyplacení úvěru došlo dne [datum]. Tento úvěr se žalovaná zavázala uhradit spolu se smluveným úrokem za poskytnutí úvěru ve výši nominální úrokové sazby 57,32 % ročně ve 48 měsíčních splátkách ve výši 3 046 Kč, splatných vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem květen 2022, to vše dle splátkového kalendáře, který byl přílohou oznámení žalobce o schválení úvěru. Žalovaná neplnila řádně, když před zesplatněním úvěru byla uhrazena částka 9 138 Kč. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla ze strany žalobce prověřena. Dle ustanovení smlouvy pod bodem 6.3. vzniklo žalobci právo zesplatnit celý úvěr, neboť se žalovaná dostala do prodlení se splátkou úvěru v délce 65 dnů u splátky [číslo] splatné dne [datum]. Úvěr byl tedy zesplatněn ke dni [datum]. Dle bodu 6.4. smluvních ujednání se ke dni zesplatnění úvěru celá nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru, staly součástí nové jistiny. Dle bodu 6.5. smlouvy žalobci vzniklo právo požadovat po žalované smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny úvěru, jelikož žalovaná nezaplatila novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, v daném případě ode dne [datum] do úplného zaplacení. Dle bodu 2.2. smlouvy sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží v případě prodlení s hrazením jistiny poskytnutého úvěru až do data skutečného vrácení této jistiny žalobci. Žalobce požaduje i sjednané úroky za poskytnutí úvěru za dobu po zesplatnění úvěru, kdy tyto úroky i nadále přirůstají pouze k původní nesplacení jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny. Podle čl. 6 smlouvy vzniklo žalobci právo na zaplacení smluvních pokut ve výši 998 Kč (499 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitne v prodlení o délce 30 dnů, v případě žalované u splátky [číslo]) a podle čl. 6 smlouvy právo na náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 600 Kč (200 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitne v prodlení o délce 15 dnů, v případě žalované u splátky [číslo]). Splatnost této smluvní pokuty a náhrady nákladů ve 10 dnů ode dne vzniku práva žalobce na její zaplacení. Žalobce požaduje úhradu i zákonných úroků z prodlení a smluvní pokutu zkapitalizovanou ke dni vyhotovení žaloby, tj. ke dni [datum]. Úrok za poskytnutí úvěru požaduje žalobce pouze do částky 153 964 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. K nařízenému jednání dne [datum] se žalovaná bez omluvy nedostavila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované. V souladu s ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád přitom vycházel z obsahu spisu a provedeného dokazování. 4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil, že žalobce a žalovaná uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalované poskytnut bezúčelový úvěr ve výši 50 000 Kč, na který žalovaná uhradila ve splátkách do zesplatnění úvěru částku 9 138 Kč a následně dne [datum] částku 3 000 Kč a dne [datum] částku 4 000 Kč. Úrok za poskytnutí úvěru byl sjednán ve výši nominální úrokové sazby 57,32 % ročně. Výše RPSN činila 75,05 %. Úvěr byl splatný v měsíčních splátkách po 3 046 Kč. Dle článku 6 smluvních ujednání byla stanovena povinnost žalované zaplatit smluvní pokutu v případě porušení povinnosti žalované. Dle bodu 6.1. činí výše smluvní pokuty v případě prodlení s úhradou splátky nebo její části o více než 30 dnů po termínu splatnosti 499 Kč za každou splátku, u které se klient ocitl v prodlení a je splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku povinnosti k zaplacení dané smluvní pokuty. Dle bodu 6.2. má poskytovatel vůči klientům právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s jejich prodlením. Výše nákladů činí u každé splátky, u které se klient ocitne v prodlení s úhradou o délce 15 dnů, částku 200 Kč. Dle článku 6.4. byl sjednán vznik tzv. nové jistiny po zesplatnění úvěru, tvořené nezaplacenou původní jistinou a úrokem z úvěru. Dle článku 6.5. byla sjednána smluvní pokuta pro případ nezaplacení tzv. nové jistiny v den zesplatnění úvěru ve výši 0,1 % z dlužné částky. Jelikož žalovaná úvěr řádně nesplácela, byl tento zesplatněn a žalované bylo zesplatnění oznámeno dopisem žalobce ze dne [datum]. Před zesplatněním byla žalovaná vyzývána k úhradě dlužných splátek dopisy ze dne [datum] a [datum]. Předžalobní výzva byla žalované odeslána [datum]. Před uzavřením smlouvy o úvěru žalobce prověřoval schopnost žalované řádně splatit úvěr výpisem z účtu žalované a historií žalované v databázích [příjmení]. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 7. V daném případě má soud za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 a násl. o. z., na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč, vráceno mělo být 128 304 Kč a roční úroková sazba činila 57,32 % ročně. Dále smlouva o úvěru obsahuje ujednání o smluvních pokutách v neprospěch dlužníka, o dalších nákladech v souvislosti s prodlením dlužníka a výše roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr činí 75,05 %. Navíc smlouva o úvěru vytváří institut tzv. nové jistiny, kterou představuje dlužná částka s připočtením neuhrazeného úroku, smluvních pokut a dalších nákladů a z takto stanovené nové jistiny pak dle smlouvy vzniklo žalobci právo požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky. Výše úroku byla sice sjednána transparentně, avšak ve výši výrazně přesahující obvyklou úrokovou míru při uzavírání úvěrových smluv s bankovními institucemi (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Je třeba podotknout, že ačkoliv úvěr byl poskytován nebankovní institucí, je zcela zřejmé, že sjednaný úrok několikanásobně převyšuje výši obvyklé úrokové míry, a to i přes to, že žalobce se rozhodl uplatnit úrok za dobu po zesplatnění úvěru do limitu 153 964 Kč. Pokud soud zhodnotil tyto okolnosti ve svém souhrnu, dospěl k závěru, že posuzovaná smlouva o úvěru je jednáním, které se příčí dobrým mravům, kdy obsah spotřebitelské smlouvy vytváří zřejmou nerovnováhu k tíži strany, která je v objektivně slabším postavení a které i soukromé právo poskytuje zvýšenou ochranu. Soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je absolutně neplatným právním jednáním dle § 580 o. z. V uvedené věci je možné odkázat rovněž na rozhodnutí Krajského soudu v Plzni (např. 64 Co 198/2018, 25 Co 131/2019, 25 Co 228/2019, 25 Co 413/2019, 25 Co 351/2019, 25 Co 10/2020, 25 Co 28/2020), která se týkají věcí téhož žalobce, kdy předmětem řízení bylo zaplacení peněžních částek na základě uzavřených smluv o úvěru, které jsou prakticky totožné se smlouvou o úvěru v daném případě, a ve kterých rovněž odvolací soud dospěl k závěru, že smlouva účastníky uzavřená je absolutně neplatnou vcelku, pro její rozpor s dobrými mravy. 8. Jelikož soud posoudil smlouvu o úvěru jako neplatné právní jednání, může se žalobce domáhat poskytnutých peněžních prostředků jako bezdůvodného obohacení z titulu plnění bez právního důvodu. Žalobce poskytl žalované částku 50 000 Kč a žalovaná již uhradila částku 16 138 Kč. Tato částka mohla být započtena z důvodu neplatnosti smlouvy pouze na poskytnutou jistinu a soud proto žalobě vyhověl pouze do výše nesplacené jistiny ve výši 33 862 (50 000 – 16 138). Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. 9. O nákladech řízení bylo rozhodováno podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaná měla v řízení úspěch v 54 % a neúspěch v 46 %. Měla by proto nárok na 8 % náhrady nákladů řízení. Žádné náklady jí však v řízení nevznikly a soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.