10 C 215/2025-21 — Okresní soud v Tachově

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 20 000 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne 19. 1. 2024 byla uzavřena mezi žalobcem jako věřitelem na straně jedné a žalovaným jako dlužníkem na straně druhé Smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva o úvěru“), kterou (článek IV. odst. 4.2. smlouvy o úvěru) se žalobce zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 20 000 Kč. Úvěr byl ve prospěch žalovaného vyplacen v souladu s ujednáním smluvních stran uvedeným v článku IV. odst. 4.3. smlouvy o úvěru. Úroky úvěru měly být žalovanou hrazeny (článek IV. a článek V. smlouvy o úvěru ) v měsíčních splátkách 3 000 Kč vždy k 15. dni každého příslušného kalendářního měsíce. Žalovaná však nedodržela splátkový kalendář a dostala se do prodlení se splátkou, splatnou dne 15. 12. 2024. Na základě tohoto porušení smluvních povinností zaslal žalobce žalované první upomínku ze dne 20. 12. 2024, kterou ji vyzval k úhradě dlužné splátky. Žalovaná však své splatné závazky neuhradila, ten ji k úhradě dlužné splátky proto vyzval druhou upomínku ze dne 5. 1. 2025. Jelikož prodlení žalované i přes to trvalo, žalobce přistoupil dle ustanovení článku V. odst. 5.5. smlouvy o úvěru k zesplatnění úvěru, a vyzval žalovanou s ohledem na porušení smlouvy o úvěru k úhradě zbývající jistiny úvěru, kapitalizovaného smluvního úroku vypočteného ode dne prodlení s danou splátkou do dne zaslání zesplatnění, náklady na upomínkování a nákladů právního zastoupení, přípisem ze dne 21. 3. 2025. V návaznosti na to požaduje žalobce přiznání práva na úhradu částky 20 000 Kč, představující zesplatněnou jistinu poskytnutého úvěru, v souladu čl. V. odst. 5.4. Smlouvy o úvěru na úhradu nákladů na upomínkování v celkové výši 1 000 Kč za upomínku č. , hodnota, a upomínku č. , hodnota, , zákonného úroku z prodlení v odpovídající výši z této částky a náhradu nákladů soudního řízení. Dne 21. 3. 2025 byla žalované odeslána „Předžalobní výzva, zesplatnění úvěru, oznámení o převzetí pr. zastoupení“, ve které byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky s příslušenstvím (jistiny úvěru, kapitalizovaného smluvního úroku, nákladů na upomínkování a nákladů právního zastoupení) ve lhůtě nejpozději do 4. 4. 2025 a seznámena s dalšími možnostmi řešení svého závazku. Vzhledem k tomu, že svou povinnost dobrovolně nesplnila, dostala se dnem bezprostředně následujícím do prodlení.2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.3. Z předložených listin plyne, že žalobkyně uzavřela, po řádném prověření její úvěruschopnosti, se žalovanou dne 19. 1. 2024 smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva o úvěru“), kterou se žalobce zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 20 000 Kč. Smlouva o úvěru byla sjednána elektronicky. Úvěr měl být uhrazen v 12 splátkách po 3 000 Kč měsíčně, celkem částkou 36 000 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána jako sazba měsíční a činila 15 %. Žalovaná však nedodržela splátkový kalendář a dostala se do prodlení se splátkou splatnou dne 15. 12. 2024. Na základě tohoto porušení smluvních povinností žalovanou zaslal žalobce žalované první písemnou upomínku ze dne 20. 12. 2024 (dále též jen „upomínka č. , hodnota, “), kde ji vyzval k úhradě dlužné splátky (3 000 Kč) a zároveň k úhradě smluvními stranami dohodnuté sankce za zaslání upomínky č. , hodnota, ve výši 500 Kč. Žalovaná své splatné závazky neuhradila, žalobce jí proto zaslal druhou písemnou upomínku ze dne 5. 1. 2025 (dále též jen „upomínka č. , hodnota, “), kde ji vyzval k úhradě dlužné splátky (3 000 Kč) a k úhradě sankce za zaslání upomínky č. , hodnota, ve výši 500 Kč a k úhradě smluvními stranami dohodnuté sankce za zaslání upomínky č. , hodnota, ve výši 500 Kč. Bylo jí oznámeno, že žalobce přistoupil dle ustanovení čl. V. odst. 5.5. Smlouvy o úvěru k zesplatnění jistiny úvěru a s ohledem na porušení Smlouvy o úvěru vyčíslil nárok na úhradu dluhu celková částkou. Ta se skládá z dlužné jistiny úvěru ve výši 20 000 Kč, nákladů na upomínkování ve výši 1 000 Kč a nákladů právního zastoupení (dle návrhu 8 010 Kč).4. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2396 téhož zákona úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Dle § 2399 zákona (1) Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. (2) Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Podle ustanovení § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. dle ustanovení § 1970 téhož zákona po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Podle § 122 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (1) Věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. (2) Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. (3) Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla , hodnota, a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.5. Na základě výše uvedených závěrů a s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní coby podnikatelem a žalovanou coby spotřebitelem ve smyslu § 1810 o. z. byla v souladu s ust. § 2395 o. z platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru. Žalované byl dne 19. 1. 2024 poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč, který měla vrátit v 12 splátkách po 3 000 Kč, a to včetně sjednaného úroku ve výši 15 % měsíčně. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila splátku, splatnou dne 15. 12. 2024, a to ani na základě 1. a 2. upomínky žalobkyně, ocitla se s placením dluhu v prodlení a žalobkyně ke dni 21. 3. 2025 úvěr v souladu s čl. 5.5. smlouvy zesplatnila. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalobkyni přiznal i nárok na dosud neuhrazené poplatky za první a druhou upomínku ve výši 2 × 500 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octla se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb..6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 655 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 840 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty