20 C 205/2020-73 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne [datum], ve znění doplňujícího podání ze dne [datum] (č. l. 47), zaplacení plnění jak ve výrocích I a II shora z titulu úvěrové smlouvy [číslo] sjednané dne [datum] a žalobkyní předčasně zesplatněné dnem [datum], konkrétně pak jistiny [částka], úroku z prodlení v kapitalizované výši [částka] a dále z jistiny od [datum] do zaplacení a obchodního úroku v sazbě 9 % ročně z jistiny od [datum] do zaplacení a konečně také [částka] na poplatcích. Uvedla, že před poskytnutím úvěru provedla zevrubné zkoumání schopnosti žalovaného úvěr splácet a to s kladným výsledkem. Žalovaný deklaroval řádné splátky ve výši [částka] (žalobkyně sama zjistila méně), splátka byla stanovena adekvátně dlužníkovým schopnostem, když tento v září 2018 dosahoval čisté mzdy přes [anonymizováno] tis. Kč měsíčně. 2. Soud k projednání věci nařídil jednání, neboť žalobkyně s jiným postupem výslovně nesouhlasila. Žalovaný v řízení zůstal pasivní (v důsledku jeho nezájmu o dosažitelnost na pouhé evidenční adrese se nejspíše o probíhajícím soudním řízení ani nedozvěděl), adresu pro doručování vedle své adresy trvalého pobytu ohlašovně nenahlásil, žaloba a předvolání mu byly doručovány náhradním způsobem (dle č. l. 45 dnem [datum]) a soud jinou adresu nezjistil. To však ani povinností soudu nebylo, nekontaktní dlužníky následně (na jejich náklady) zpravidla vypátrá soudní exekutor. Obecně lze konstatovat, že nedosažitelnost žalovaných ze strany státních orgánů je – při existenci celé řady i bezplatných poraden, poskytujících alespoň hrubé, avšak užitečné informace o možnostech právní ochrany před žalobou - jednou z významných příčin, proč posléze žalovaní čelí "neočekávanému" vymáhání již pravomocných exekučních titulů (nález Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ze dne [datum]). 3. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Úvěrovou smlouvou č. l. 20 žalobkyně prokázala, že se žalovaný prostředky elektronické komunikace na dálku zavázal po načerpání [částka] splácet při úročení 9 % ročně [částka] měsíčně v 96 měsíčních splátkách, splatných od [datum] do [datum]. Jako doručovací adresu žalovaný uplatnil [ulice a číslo] v [obec] Smlouva obsahuje odkaz na ceník, kterým na č. l. 23 (obdobně na č. l. 56 a 62 v později platných cenících) žalobkyně prokázala, že v samotném závěru na straně 10 obsahuje ujednání o nákladech spojených s prodlením, účtovaných po 300, 900 a [částka] po 70 dnech prodlení. Čerpání jistiny žalovaným z účtu č. [bankovní účet] dne [datum] žalobkyně prokázala výpisem z účtu na č. l. 29. Žalobkyně předložila dvě vypracované upomínky s oznámením o zesplatnění úvěru (č. l. 30 a 31), adresované na tehdejší trvalé bydliště žalovaného ([část obce a číslo] v [obec]) a dle podacích archů č. l. 69 a 70 skutečně tam i odeslané. Úvěrovou historií č. l. 34 žalobkyně prokázala genezi pohledávky, včetně vyúčtování [částka] na nákladech prodlení (domáhá se však toliko [částka]). Dle přehledu věcí žalovaného zdejšího soudu je proti žalovanému vedeno pouze toto řízení, byť má v obvodu zdejšího soudu formálně trvalé bydliště již od roku 2010 (č. l. 41). Právní zástupce žalobkyně doložil dopisem (č. l. 32, 52) vypracování i zaslání (č. l. 33) kvalifikované předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř., ovšem opět nikoliv do dispoziční sféry žalovaného (sjednanou korespondenční adresu), ale na trvalé bydliště a [obec a číslo] (která soudu není známa). 4. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Účastníci spolu platně sjednali závazek z úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku, s charakterem spotřebitelského závazku, z něhož žalobkyně plnila řádně, žalovaný však nikoliv. Soud vychází ohledně údajů o výši nesplněného závazku ze skutkových tvrzení žalobního návrhu, neboť břemeno tvrzení a dokazování k případnému opaku v řízení tížilo procesně pasivního žalovaného. S výjimkou ujednání o nákladech prodlení ([částka]) soud shledal žalobu důvodnou a přiznal tedy vedle nároku na sjednaný obchodní úrok i úrok z prodlení a to s odkazem na § 1970 občanského zákoníku, když použitá sazba odpovídá ve spojení s vyhlášenou repo sazbou [obec] národní banky nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 5. Pokud se týká [částka] a [částka] s úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum], soud shledal žalobu z následujících důvodů nedůvodnou. Pokud se týká nákladů prodlení, platí, že takový poplatek nebyl sjednán v textu samotné pojistné