27 C 229/2020-32 — Okresní soud v Teplicích

Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 14. 4. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 5 000 Kč s příslušenstvím s tím, že uvedená částka představuje dluh žalovaného vzniklý v důsledku neplnění povinností vyplývajících mu ze Smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba]). Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému se řádně předvolaní účastníci řízení nedostavili. Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Po provedeném dokazování učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. [právnická osoba] zjistila některé identifikační a kontaktní údaje žalovaného a dne 4. 4. 2014 odeslala na účet žalovaného 5 000 Kč. Z tabulky, která je součástí listiny nadepsané Smlouva o zápůjčce lze zjistit, že žalovaný měl uvedené společnosti zaplatit částku 7 500 Kč ve třech splátkách po 2 500 Kč do devadesáti dnů. [právnická osoba] za žalovaným v celkové výši 10 440,97 Kč (včetně příslušenství ke dni postoupení) byla postoupena žalobkyni. Po posouzení shora uvedených zjištění soud dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno uzavření smlouvy o zápůjčce ani jiné smlouvy mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, na základě níž měl (či mohl) vzniknout v řízení uplatněný nárok. Soud byl připraven poskytnout žalobkyni při jednání poučení ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř., což však žalobkyně zmařila svou neúčastí při jednání. Shora uvedený závěr o skutkovém stavu však podle názoru soudu umožňuje právní posouzení podle § 2991 a násl. občanského zákoníku (Bezdůvodné obohacení), po němž soud dospěl k závěru, že žaloba je ohledně zaplacení částky 5 000 Kč, kterou žalobkyně bez právního důvodu převedla žalovanému, důvodná. Proto soud výrokem I. rozsudku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 5 000 Kč. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně byla ve sporu zcela úspěšná, a proto jí soud přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Přiznaná náhrada nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a nákladů zastoupení zahrnujících odměnu advokáta ve výši 600 Kč (3 x 200 Kč) určenou dle § 14b odst. 1 bodu 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., tři režijní paušály po 100 Kč (za převzetí a přípravu zastoupení, jednoduchou výzvu k plnění a podání žaloby) přiznané dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 189 Kč přiznanou dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Protože žalobkyně byla v řízení zastupována advokátem, uložil soud žalovanému zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Lhůtu k plnění uložených povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř.