117 C 6/2020-29 — Okresní soud v Teplicích

1. Vzhledem k tomu, že dle ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) ve spojení s ustanovením § 157 odst. 4 o. s. ř. není přípustné podat proti tomuto rozsudku odvolání, neboť jím bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč, omezil se soud v jeho odůvodnění pouze na uvedení předmětu řízení, závěru o skutkovém stavu a na stručné právní posouzení věci. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Předmětem řízení byl nárok žalobce na úhradu nákladů, jež vznikly v souvislosti s ošetřením a pobytem žalovaného v protialkoholní záchytné stanici [anonymizována dvě slova] v [obec] dne 27. 8. 2016 Náklady za ošetření a za hospitalizaci z uvedeného dne dosáhly výše 4 500 Kč. Dne 27. 8. 2016 uznal žalovaný svůj dluh vůči žalobci co do důvodu a výše a zavázal se jej uhradit do 10. 9. 2016. 4. Žalovaný se k žalobě meritorně nevyjádřil. 5. Dle ustanovení § 2053 občanského zákoníku uzná-li někdo písemně svůj dluh určený co do důvodu i výše, má se za to, že dluh v době uznání trval. Dle ustanovení § 17 odst. 4 zákona č. 379/2005 Sb. žalovaný hradí náklady dopravy a pobytu na záchytné stanici (kterému se podrobil dle ustanovení § 17 odst. 2 zákona č. 379/2005 Sb.). 6. Prokáže-li se přítomnost alkoholu či jiné návykové látky, je dopravu, vyšetření, ošetření a následný pobyt na záchytné stanici v souladu s ustanovením § 16 odst. 8 a § 17 odst. 4 zákona č. 379/2005 Sb., v tehdy platném znění, povinna uhradit vyšetřovaná osoba, v daném případě žalovaný. 7. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví prováděcí předpis, nařízení vlády č. 351/2013 Sb.; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Vzhledem k tomu, že žalovaný svůj závazek vůči žalobci uznal, avšak dlužnou částku dosud neuhradil, uložil mu soud povinnost vedle dlužné částky hradit i úroky z prodlení, když žalobce uplatnil úroky z prodlení v souladu se shora uvedeným nařízením ode dne následujícího po stanoveném datu splatnosti. 9. Dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. platí, že účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. 10. V daném případě soud ve věci zcela úspěšnému žalobci přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši 2 089 Kč, spočívající v uhrazeném soudním poplatku ve výši 1 000 Kč a nákladech právního zastoupení advokátem 1 089 Kč včetně DPH, z toho odměna advokáta dle ustanovení § 14b vyhl. č. 177/96 Sb., ve znění změn a doplňků ve výši 600 Kč (za 3 úkony právní služby po 200 Kč), 3 režijní paušály ve výši 300 Kč + 21% DPH přiznaná dle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. 11. Platební místo a standardní lhůta k plnění vyplývají z ustanovení §§ 149 odst. 1, 160 odst. 1 o. s. ř.