12 C 3/2021-52 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu 11. 8. 2020 se žalobkyně vůči žalované domáhala zaplacení částky 3 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky za dobu od 21. 10. 2015 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně, zahraniční společnost [právnická osoba], [anonymizováno 6 slov] [příjmení] [příjmení], [anonymizována dvě slova] [číslo], [země] (dále jen„ [právnická osoba]“), s žalovanou dne 18. 9. 2015 uzavřela smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalované téhož dne poskytla zápůjčku ve výši 3 000 Kč, a to převodem na jí určený bankovní účet. Žalovaná se zavázala tuto částku [právnická osoba] vrátit s poplatkem za zpracování a poskytnutí zápůjčky nejpozději dne 20. 10. 2015, což však ani zčásti neučinila, ačkoliv k tomu byla opakovaně vyzvána. Předmětnou pohledávku žalobkyně nabyla od [právnická osoba] postoupením na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017 a vůči žalované uplatnila toliko jistinu zápůjčky se zákonným úrokem z prodlení, nikoliv sjednaný poplatek. 2. Soud ve věci jednal dne 5. 10. 2021. Žalobkyně se k jednání nedostavila, svou neúčast však omluvila a požádala, aby soud jednal v její nepřítomnosti. Podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), tedy soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. 3. Žalovaná při jednání uvedla, že si v minulosti skutečně vzala půjčky od [právnická osoba], přičemž poslední byla ve výši 3 000 Kč, zároveň požádala o umožnění zaplacení dluhu ve splátkách v maximální výši 500 Kč, neboť jí v současné době skončila rodičovská dovolená, je evidována jako uchazečka o zaměstnání a její příjmy (dávky) a výdaje neumožňují placení vyšších splátek. 4. Soud při jednání provedl žalobkyní označené a předložené listinné důkazy, na jejichž základě - po skutkové stránce – dospěl k závěru, že [právnická osoba] žalované, na její žádost a na jí určený bankovní účet, dne 18. 9. 2015 vyplatila částku 3 000 Kč, kterou se jí žalovaná zavázala vrátit se sjednaným poplatkem v dohodnuté lhůtě do 20. 10. 2015, což však neučinila a počínaje dnem 21. 10. 2015 se s vrácením zapůjčené částky ocitla v prodlení. Po právní stránce soud smlouvu uzavřenou mezi účastníky posoudil jako smlouvu o zápůjčce podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba]), jako zapůjčitel, žalované, jako vydlužitelce, přenechala zastupitelnou věc (peníze), aby ji užila podle libosti a po čase jí vrátila věc stejného druhu (peněžitou částku ve stejné výši spolu s dohodnutým poplatkem), a – jelikož žalovaná tento svůj závazek (právní povinnost) porušila - důvodně se žalobkyně, která předmětnou pohledávku od [právnická osoba] nabyla postoupením dle § 1879 a násl. OZ, domáhala zaplacení dlužné jistiny dluhu (částky 3 000 Kč) a zároveň, v souladu s § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení, rovněž úroku z prodlení. 5. Z uvedených důvodů soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč a zákonný úrok z prodlení (tj. v sazbě 8,05 % ročně) z této částky za dobu od 21. 10. 2015 do zaplacení. 6. Nadto soud podotýká, že – s ohledem na skutečnost, že žalobkyně proti žalované uplatnila jen jistinu dluhu se zákonným úrokem z prodlení, a s přihlédnutím k procesnímu stanovisku žalované – nezkoumal, nakolik právní předchůdkyně žalobkyně dostála své povinnosti ověřit schopnost žalované splácet sjednanou zápůjčku. 7. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud ve věci zcela úspěšné žalobkyni proti žalované právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva. Jelikož ke dni 7. 5. 2013 - nálezem Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12 - byla zrušena vyhláška č. 484/2000 Sb., soud výši náhrady odměny advokáta určil dle příslušných ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, neboť v současné době neexistuje jiný právní předpis, podle něhož by výše odměny mohla být určena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 15. 5. