20 C 172/2020-53 — Okresní soud v Teplicích

1. V souladu s § 157 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění. 2. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne [datum], domáhala zaplacení shora uvedeného plnění z titulu nedoplacené jistiny z úvěrové smlouvy ze dne [datum] s jistinou [částka] a odměnou [částka], sjednanou s právní předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba], resp. právní nástupkyní [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] V rozsahu [částka] měla být pohledávka již uhrazena. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem a žalovanému soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaný na výzvu ve stanovené lhůtě nereagoval, důsledkem je předpoklad jeho souhlasu s tímto postupem. Žalovaný v řízení zůstal pasivní (v důsledku jeho nezájmu o dosažitelnost na pouhé evidenční adrese by se nejspíše o probíhajícím soudním řízení ani nedozvěděl), adresu pro doručování vedle své adresy trvalého pobytu ohlašovně nenahlásil. Soud však jeho pobyt, resp. zaměstnavatele vypátral a doručil mu do zaměstnání do vlastních rukou. Obecně lze konstatovat, že nedosažitelnost žalovaných ze strany státních orgánů je - při existenci celé řady i bezplatných poraden, poskytujících alespoň hrubé, avšak užitečné informace o možnostech právní ochrany před žalobou - jednou z významných příčin, proč posléze žalovaní čelí "neočekávanému" vymáhání již pravomocných exekučních titulů (nález Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ze dne [datum]). 3. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Źalobkyně předložila smlouvu o postoupení pohledávek mezi [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] a žalobkyní ze dne [datum]. Soud žalobkyni vyzval, aby doložila i prvotní postoupení pohledávky, žalovaná (dle podání ze dne [datum]) předložila smlouvu mezi původním věřitelem a [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] s přílohou, kde je na straně 12 uvedeno rodné číslo ve tvaru„ [číslo]“, obklopené z obou stran kolonkami„ loan_id“ [číslo] a [číslo] (soudu není zřejmé, která patří k danému rodnému číslu). Předložená úvěrová smlouva je označena jako„ [číslo]“, žalovanému je přiděleno číslo zákazníka [číslo]. Další skutková zjištění soud pro procesní nadbytečnost neuvádí. 4. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Žalobkyně neprokázala, že je aktivně legitimována k vymáhání této pohledávky. Seznam postoupených pohledávek neumožňuje přiřazení tohoto nároku ke konkrétnímu závazku mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, ani jedno z označení„ loan_id“ o identitě pohledávky nesvědčí. Znalost rodného čísla žalovaného nelze zaměňovat s totožností pohledávky, zejména v případě, pokud by jich mezi týmiž subjekty bylo sjednáno více. Z těchto důvodů se soud dalšími právními závěry nezabýval, tedy ani tím, že účet, na který měla být jistina úvěru poskytnuta, zní na jméno jiné osoby ([jméno] [anonymizováno]). Žalobu proto soud v plném rozsahu zamítnul. 5. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byla žalobkyně v řízení zcela neúspěšná, soud by tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. měl přiznat právo na náhradu nákladů řízení žalovanému. Tomu však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.