7 C 194/2025-26 — Okresní soud v Tachově

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 13 880 Kč s úrokem z prodlení a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, , a žalovaná uzavřely dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč a žalovaná se zavázala vedle této částky zaplatit poplatek a úrok, a to nejpozději do , datum, . Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 8 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 880 Kč, úroku ve výši 240 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 760 Kč. Na základě uzavřených smluv o postoupení pohledávek došlo mimo jiné k postoupení výše popsané splatné pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Žalovaná dlužnou částku ani přes výzvu žalobkyně nezaplatila.2. Soud zaslal žalované na adresu trvalého bydliště uvedenou v informačním systému základních registrů výzvu, aby se ve smyslu § 114a odst. 2 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vyjádřila k žalobě. Výzva byla žalované doručena dne , datum, na základě tzv. fikce doručení v souladu s § 49 odst. 4 o. s. ř. Žalovaná na výzvu nereagovala.3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a o. s. ř. žalovanou vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaná na shora uvedenou výzvu nereagovala, soud věc v souladu s § 115a o. s. ř. rozhodl, aniž by nařizoval jednání.4. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, bylo zjištěno, že společnost LeaderFin postoupila předmětnou pohledávku vymáhanou touto žalobou na společnost , právnická osoba, a ta dále smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, na žalobkyni, a to v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Postoupení bylo žalované oznámeno v předžalobní výzvě ze dne , datum, .5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne , datum, smlouvu, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 8 000 Kč a žalovaná se zavázala vedle této částky zaplatit rok ve výši 240 Kč a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 880 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 36,5 % ročně a RPSN ve výši 5 395,58 %. Úvěr byl splatný do 30 dnů (, datum, ) v 1 splátce ve výši 11 120 Kč. Pro případ prodlení se splacením byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % za každý den prodlení z nesplacené jistiny.6. Z přehledu plateb soud zjistil, že žalovaná ničeho neuhradila.7. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne , datum, (odesláno , datum, ) plyne, že byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky do sedmi dnů od doručení této výzvy. Jednalo se současně o předžalobní výzvu.8. Z veřejně dostupné databáze ČNB soud zjistil, že úroková sazba korunových úvěrů poskytovaných domácnostem v ČR na spotřebu s fixací do 1 roku včetně činila v březnu 2024, tj. v době uzavření smlouvy, průměrně 7,75 % ročně.9. Soud má za prokázaný skutkový stav, jak je popsán výše.10. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.12. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.14. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., na základě které byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 8 000 Kč a žalovaná se zavázala vedle této částky zaplatit poplatek ve výši 2 880 Kč a úrok ve výši 240 Kč. Dle názoru soudu celá částka ve výši 3 120 Kč nepředstavuje nic jiného než úroky, tj. úplatu za poskytnutí peněz. To představuje úrok ve výši 468 % ročně, což je dle § 580 o. z. ujednání neplatné pro rozpor s dobrými mravy. V době uzavření smlouvy, tj. březnu 2024, činila dle statistiky ČNB úroková sazba korunových úvěrů poskytovaných domácnostem v ČR na spotřebu s fixací do 1 roku průměrně 7,75 % ročně. Bylo by tak možné akceptovat trojnásobek, tj. 23,25 % p. a. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Posuzovaná smlouva o úvěru je jednáním, které se příčí dobrým mravům, kdy obsah spotřebitelské smlouvy vytváří zřejmou nerovnováhu k tíži strany, která je v objektivně slabším postavení a které i soukromé právo poskytuje zvýšenou ochranu. V daném případě nelze oddělit ujednání o úrocích od ostatního obsahu smlouvy, soud tedy shledal celou uzavřenou smlouvu absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy dle ustanovení § 580 o. z.15. Jelikož soud posoudil smlouvu o úvěru jako neplatné právní jednání, může se žalobkyně domáhat poskytnutých peněžních prostředků jako bezdůvodného obohacení z titulu plnění bez právního důvodu. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované celkem částku 8 000 Kč a žalovaná neuhradila ničeho. Soud proto žalobě vyhověl ohledně nesplacené jistiny ve výši 8 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ode dne následujícího po splatnosti a ve výši, která odpovídá § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Počátek prodlení žalované s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k výzvě k úhradě dluhu ze dne , datum, , když žalovaná byla prokazatelně vyzvána k vrácení částky až v této výzvě. Odeslání jiné výzvy nebylo podle obsahu spisu doloženo. V souladu s § 573 o. z. byla výzva žalované doručena po uplynutí tří pracovních dnů od jeho podání dne , datum, , tj. , datum, . Ve výzvě byla stanovena 7denní lhůta k úhradě dlužné částky, která počala běžet dnem obdržení výzvy. Od , datum, je tak žalovaná v prodlení.16. Ve zbývající části soud s ohledem na shora uvedené závěry žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.17. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení podle poměru úspěchu k neúspěchu ve věci. Náklady řízení by v případě plného úspěchu činily částku 2 615 Kč, sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, odměny advokátky za 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále jen „advokátní tarif“, a to převzetí věci, žaloba a předžalobní upomínka, po 400 Kč dle § 14b odst. 1 advokátního tarifu a 3 náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu. Právní zástupkyně žalobkyně je plátcem DPH, proto by byla náhrada navýšena o DPH ve výši 21 % z částky 1 500 Kč, tj. 315 Kč. Jelikož žalobkyně ke dni rozhodnutí byla úspěšná pouze v částce 8 000 Kč a neúspěšná v částce 5 880 Kč, byla úspěšná v rozsahu 57,64 % a neúspěšná v rozsahu 42,36 %. Po odečtení těchto dvou hodnot tak má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 15,28 %, což odpovídá po zaokrouhlení částce 400 Kč. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaná dle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokátky žalobkyně. Z rozhodovací praxe je soudu známo, že žaloby podávané jménem žalobkyně jsou prakticky totožné (formulářové) a množství úprav textu není natolik odlišné. Listiny dokládané k žalobám jsou přinejmenším obdobné a stejně tak i obsah žalob (návrhů na vydání elektronického platebního rozkazu). Z tohoto důvodu bylo o nákladech řízení rozhodováno podle § 14b advokátního tarifu.18. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena v délce 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.