5 C 164/2025-32 — Okresní soud v Tachově

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 44 484,01 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že společnost , právnická osoba, ., IČ , IČO, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“) uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“) ve výši 20 000 Kč, který byl žalovaný povinen uhradit nejpozději do , datum, spolu s úrokem ve výši 1 014 Kč. Žalovaný se dále zavázal zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 9 800 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 2 770 Kč a inkasní poplatek ve výši 3 600 Kč. Úvěr byl splatný ve 14 měsíčních splátkách po 2 656 Kč. Žalovaný úvěr neuhradil a byl opakovaně upomínán k úhradě dluhu, naposledy předžalobní upomínkou právního zástupce žalobkyně ze dne , datum, . Pohledávka vůči žalovanému byla žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , uzavřenou mezi společnosti , právnická osoba, . a žalobkyní. Oznámení o postoupení pohledávky bylo žalovanému zasláno dne , datum, . Žalobkyně se tak žalobou domáhala zaplacení dlužné částky, která sestává z neuhrazené jistiny ve výši 18 632,31 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 881,06 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy ve výši 9 056 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 571,78 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 3 342,86 Kč, smluvní pokuty ve výši 10 000 Kč, úroku z dlužné jistiny ve výši 1 145,70 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 2 177,54 Kč.2. Žalovaný na výzvu, která byla na adresu jeho trvalého pobytu doručena postupem dle § 46b písmeno a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) ve spojení s § 49 odst. 2 a 4 téhož zákona, aby se ve smyslu § 114a o. s. ř. vyjádřil k žalobě, nereagoval. Dále byla žalovanému zaslána výzva ve smyslu ustanovení § 115a) o. s. ř. s žádostí, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání a zda se vzdává práva na projednání věci před soudem. Na tuto výzvu žalovaný nereagoval.3. Soud vyzval žalobkyni, aby se ve smyslu ustanovení § 115a) o. s. ř. vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání a zda se vzdává práva na projednání věci před soudem. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání nesouhlasila., právnická osoba, nařízenému ústnímu jednání dne , datum, se žalovaný bez omluvy nedostavil. Soud proto jednal dle ust. § 101 odst. 3 o.s . ř. v jeho nepřítomnosti.5. Na základě provedeného dokazování vzal soud za zjištěný následující skutkový stav věci: Ze Smlouvy č. , hodnota, soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru dne , datum, , kdy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a žalovaný se zavázal dlužnou částku vrátit společně s úrokem ve výši 1 014 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 9 800 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 2 770 Kč a inkasním poplatkem ve výši 3 600 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit celkovou dlužnou částku ve výši 37 184 Kč ve 14 měsíčních splátkách, kdy výše každé splátky činila 2 656 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, přílohy č. , hodnota, k smlouvě a z potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne , datum, soud zjistil, že pohledávka vůči žalovanému byla postoupená žalobkyni právním předchůdcem žalobkyně. Oznámení o postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dne , datum, . V řízení žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávek prokázala, že je ve sporu aktivně legitimována. Z transakční historie smlouvy bylo zjištěno, že poslední splátka ze strany žalovaného byla uhrazena dne , datum, ve výši 2 700 Kč. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaný byl žalobkyní písemně vyzván k úhradě dlužné částky.6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.8. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.10. Po provedeném řízení a zhodnocení všech důkazů má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal vedle této částky zaplatit též úrok v pevné výši 1014 Kč a sjednané poplatky, a to konkrétně poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 9 800 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 2 770 Kč a inkasní poplatek ve výši 3 600 Kč. Žalovaný se tak zavázal vrátit celkem částku 37 184 Kč. RPSN činilo 272, 44 %. Dle smlouvy vzniklo žalobkyni právo požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně. Žalobkyně tak vedle jistiny, úroku, zákonného úroku z prodlení a poplatků požaduje rovněž zaplacení smluvní pokuty ve výši 10 000 Kč. Ke smluvním ujednáním soud uvádí, že samotnou výši sjednaného úroku nelze samo o sobě považovat za rozpornou s dobrými mravy. Při posouzení přiměřenosti smluvních ujednání je však nezbytné vycházet z celkového nastavení smluvního vztahu, neboť jednotlivá ujednání nelze hodnotit odděleně. Pokud soud zhodnotil výše uvedená ujednání ve svém souhrnu, dospěl k závěru, že posuzovaná smlouva o úvěru je právním jednáním, které se příčí dobrým mravům, neboť obsah smlouvy vytváří zřejmou nerovnováhu k tíži strany, která je v objektivně slabším postavení a které i soukromé právo poskytuje zvýšenou ochranu. Soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je absolutně neplatným právním jednáním dle § 580 o. z.11. Vzhledem k tomu, že soud posoudil smlouvu o úvěru jako neplatné právní jednání, může se žalobkyně domáhat poskytnutých peněžních prostředků jako bezdůvodného obohacení z titulu plnění bez právního důvodu. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 20 000 Kč a žalovaný uhradil částku 2 700 Kč. Soud proto žalobě vyhověl ohledně nesplacené jistiny ve výši 17 300 Kč se zákonným úrokem z prodlení a ve zbývající části žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnější byl žalovaný, kterému však v řízení žádné prokazatelné náklady nevznikly.