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010). Celkem tudíž soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení v částce 1 126 Kč, jež sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny advokáta ve výši 400 Kč, a to celkem za dva úkony právní služby (1. převzetí a příprava zastoupení a 2. sepis žaloby), při sazbě odměny 200 Kč za jeden úkon právní služby podle § 14b odst. 1 bodu 1 advokátního tarifu, paušální náhrady hotových výdajů podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu celkem ve výši 200 Kč za uvedené dva (účelně provedené) úkony právní služby a dále - jelikož je zástupkyně žalobkyně plátkyní daně z přidané hodnoty - z náhrady za tuto daň v základní sazbě 21 %, tj. částky 126 Kč /dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř., počítáno ze základu 600 Kč 8. Odměnu advokáta soud určil dle § 14b odst. 1 advokátního tarifu, neboť – jak je mu známo z úřední činnosti - se jedná o návrh na zahájení řízení podaný na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově a právně obdobných věcech (tzv. formulářová žaloba) a peněžité plnění (tarifní hodnota) nepřevyšuje 50 000 Kč. Namístě je též poznamenat, že nárok na zaplacení dlužného plnění ze (spotřebitelského) úvěru je – kupříkladu vedle nároku na dlužné pojistné anebo jízdné s přirážkou – typickým nárokem, který je namístě uplatnit formulářovou žalobou, tj. návrhem na zahájení řízení podřaditelným pod § 14b advokátního tarifu. 9. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů spojených se sepisem tzv. předžalobní výzvy (tj. výzvy k plnění podle § 142a o. s. ř.) advokátem, neboť tento její náklad nelze považoval za potřebný k účelnému uplatňování práva dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně je podnikatelkou a do jejího předmětu podnikání (činnosti) fakticky patří hromadné nabývání a vymáhání pohledávek vzniklých třetím osobám (včetně vymáhání soudního). Proto nepochybně je (anebo alespoň má být) personálně i technicky vybavena k tomu, aby sama, tj. bez pomoci advokáta, učinila zadost požadavku § 142a o. s. ř., tj. aby dlužníka - předtím, než věc předá advokátovi k zahájení soudního řízení - sama vyzvala k plnění a upozornila jej, že v opačném případě dluh uplatní v soudním řízení (a přitom bude zastoupena advokátem, což významně zvýší náklady spojené s vymáháním práva). 10. Předžalobní výzva je zákonné dobrodiní, jež poskytuje žalované (dlužníkům obecně) poslední možnost ke splnění právní povinnosti bez nutnosti hrazení nákladů spojených se soudním řízením. Předžalobní výzvu by proto měl zásadně sepsat (a dlužníku odeslat) sám věřitel, než věc předá advokátu k dalšímu postupu. Pokud by soud přiznal žalobkyni náhradu odměny advokáta za sepis předžalobní výzvy, popřel by smysl § 142a o. s. ř., neboť kvůli tomuto ustanovení, které má vůči žalované působit velkoryse, by se její postavení zhoršilo tím, že by se zvýšila její celková platební povinnost. Žalovaná by tak ve své podstatě byla sankcionována za to, že nabídnutého dobrodiní nevyužila. Přitom v době před účinností § 142a o. s. ř. jí taková sankce nehrozila, ačkoliv korektně postupující věřitelé (a jejich advokáti) i tehdy dlužníkům běžně zasílali výzvy k plnění v dostatečném předstihu před podáním žaloby. Samotná povaha (smysl, účel a funkce) institutu předžalobní výzvy tedy obecně vylučuje, aby se jeho použití v konkrétním případě negativně odrazilo v povinnosti dlužníka hradit věřiteli zvýšené náklady řízení. 11. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně. 12. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. soud určil, že žalovaná je povinna splnit povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v přiměřených měsíčních splátkách ve výši 500 Kč, splatných do posledního dne příslušného kalendářního měsíce, a to pod ztrátou výhody splátek. Důvodem tohoto rozhodnutí jsou zejména skutečnosti uvedené žalovanou ohledně jejích příjmových poměrů a současně i celková výše rozsudkem uložených povinností, neboť pro žalobkyni takové rozložení jejich splnění v čase nebude znamenat citelnější újmu a řádné plnění stanovených splátek žalovanou je zajištěno ztrátou jejich výhody.