127 C 14/2021-46 — Okresní soud v Teplicích

Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 14. 6. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 49 008 Kč s příslušenstvím s tím, že uvedená částka představuje náhradu pojistného plnění, které žalobkyně poskytla za celkovou škodu na vozidle BMW s [registrační značka], které bylo poškozeno při střetu s žalovaným řízeným vozidlem Volkswagen Caravelle s [registrační značka], k němuž došlo dne [datum] v [obec a číslo] na parkovišti u hotelu [anonymizována tři slova]. Žalovaný z místa dopravní nehody odjel, aniž by oznámil vznik dopravní nehody Policii České republiky a vyčkal na místě dopravní nehody do jejího příjezdu. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci rozhodoval v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, když dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, a účastníci se k výzvě soudu učiněné dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. k uvedenému postupu nevyjádřili. Soud tedy posoudil předložené listinné důkazy a tvrzení žalobkyně a dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Dne 22. 11. 2018 v [obec a číslo] na parkovišti u hotelu [anonymizována tři slova] způsobil žalovaný při řízení vozidla Ford Transit s [registrační značka] dopravní nehodu, při níž poškodil vozidlo BMW s [registrační značka], jehož vlastnicí byla v uvedené době [právnická osoba] Žalovaný z místa dopravní nehody odjel, aniž by oznámil vznik dopravní nehody Policii České republiky a vyčkal na místě dopravní nehody do jejího příjezdu. Žalobkyně vyplatila poškozené [právnická osoba] pojistné plnění v celkové výši 49 008 Kč a dopisem ze dne 28. 1. 2011 vyzvala žalovaného, aby jí do 22. 2. 2021 zaplatil částku odpovídající vyplacenému pojistnému plnění. Žalovaný na tento dopis ani předžalobní výzvu odeslanou mu dne 23. 2. 2021 nijak nereagoval. Zjištěný skutkový stav posoudil soud po právní stránce zejména podle ustanovení § 10 odst. 1 písm. b) a písm. c) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, a dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je po právu. Žalovaný bez zřetele hodného důvodu nesplnil povinnost ohlásit dopravní nehodu, která je škodnou událostí, a v důsledku toho byla ztížena možnost řádného šetření pojistitele a rovněž bez zřetele hodného důvodu opustil místo dopravní nehody, a proto má žalobkyně proti žalovanému nárok na náhradu toho, co za něj plnila. Ze shora uvedených důvodů soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 49 008 Kč odpovídající částce vyplaceného pojistného plnění. Protože je žalovaný v prodlení s plněním peněžitého dluhu, dospěl soud v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku k závěru, že je po právu i požadavek žalobkyně na zaplacení zákonného úroku z prodlení, a proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni i 8,25 % úrok z prodlení ročně z dlužné částky od 23. 2. 2021 do zaplacení. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně byla ve sporu plně úspěšná, a tudíž má právo na náhradu svých nákladů řízení. Přiznaná náhrada nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 451 Kč a hotových výdajů vzniklých v souvislosti s jednoduchou výzvou k plnění a podáním žaloby. Podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni paušální náhradu hotových výdajů ve výši 600 Kč (2 x 300 Kč). Lhůty k plnění uložených povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř.