7 C 387/2025-32 — Okresní soud v Tachově

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 76 197,18 Kč s úrokem z prodlení a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, , a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému částku 62 000 Kč. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, proto byl zesplatněn. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek došlo k postoupení pohledávky, která je předmětem tohoto řízení, z původního věřitele na žalobkyni. Žalovaný dlužnou částku ani přes výzvu žalobkyně nezaplatil.2. Soud zaslal žalovanému na adresu trvalého bydliště uvedenou v informačním systému základních registrů a na zjištěnou adresu možného pobytu žalovaného výzvu, aby se ve smyslu § 114a odst. 2 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vyjádřil k žalobě. Výzva byla žalovanému doručena dne , datum, na základě tzv. fikce doručení v souladu s § 49 odst. 4 o. s. ř. Žalovaný na výzvu nereagoval.3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a o. s. ř. žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc v souladu s § 115a o. s. ř. rozhodl, aniž by nařizoval jednání.4. Žalobkyně je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, ve spojení se seznamem postoupených pohledávek bylo zjištěno, že původní věřitel postoupil předmětnou pohledávku vymáhanou touto žalobou na žalobkyni v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne , datum, .5. Z prohlášení klienta, potvrzení o příjmu ze zaměstnání, výpisu z NRKI, SOLUS a hodnocení klienta soud zjistil, že právní předchůdkyně před poskytnutím úvěru dostatečně posuzovala úvěruschopnost žalovaného.6. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 62 000 Kč a žalovaný se zavázal vedle této částky zaplatit úrok ve výši úrokové sazby 87,51 % ročně, RPSN byla sjednána ve výši 132,72 %. Úvěr byl splatný v 48 měsíčních splátkách po 4 681 Kč. Celková částka, kterou se žalovaný zavázal uhradit činila 224 688 Kč.7. Z výpisu z běžného účtu soud zjistil, že dne , datum, byla žalovanému zaslána okamžitá platba 62 000 Kč.8. Žalovaný uhradil celkem 4 681 Kč.9. Z oznámení ze dne , datum, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně zesplatnila celý úvěr pro nehrazení dlužných částek ani přes zaslané upomínky a žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu.10. Žalovaný byl žalobkyní vyzván k zaplacení dluhu předžalobní výzvou ze dne , datum, .11. Z veřejně dostupné databáze ČNB soud zjistil, že úroková sazba korunových úvěrů poskytovaných domácnostem v ČR na spotřebu s fixací od 1 roku do 5 let včetně činila v květnu 2024, tj. v době uzavření smlouvy, průměrně 8,86 % ročně.12. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu, na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 62 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit v 48 měsíčních splátkách po 4 681 Kč. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, právní předchůdkyně žalobkyně proto úvěr ke dni , datum, zesplatnila. Žalovaný celkem uhradil 4 681 Kč.13. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.14. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.15. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám16. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 62 000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit celkem částku 224 688 Kč ve 48 měsíčních splátkách po 4 681 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 87,51 % ročně, což je dle § 580 o. z. ujednání neplatné pro rozpor s dobrými mravy. V době uzavření smlouvy, tj. květnu 2024, činila dle statistiky ČNB úroková sazba korunových úvěrů poskytovaných domácnostem v ČR na spotřebu s fixací od 1 roku do 5 let včetně průměrně 8,86 % ročně. Bylo by tak možné akceptovat trojnásobek, tj. 26,58 % p. a. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Posuzovaná smlouva o úvěru je jednáním, které se příčí dobrým mravům, kdy obsah spotřebitelské smlouvy vytváří zřejmou nerovnováhu k tíži strany, která je v objektivně slabším postavení a které i soukromé právo poskytuje zvýšenou ochranu. V daném případě nelze oddělit ujednání o úrocích od ostatního obsahu smlouvy. Soud tedy shledal celou uzavřenou smlouvu absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy dle ustanovení § 580 o. z.17. Jelikož soud posoudil smlouvu o úvěru jako neplatné právní jednání, může se žalobkyně domáhat poskytnutých peněžních prostředků jako bezdůvodného obohacení z titulu plnění bez právního důvodu. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému celkem částku 62 000 Kč a žalovaný uhradil toliko 4 681 Kč. Soud proto žalobě vyhověl ohledně nesplacené jistiny ve výši 57 319 Kč se zákonným úrokem z prodlení ode dne následujícího po splatnosti a ve výši, která odpovídá § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.18. Ve zbývající části soud s ohledem na shora uvedené závěry žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.19. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení podle poměru úspěchu k neúspěchu ve věci. Náklady řízení by v případě plného úspěchu činily částku 16 938 Kč, sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 048 Kč, odměny advokátky za 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále jen „advokátní tarif“, a to převzetí věci, žaloba a předžalobní upomínka, po 4 180 Kč dle § 7 bod 5 advokátního tarifu a 3 náhrady hotových výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Jelikož žalobkyně ke dni rozhodnutí byla úspěšná pouze v částce 57 319 Kč a neúspěšná v částce 18 878,18 Kč, byla úspěšná v rozsahu 75,2 % a neúspěšná v rozsahu 24,8 %. Po odečtení těchto dvou hodnot tak má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 50,4 %, což odpovídá po zaokrouhlení částce 8 537 Kč. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaný dle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokátky žalobkyně.20. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena v délce 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.