10 C 353/2025-154 — Okresní soud v Tachově

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 11 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 11 000 Kč od 6. 10. 2025 do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 6 890 Kč. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne 12. 4. 2025 byla uzavřena mezi žalobkyní jako věřitelem na straně jedné a žalovaným jako dlužníkem - spotřebitelem - na straně druhé smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva o úvěru“), kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 11 000 Kč. Úvěr měl být ve prospěch žalovaného vyplacen bezhotovostně na jeho bankovní účet uvedený ve smlouvě a žalovaný se zavázal hradit sjednané měsíční splátky ve výši 2 750 Kč vždy k 15. dni příslušného kalendářního měsíce. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný nedodržel splátkový kalendář a dostal se do prodlení se splátkou splatnou dne 15. 7. 2025. Na základě tohoto porušení smluvních povinností měla žalobkyně žalovanému zaslat první písemnou upomínku ze dne 20. 6. 2025, kterou jej vyzvala k úhradě dlužné splátky, a následně druhou písemnou upomínku ze dne 5. 7. 2025. Jelikož prodlení žalovaného podle tvrzení žalobkyně i nadále trvalo, žalobkyně přistoupila dle smluvních podmínek k zesplatnění úvěru a zaslala žalovanému předžalobní výzvu ze dne 21. 9. 2025. V té jej vyzvala k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 5. 10. 2025 a upozornila na možnost soudního vymáhání. Žalobkyně dovozovala, že žalovaný se po marném uplynutí této lhůty dostal od 6. 10. 2025 do prodlení, a proto uplatnila jednak jistinu 11 000 Kč a jednak zákonný úrok z prodlení od uvedeného data, a dále náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč odpovídající dvěma upomínkám po 500 Kč.2. Ve věci byl dne , datum, vydán elektronický platební rozkaz, který byl žalovanému doručen do vlastních rukou dne , datum, . Proti rozhodnutí žalovaný podal dne , datum, odpor, kterým byl dle ust. § 174 odst. 2 obč. soudního řádu zrušen.3. Žalovaný ve svém vyjádření k věci (doplňujícím podání k odporu) uvedl, že po doručení elektronického platebního rozkazu vydaného v řízení podal včas odpor a následně jej doplnil věcným vyjádřením, v němž uplatněný nárok žalobkyně v plném rozsahu neuznal a navrhl zamítnutí žaloby.1.1. Žalovaný především namítal, že žalobkyně neprokázala, že mezi účastníky došlo k řádnému uzavření smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , popřípadě že by bylo postaveno najisto, v jakém konkrétním znění měla být smlouva uzavřena, a vytýkal, že předložené listiny nejsou opatřeny uznávaným elektronickým podpisem a neumožňují ověřit, že by žalovaný připojil podpis právě k tomu znění, které žalobkyně předkládá. V této souvislosti žalovaný rozvedl argumentaci založenou na požadavcích nařízení eIDAS a na tom, že pouhé zadání kódu či obdobná autorizace bez prokazatelného technického propojení s konkrétním dokumentem nezajišťuje integritu listiny a neumožňuje vyloučit následné změny dokumentu ze strany žalobkyně. K podpoře této námitky odkazoval na rozhodovací praxi okresních soudů, kterou v podání citoval.1.2. Dále žalovaný namítal absolutní neplatnost smlouvy pro rozpor s dobrými mravy. Zdůraznil zejména extrémní hodnotu RPSN uvedenou ve smluvní dokumentaci (v podání žalovaného uváděnou v řádech tisíců procent ročně), kterou považoval za nepřiměřenou a odporující základním zásadám poctivého obchodního styku a ochrany spotřebitele. V této souvislosti poukazoval na srovnání s obvyklými úrokovými sazbami a RPSN na bankovním trhu a na judikaturu a rozhodovací praxi, kterou v podání výslovně rozváděl.1.3. Žalovaný následně zdůraznil konstrukci splácení sjednanou ve smlouvě, podle níž měsíční platby ve výši 2 750 Kč neumořují jistinu, která, částkou 11 000 Kč, má být splatná až s poslední splátkou. Tuto konstrukci hodnotil jako vůči spotřebiteli zneužívající, způsobilou vyvolat mylný dojem o reálném snižování dluhu, a spojoval ji s mechanismy prodlužování smlouvy a “cyklení” závazku, které označil za nemravné.1.4. Vedle toho žalovaný namítal porušení povinnosti žalobkyně posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost spotřebitele dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Uváděl, že při zohlednění jeho skutečných příjmů, výdajů a existujících závazků nemohlo být bez důvodných pochybností uzavřeno, že je schopen úvěr splácet. Kritizoval zejména způsob, jakým žalobkyně pracovala s náklady na bydlení (v podání žalovaného hodnocenými jako nereálně nízkými), s existujícími závazky z registrů a s výdaji souvisejícími se sázením a hazardními hrami, přičemž tvrdil, že právě tyto okolnosti měly vést k závěru o nedostatečné úvěruschopnosti.1.5. Z těchto premis žalovaný dovozoval, že pokud by soud dospěl k závěru o poskytnutí úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, uplatní se zvláštní sankční režim podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, tj. neplatnost smlouvy a povinnost spotřebitele vrátit pouze poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, a že žalobkyně by v takovém případě neměla právo na smluvní úroky, smluvní sankce ani na příslušenství tvrzené z titulu zesplatnění.1.6. Žalovaný současně namítal, že i při případném posouzení věci v režimu bezdůvodného obohacení žalobkyně nemůže požadovat více než nesplacenou jistinu, a polemizoval i s počátkem prodlení a s tím, že by prodlení bylo možno založit pouhou výzvou žalobkyně k zaplacení v situaci, kdy by se aplikoval zvláštní režim § 87. V této části žalovaný odkazoval na judikaturu Nejvyššího soudu, kterou v podání citoval.1.7. K meritu uplatněné peněžité částky žalovaný tvrdil, že poskytnutou jistinu 11 000 Kč ve skutečnosti žalobkyni již uhradil (resp. že celkovým souborem plateb uhradil částku odpovídající jistině), a vytýkal žalobkyni, že v žalobě tyto platby nezohlednila a prezentovala věc tak, jako by na jistinu nebylo uhrazeno nic. Na podporu svého tvrzení žalovaný označil a předložil rekapitulaci svých úhrad a doklady o jednotlivých platbách.1.8. Žalovaný rovněž zpochybnil důvodnost a přiměřenost smluvních poplatků za upomínky a dalších sankčních ujednání, poukazoval na jejich kumulaci a na to, že smluvní nastavení včetně vyčíslení nákladů vymáhání a dalších položek považuje za nepřiměřené ve spotřebitelském vztahu.1.9. V procesní rovině žalovaný navrhl, aby soud v případě zamítnutí žaloby žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení, případně aby postupoval podle § 150 o. s. ř. a rozhodl o náhradě nákladů s přihlédnutím k okolnostem případu. Zdůrazňoval, že se brání jako nezastoupený spotřebitel a že považuje uplatnění nároku žalobkyní za nepoctivé či přinejmenším nedůvodné.4. Žalobkyně v replice (vyjádření ze dne , datum, ) uvedla, že s podaným odporem nesouhlasí a na žalobním návrhu setrvává.1.1. V rozsahu námitek žalovaného zejména tvrdila, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného postupovala v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru, konkrétně ve smyslu § 86 odst. 1 a 2, a že před uzavřením smlouvy posoudila řádně schopnost žalovaného splácet sjednané splátky, přičemž vycházela z porovnání příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních závazků a zjišťovala též parametry úvěru (pevná či pohyblivá sazba, záporná amortizace, úvěr s tzv. balonovou splátkou). Konkretizovala, že si od žalovaného vyžádala doklady totožnosti (oboustrannou kopii občanského průkazu a druhý doklad totožnosti) a údaje odpovídající kompletním výpisům z bankovního účtu za minimálně poslední tři kalendářní měsíce, přičemž vysvětlila, že tyto údaje nezískává formou skenovaných výpisů v PDF, ale prostřednictvím strojově čitelných dat získaných se souhlasem klienta v režimu PSD2. Žalovaný měl ve svém online bankovnictví autorizovat sdílení finančních dat mezi bankou a externím poskytovatelem služby, kterým má být , právnická osoba, ., s tím, že tato data jsou následně předávána žalobkyni, zatímco vlastní analytické vyhodnocení pro žalobkyni zajišťuje , právnická osoba, . Žalobkyně popsala, že surová strojově čitelná data mají podobu JSON, který obsahuje kompletní historii transakcí včetně metadat, a že grafické vyobrazení těchto dat je obsaženo v tabulkách připojených k podání. Současně uvedla, že v případě pochybností soudu o původu JSON dat je připravena na výzvu zajistit potvrzení společnosti , právnická osoba, .1.2. Žalobkyně dále tvrdila, že z hlediska úvěruschopnosti provedla lustrace v insolvenčním rejstříku, databázi neplatných dokladů, centrální evidenci exekucí a registrech SOLUS, přičemž výstupy měla opatřit prostřednictvím strojové kontroly , právnická osoba, ., a doplnila, že žalovaný prohlásil, že jiné závazky než ty které jsou viditelné ve výpisu z účtu, nemá, resp. je uvedl, a že výběry hotovosti nebyly použity na úhradu jiných závazků. V návaznosti na metodiku posouzení žalobkyně uvedla, že pracuje s konzervativním „opatrnostním“ přístupem, kdy u příjmů bere nejnižší zjištěnou hodnotu, zatímco u výdajů a závazků nejvyšší hodnoty z deklarovaných a zjištěných údajů, a popisovala zaved