smlouvy, ačkoliv tomu nic nebránilo a žalobkyně může prodlení se splácením (což je ve většině úvěrových vztahů prakticky jediná podstatná povinnost dlužníka) pravidelně předvídat a tomu uzpůsobit obsahovou stránku pojistné smlouvy. V této souvislosti i nadále platí závěry, vyjádřené v nálezu Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3512/11, dle jehož odůvodnění je absolutně neplatné ujednání ohledně povinnosti, která je sjednána toliko v rámci obecných obchodních podmínek, k nimž žalovaný nepřipojuje svůj podpis, a jako běžný spotřebitel očekává, že ujednání obsahují toliko technické smluvní klauzule, nikoliv podstatnou platební povinnost, resp. v případě sazebníku není zajištěno ani to, že s ním byl žalovaný při kontraktaci seznámen. Žalovaný se platnosti těchto ustanovení v řízení nedovolal. Dále je třeba přihlédnout k odůvodnění (a právní větě) rozsudku Nejvyššího soudu ve sp. zn. 32 Cdo 3530/2016 ze dne 19. 6. 2018, dle kterého je uvádění takových smluvních povinností v navazujících dokumentech nepřípustnou překážkou pro to, aby se s povinnostmi spotřebitel mohl seznámit. Absolutní neplatnost takového ujednání dle aktuálně platné úpravy vyplývá z ustanovení §§ 1813, 1815 a 1817 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Pokud se týká části úroku z prodlení, žalobkyně neprokázala, že by odeslala žalovanému oznámení o předčasném zesplatnění úvěru na sjednanou doručovací adresu, když všechny písemnosti zasílala na formální adresu. [jméno] však soud nepovažuje za dispoziční sféru žalovaného, neboť je povinen ji uvádět pouze z důvodu (formulářem definovaného) požadavku samotné žalobkyně. K oznámení zesplatnění (coby hmotněprávnímu úkonu ze závazkového vztahu účastníků) tak fakticky došlo až doručením žalobního návrhu soudem, k čemuž došlo právě až dne [datum] (byť náhradním způsobem). Proto soud nárok na úrok z prodlení přiznal až ode dne následujícího. 6. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byla žalobkyně v řízení v převážné míře (nad 90 % předmětu sporu) úspěšná, soud tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 3 o. s. ř. této přiznal k tíži žalovaného právo na úhradu veškerých účelně vynaložených nákladů řízení. Celková výše těchto nákladů pak sestává ze tří mimosmluvních odměn dle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, po [částka] a tří paušálních částek náhrad hotových výdajů á [částka] ve smyslu § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, odpovídajících nákladům, spojeným s převzetím a přípravou věci a podáním žalobního návrhu. Jelikož je advokát plátcem DPH, přísluší mu tak dále navýšení, odpovídající aktuálně platné sazbě této daně ve výši 21 % z těchto všech částek. Dále je součástí náhrady hodnota zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka]. Náhrada nákladů řízení je však dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta jako celek. Za doplňující vyjádření ze dne [datum] (č. l. 47) soud samostatnou náhradu nepřiznal, neboť doplnění nebylo soudem žádáno, mělo být součástí samotného návrhu (jde o zákonem danou povinnost věřitele, kterou soud zkoumá z úřední povinnosti a to i po roce 2016) a bylo soudu zasláno poté, co bylo nařízeno jednání, kde mohl být přednes učiněn. Dále soud nepřiznal právo na náhradu předžalobní výzvy, neboť nebyla zaslána do dispoziční sféry žalovaného (viz výše). Ve smyslu § 142a o. s. ř. však tento nedostatek neměl vliv na přiznání ostatních náhrad, neboť žalovaný nereagoval ani na doručení žaloby soudem a řízení tak proběhnout muselo. 7. O lhůtách k plnění soud v obou případech rozhodl dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., neboť rozsudek bude zřejmě třeba pro doručení vyvěsit na úřední desce soudu a proto soud z důvodu patřičné ochrany žalovaného přiměřeně navýšil lhůtu k plnění, aby měl žalovaný reálnou příležitost případně pohledávku uhradit před podáním důvodného návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce. Pro jinou, delší lhůtu k plnění, či dokonce splátkový kalendář, nebyl shledán žádný zvláštní důvod a sám žalovaný zůstal pasivní a neposkytl tedy soudu žádné argumenty, proč by měl být zájem žalovaného upřednostněn na úkor žalobkyně a jejího právního zástupce tím, že by soud poskytl lhůtu k plnění delší. Pokud má někdo nést tíži případného splátkového kalendáře, nechť je to třetí osoba, se kterou si případně žalovaný sjedná (konsolidační) úvěr a třetí osoba s tím bude souhlasit, po žalobkyni to již vzhledem k okolnostem nelze spravedlivě požadovat. Ostatně ke splnění dluh