17 C 185/2020-52 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobce se v řízení domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud žalované uložil povinnost uhradit mu plnění popsané ve výroku I. tohoto rozsudku představující jistinu ve výši 21 774 Kč, kterou byla žalovaná povinna zaplatit původnímu věřiteli [právnická osoba] z titulu Smlouvy o půjčce [číslo]. Žalovaná dle tvrzení žalobce porušila povinnost z uvedené smlouvy, neboť včas a řádně nesplatila úvěr ve výši 24 000 Kč, který jí původní věřitel na základě shora uvedené smlouvy v hotovosti v den uzavření smlouvy (22. 11. 2004) poskytl. Žalovaná se tento dluh spolu se souhrnným poplatkem ve výši 15 936 Kč zavázala splácet pravidelnými 52-týdenními splátkami ve výši 768 Kč, uhradila toliko 18 162 Kč. Uvedená pohledávka byla původním věřitelem ([právnická osoba]) postoupena [právnická osoba] [anonymizováno] na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 24. 8. 2018 mezi [právnická osoba] [anonymizováno] a žalobcem došlo pak k témuž dni k postoupení předmětné pohledávky na žalobce; žalovaná byla o změně věřitele informována přípisem ze dne 17. 9. 2018. 2. Žalovaná se k podané žalobě meritorně nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Ze Smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 22. 11. 2004 bylo zjištěno, že se jejím obsahem původní věřitel [právnická osoba] zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 24 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr a spolu s ním souhrnný poplatek ve výši 15 936 Kč včas a řádně splatit 52 pravidelnými týdenními splátkami ve shora uvedené výši. Ze smluvních podmínek bylo zjištěno, že tvoří nedílnou součást shora uvedené smlouvy a upravují konkrétní práva a povinnosti původního věřitele a žalované. Mimo jiné smluvní podmínky upravují právo stran odstoupit od smlouvy a právo původního věřitele požadovat vrácení dlužných finančních prostředků. 5. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 bylo zjištěno, že [právnická osoba] [anonymizováno] jako přechodný postupitel a věřitel postoupila své pohledávky vzniklé ze smluv o úvěru žalobci jako postupníkovi. Z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 17. 9. 2018 adresovaného žalované bylo dále zjištěno, že [právnická osoba] [anonymizováno] informovala žalovanou, že pohledávka vyplývající ze Smlouvy o půjčce [číslo] byla na základě Smlouvy o postoupení pohledávky postoupena společnosti žalobce. 6. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 9. 1. 2020 adresované žalované pak soud zjistil, že žalovaná tímto byla vyzvána k úhradě dlužné částky 21 774 Kč i s příslušenstvím do 17. 1. 2020. 7. Podle soupisu podaných zásilek ze dne 13. 1. 2020 byla zástupcem žalobce odeslána listovní zásilka téhož dne žalované. 8. Vzhledem ke skutečnosti, že si jednotlivá dílčí skutková zjištění učiněná soudem z důkazů shora uvedených neodporují, odkazuje soud na tato dílčí zjištění jako na závěr o skutkovém stavu ve věci samé. S ohledem na tento skutkový závěr posoudil soud věc po právní stránce takto: Žalovaná uzavřela s původním věřitelem smlouvu o půjčce, na základě které se jí původní věřitel zavázal poskytnut úvěr ve výši 24 000 Kč, který také v den uzavření smlouvy žalované v hotovosti poskytl a žalovaná se zavázala tyto prostředky a příslušenství splatit pravidelnými týdenními splátkami ve výši 768 Kč. Žalovaná tak včas a řádně neučinila, uhradila toliko částku 18 162 Kč. 9. Povinnost vrátit původnímu věřiteli nesplacenou jistinu úvěru spolu s příslušenstvím žalované plyne z ustanovení § 497 zák. č. 513/1991 Sb. (dále jen ObchZ), ve znění účinném do 31. 12. 2013, dle kterého se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. S ohledem na shora uvedené a s odkazem na citovaná zákonná ustanovení uložil soud žalované povinnost zaplatit žalobci nesplacenou jistinu poskytnutého úvěru a náklady spojené s uplatněním pohledávky a taktéž příslušenství, sestávající z úroku z prodlení v zákonné sazbě z dlužné úvěrové jistiny. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví prováděcí předpis, nařízení vlády č. 351/2013 Sb.; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. platí, že účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. 12. V daném případě soud ve věci zcela úspěšnému žalobci přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši 2 143 Kč, spočívající v uhrazeném soudním poplatku ve výši 872 Kč a nákladech právního zastoupení advokátem 1 271 Kč včetně DPH, z toho odměna advokáta dle ustanovení § 14b vyhl. č. 177/96 Sb., ve znění změn a doplňků ve výši 750 Kč (za 2,5 úkonu právní služby po 300 Kč), 3 režijní paušály ve výši 300 Kč + 21% DPH přiznaná dle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. 13. Platební místo a standardní lhůta k plnění vyplývají z ustanovení §§ 149 odst. 1, 160 odst. 1 o. s. ř.