10 C 98/2025-22 — Okresní soud v Tachově

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 20 000 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že pohledávka za žalovanou byla dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 8. 2024 postoupena společností , právnická osoba, (původně , Anonymizováno, ), IČ , IČO, , sídlem , adresa, , společnosti , Anonymizováno, , právnická osoba, ., IČ , IČO, , sídlem , adresa, . Následně byla pohledávka za žalovanou dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 8. 2024 postoupena žalobkyni. Žalobkyně požaduje žalovanou částku z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované, jelikož mezi původním věřitelem a žalovanou probíhala jednání o uzavření úvěrové smlouvy, ale uzavřenou smlouvu není žalobkyně schopna doložit. Původní věřitel poskytl žalované celkem 20 000 Kč převodem na bankovní účet žalované. Platby byly identifikovány variabilními symboly , Anonymizováno, . Žalovaná se tak na úkor původního věřitele bez spravedlivého důvodu obohatila a musí žalobkyni vydat, oč se obohatila. Žalovaná získala majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, když mezi původním věřitelem a žalovanou nebyla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru týkající se poskytnutí předmětných finančních prostředků. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Žalovaná ke dni podání žaloby žalobkyni ničeho nezaplatila. Celková výše nároků žalobkyně činí po zohlednění případných dílčích plateb ze strany žalované celkem 20 000 Kč. Výzva k plnění před podáním žaloby byla právním zástupcem žalobkyně odeslána žalované dne 7. 9. 2024, a proto žalobkyně požaduje rovněž zákonný úrok z prodlení od 18. 9. 2024.2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.3. Na základě provedeného dokazování, má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně, , právnická osoba, , IČO , IČO, , jednal se žalovanou o uzavření úvěrové smlouvy a poskytl žalované úvěr ve výši 20 000 Kč. Tato částka byla žalované poskytnuta v platbách 20 000 Kč dne 28. 11. 2022, a to převodem na bankovní účet žalované č. , č. účtu, . Platby byly identifikovány variabilními symboly , Anonymizováno, . Předžalobní upomínku předchůdce žalobkyně zaslal žalovanému s datem 7. 9. 2024. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 8. 2024 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla převedena na společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, . Následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 8. 2024 byla pohledávka za žalovanou převedena na žalobkyni. Postoupení pohledávky předchůdce žalobkyně oznámil žalované přípisem ze dne 7. 9. 2024.4. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měla po právu plnit sám.5. Na základě výše uvedených závěrů a s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou (žalobkyně coby podnikatel a žalovaná coby spotřebitel; § 1810 o. z.) byla patrně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. Žalované byly v platbách 20 000 Kč dne 28. 11. 2022 zaslány finanční prostředky v celkové výši 20 000 Kč, které měla vrátit. Vzhledem k tomu, že žalovaná však poskytnuté prostředky žalobkyni nevrátila, na úkor žalobkyně se ve smyslu ust. § 2991 o. z. bez spravedlivého důvodu obohatila získáním majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu, a octla se zároveň s placením dluhu v prodlení. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalobkyni přiznal i právo na úroky z prodlení, určené dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to od data následujícího po datu, do kterého byla žalovaná vyzvána k vydání bezdůvodného obohacení.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 000 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.