10 C 227/2025-19 — Okresní soud v Tachově

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 10 782 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne 11. 4. 2022 byla mezi žalovanou a společností , právnická osoba, ., IČ , IČO, uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „původní věřitel“). Předmětem této smlouvy bylo poskytnutí úvěru ve výši 13 380 Kč, splatného dne 11. 4. 2024. Peněžní prostředky žalovaná obdržela na bankovní účet, úvěr tedy čerpala, avšak poskytnuté peněžní prostředky nevrátila řádně a včas. Žalované byly právním předchůdcem žalobkyně zasílány upomínky, na které žalovaná nereagovala. Pohledávka za žalovanou byla společností , právnická osoba, ., IČ , IČO, , postoupena , právnická osoba, ., IČ , IČO, , Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2023. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou na základě Smlouvy o postoupení pohledávek, uzavřené se společností , právnická osoba, . dne 19. 12. 2023. Dne 11. 1. 2024 byla žalované zaslána předžalobní upomínka právního zástupce žalobkyně. Ani na tuto výzvu žalovaná nereagovala.2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.3. Z předložených listin plyne, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovanou dne 11. 4. 2022 Smlouvu o úvěru č. , hodnota, , jejíž nedílnou součástí byly Obchodní podmínky Smlouvy o úvěru, na základě níž právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované úvěr ve výši 13 380 Kč a žalovaná se zavázala vrátit částku 13 380 Kč s příslušenstvím do 11. 4. 2024. Žalovaná obdržela předsmluvní informace na formuláři pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Právní zástupce žalobkyně zaslal žalované předžalobní upomínku ze dne 11. 1. 2024.4. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2396 téhož zákona úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Dle § 2399 zákona (1) Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. (2) Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.Podle § 122 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (1) Věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. (2) Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. (3) Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla , hodnota, a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.5. Na základě výše uvedených závěrů a s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou (žalobkyně coby podnikatel a žalovaná coby spotřebitel; § 1810 o. z.) byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. Žalované byl dne 11. 4. 2022 poskytnut úvěr ve výši 13 380 Kč, který měla vrátit do 11. 4. 2024, včetně sjednaného příslušenství. Aktivní legitimaci k podání žaloby žalobkyně prokázala předložením smluv o postoupení předmětné pohledávky. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila dlužnou částku], ocitla se s placením dluhu v prodlení. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb..6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 782 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.