7 C 267/2024-37 — Okresní soud v Tachově

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 51 615 Kč s úrokem, úrokem z prodlení a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , sídlem , adresa, a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 24 002 Kč. Celkovou částku 54 002 Kč představující poskytnutou zápůjčku a poplatky se žalovaný zavázal uhradit v 12 měsíčních splátkách po 4 501 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na , datum, . Žalovaný od uzavření smlouvy ničeho neuhradil. Schopnost žalovaného řádně splácet zápůjčku byla ze strany právního předchůdce žalobkyně prověřena. Žalobkyně uzavřela se společností , právnická osoba, jako původním věřitelem smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo mimo jiné postoupení výše popsané splatné pohledávky za žalovaným. Žalovaný dlužnou částku ani přes výzvu žalobkyně nezaplatil.2. Žalovaný je občan Bulharska, členského státu Evropské unie, tím je dán mezinárodní prvek. Mezinárodní příslušnost soudu České republiky je dána článkem 18 bod 2 nařízení 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech podle bydliště žalovaného. Podle článku 6 nařízení č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) je rozhodným právem právní řád České republiky, neboť spotřebitel má na území České republiky své obvyklé bydliště.3. Soud zaslal žalovanému na adresu trvalého bydliště uvedenou v informačním systému základních registrů výzvu, aby se ve smyslu § 114a odst. 2 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vyjádřil k žalobě. Výzva byla žalovanému doručena dne , datum, na základě tzv. fikce doručení v souladu s § 49 odst. 4 o. s. ř. Žalovaný na výzvu nereagoval.4. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a o. s. ř. žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc v souladu s § 115a o. s. ř. rozhodl, aniž by nařizoval jednání.5. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, bylo zjištěno, že původní věřitel postoupil předmětnou pohledávku vymáhanou touto žalobou na žalobkyni, a to v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne , datum, .6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal vedle této částky zaplatit poplatek ve výši 22 454 Kč, který se skládá z kapitalizovaných úroků ve výši 15 728 Kč, částky za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč, částky za komfortní poskytnutí a splácení ve výši 2 226 Kč a částky za flexibilní splácení ve výši 3 000 Kč. Žalovaný se dále zavázal zaplatit pojistné za doplňkové pojištění ve výši 1 548 Kč. Úrok za poskytnutí zápůjčky byl sjednán ve výši úrokové sazby 86 % ročně a RPSN ve výši 145,76 %. Celková částka 54 002 Kč byla splatná ve 12 měsíčních splátkách po 4 501 Kč, poslední splátka pak ve výši 4 491 Kč.7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, plyne, že byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do deseti dnů od doručení tohoto oznámení. Z podacího lístku plyne, že oznámení bylo žalovanému odesláno dne , datum, .8. Žalovaný byl žalobkyní vyzván k zaplacení dluhu předžalobní výzvou ze dne , datum, .9. Z veřejně dostupné databáze ČNB soud zjistil, že úroková sazba korunových úvěrů poskytovaných domácnostem v ČR na spotřebu s fixací do 1 roku včetně činila v květnu 2022, tj. v době uzavření smlouvy, průměrně 11,07 % ročně.10. Soud má za prokázaný skutkový stav, jak je popsán výše.11. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.12. Podle § 2392 odst. 1 věty první o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.13. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.14. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.16. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z., na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal vedle této částky zaplatit též „poplatek“ ve výši 22 454 Kč, který se skládá z kapitalizovaných úroků ve výši 15 728 Kč, částky za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč, částky za komfortní poskytnutí a splácení ve výši 2 226 Kč a částky za flexibilní splácení ve výši 3 000 Kč, a dále pojistné za doplňkové pojištění ve výši 1 548 Kč. Dle názoru soudu minimálně celý poplatek ve výši 22 454 Kč nepředstavuje nic jiného než úroky, tj. úplatu za poskytnutí peněz. Ujednání o úrocích, které ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou představuje úrok ve výši 74,85 % je dle § 580 o. z. ujednání neplatné pro rozpor s dobrými mravy. V době uzavření smlouvy, tj. květnu 2022, činila dle statistiky ČNB úroková sazba korunových úvěrů poskytovaných domácnostem v ČR na spotřebu s fixací do 1 roku včetně průměrně 11,07 % ročně. Bylo by tak možné akceptovat trojnásobek, tj. 33,21 % p. a. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Částka, kterou se žalovaný zavázal právní předchůdkyni žalobkyně v souvislosti s poskytnutím zápůjčky zaplatit, téměř dosahuje tři čtvrtiny částky zapůjčené. Částka, která měla být zaplacena v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou, sice byla sjednána transparentně, avšak ve výši výrazně přesahující obvyklou úrokovou míru při uzavírání úvěrových smluv s bankovními institucemi. Posuzovaná smlouva o zápůjčce je jednáním, které se příčí dobrým mravům, kdy obsah spotřebitelské smlouvy vytváří zřejmou nerovnováhu k tíži strany, která je v objektivně slabším postavení a které i soukromé právo poskytuje zvýšenou ochranu. V daném případě nelze oddělit ujednání o úrocích od ostatního obsahu smlouvy, neboť právní předchůdkyně žalobkyně by zcela jistě zápůjčku bez ujednání o úrocích neposkytla. Soud tedy shledal celou uzavřenou smlouvu absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy dle ustanovení § 580 o. z.17. Jelikož soud posoudil smlouvu o zápůjčce jako neplatné právní jednání, může se žalobkyně domáhat poskytnutých peněžních prostředků jako bezdůvodného obohacení z titulu plnění bez právního důvodu. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 30 000 Kč a žalovaný neuhradil ničeho. Soud proto žalobě vyhověl ohledně nesplacené jistiny ve výši 30 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ode dne následujícího po splatnosti a ve výši, která odpovídá § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k oznámení o postoupení pohledávky spojené s výzvou k úhradě ze dne , datum, , když žalovaný byl prokazatelně vyzván k vrácení částky až v této výzvě. Odeslání jiné výzvy nebylo podle obsahu spisu doloženo. V souladu s § 573 o. z. bylo oznámení o postoupení pohledávky žalovanému doručeno po uplynutí tří pracovních dnů od jeho podání dne , datum, , tj. , datum, . V oznámení o postoupení pohledávky byla stanovena 10 denní lhůta k úhradě dlužné částky, která počala běžet dnem obdržení výzvy. Od , datum, je tak žalovaný v prodlení.18. Ve zbývající části soud s ohledem na shora uvedené závěry žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku