10 C 245/2020-21 — Okresní soud v Teplicích

Žalobkyně se svou žalobou podanou soudu dne 8.7.2020 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku ve výši 2 400 Kč. Tato částka představuje dluh žalovaného za hospitalizaci v nadstandardním pokoji v nemocnici v [obec] po dobu 4 dnů (4 x 600 Kč) do 13.8.2019. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud postupoval dle ustanovení § 115a o.s.ř. Z doložených listin bylo prokázáno, že žalobkyně vystavila žalovanému dne 13.8.2019 fakturu [číslo] z pracoviště [anonymizováno] v nemocnici v [obec] na částku ve výši 2 400 Kč za pobyt na nadstandardním pokoji po dobu 4 dnů do 13.8.2019 za cenu ve výši 4 x 600 Kč. Jednalo se o vyúčtování plateb nehrazených ze zdravotního pojištění, vše oproti podpisu žalovaného se splatností do 7 dnů od vystavení dokladu, tedy do 20.8.2019. Žalovaný dluh neuhradil ani přes výzvu ze dne 4.5.2020. Po právní stránce soud věc posoudil dle z. č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění. Dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. d) uvedeného zákona má pojištěnec právo na poskytnutí hrazených služeb v rozsahu a za podmínek stanovených tímto zákonem, přičemž poskytovatel nesmí za tyto hrazené služby přijmout od pojištěnce žádnou úhradu. Dle § 15 odst. 15 uvedeného zákona se ze zdravotního pojištění nehradí vyšetření, prohlídky, léčivé přípravky, potraviny pro zvláštní lékařské účely a zdravotnické prostředky a jiné výkony provedené v osobním zájmu a na žádost fyzických osob nebo v zájmu a na žádost právnických osob, jejichž cílem není zachovat nebo zlepšit zdravotní stav pojištěnce. S ohledem na uvedené, kdy byl žalovaný hospitalizován na nadstandardním pokoji v nemocnici v [obec], byla mu dle ceníku poskytovatele vyúčtována cena za poskytnuté služby nehrazené zdravotním pojištění, a to ubytování za 4 noci na nadstandardním pokoji ve výši 4 x 600 Kč. Podle ustanovení § 1970 z.č 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1.1.2014, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle uvedeného ustanovení přiznal soud žalobkyni úroky z prodlení za dobu prodlení žalovaného s plněním ve výši dle nařízení vlády, a to z žalované částky dle splatnosti vystavené faktury. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve výroku II rozsudku podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobkyně měla ve věci plný úspěch. [příjmení] 1 000 Kč představuje soudní poplatek, který je stanoven v souladu se z. [číslo] Sb., zákonem o soudních poplatcích, ve výši 400 Kč, dále odměnu za 2 právní úkony žalobce (sepis žaloby a sepis upomínky) ve výši 2 x 300 Kč, dle § 151 odst. 3 o.s.ř, když žalobce je ve věci úspěšný nezastoupený účastník, přičemž výše odměny je stanovena vyhláškou č. 254/2015 Sb., ustanovením § 2 odst. 3 vyhlášky. Lhůta k plnění v délce tří dnů byla soudem stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř.