7 C 204/2025-23 — Okresní soud v Tachově

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 12 988,58 Kč s úrokem z prodlení a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru, přičemž k uzavření smlouvy došlo prostřednictvím internetových stránek žalobkyně www.flexifin.cz. Na základě smlouvy o úvěru poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 5 500 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátek, proto žalobkyně smlouvu ke dni , datum, vypověděla a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu. Žalovanému bylo vyúčtováno v souladu se smlouvou - jistina ve výši 5 499,97 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 109,45 Kč, smluvní úrok ve výši 7 012,05 Kč, poplatek za službu Presto ve výši 165 kč, poplatek za službu Klidné spaní ve výši 106,14 Kč a smluvní pokuta ve výši 95,97 Kč. Žalovaný dlužnou částku ani přes výzvy žalobkyně nezaplatil.2. Soud zaslal žalovanému na adresu trvalého bydliště uvedenou v informačním systému základních registrů a na zjištěnou adresu pobytu žalovaného výzvu, aby se ve smyslu § 114a odst. 2 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vyjádřil k žalobě. Výzva byla žalovanému doručena dne , datum, na základě tzv. fikce doručení v souladu s § 49 odst. 4 o. s. ř. Žalovaný na výzvu nereagoval.3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a o. s. ř. žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc v souladu s § 115a o. s. ř. rozhodl, aniž by nařizoval jednání.4. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky do výše 34 000 Kč. Datum splatnosti první denní splátky byl sjednán dne , datum, , datum splatnosti úvěru dne , datum, . Úroková sazba byla sjednána ve výši 1,066 % denně (tj. 389,09 % ročně) a RPSN ve výši 2 404,09 %. Ve smlouvě byl dále sjednán poplatek za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky, poplatek za službu Presto (expresní vyplacení každé tranše) ve výši 165 Kč, poplatek za službu Klidné spaní ve výši 3,66 Kč denně a pro případ prodlení s úhradou splátek byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky. Pro případ prodlení delšího než 91 dní byla sjednána možnost zesplatnění celého úvěru.5. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli soud zjistil, že dne , datum, byla žalovanému vyplacena částka 5 500 Kč.6. Z oznámení ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný se ocitl v prodlení delším 91 dní a žalobkyně celý úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky.7. Žalovaný byl žalobkyní vyzván k zaplacení dluhu předžalobní výzvou ze dne , datum, .8. Z veřejně dostupné databáze ČNB soud zjistil, že úroková sazba korunových úvěrů poskytovaných domácnostem v ČR na spotřebu s fixací od 1 roku do 5 let činila v červenci 2024, tj. v době uzavření smlouvy, průměrně 9,20 % ročně.9. Soud má za prokázané, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky do výše 34 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit se sjednaným úrokem ve výši 389,09 % ročně a zaplatit poplatky za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky, za službu Presto (expresní vyplacení každé tranše) ve výši 165 Kč a za službu Klidné spaní ve výši 3,66 Kč denně. Pro případ prodlení s úhradou splátek byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky. Žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 5 500 Kč. Žalovaný neuhradil ničeho.10. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.12. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.14. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. za podmínek zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 5 500 Kč a žalovaný se zavázal vedle této částky zaplatit též sjednané poplatky a úrok ve výši 389,09 % ročně. Ujednání o úrocích v takové výši je dle § 580 o. z. ujednání neplatné pro rozpor s dobrými mravy. V době uzavření smlouvy, tj. červenci 2024, činila dle statistiky ČNB úroková sazba korunových úvěrů poskytovaných domácnostem v ČR na spotřebu s fixací od 1 roku do 5 let průměrně 9,20 % ročně. Bylo by tak možné akceptovat trojnásobek, tj. 27,60 % p. a. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Částka, kterou se žalovaný zavázal právní předchůdkyni žalobkyně v souvislosti s poskytnutím úvěru zaplatit, přesahuje poskytnutý úvěr. Částka, která měla být zaplacena v souvislosti s poskytnutým úvěrem, byla sjednána ve výši výrazně přesahující obvyklou úrokovou míru při uzavírání úvěrových smluv s bankovními institucemi. Posuzovaná smlouva o úvěru je jednáním, které se příčí dobrým mravům, kdy obsah spotřebitelské smlouvy vytváří zřejmou nerovnováhu k tíži strany, která je v objektivně slabším postavení a které i soukromé právo poskytuje zvýšenou ochranu. V daném případě nelze oddělit ujednání o úrocích od ostatního obsahu smlouvy, soud tedy shledal celou uzavřenou smlouvu absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy dle ustanovení § 580 o. z.15. Jelikož soud posoudil smlouvu o úvěru jako neplatné právní jednání, může se žalobkyně domáhat poskytnutých peněžních prostředků jako bezdůvodného obohacení z titulu plnění bez právního důvodu. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 5 500 Kč a žalovaný neuhradil ničeho. Soud proto žalobě vyhověl ohledně nesplacené jistiny ve výši 5 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ode dne následujícího po splatnosti a ve výši, která odpovídá § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.16. Ve zbývající části soud s ohledem na shora uvedené závěry žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.17. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnější byl žalovaný, kterému však v řízení žádné prokazatelné náklady nevznikly.18. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena v délce 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.