13 C 112/2019-118 — Okresní soud v Teplicích

Žalobkyně se svou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 119 507,47 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 115 561,97 Kč od 1. 2. 2019 do zaplacení. Tvrdila, že na základě písemné žádosti - návrhu na uzavření smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 16. 5. 2016 a Všeobecných obchodních podmínek poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 200 000 Kč. Žalobkyně převedla částku odpovídající výši prvního čerpání z poskytnutého úvěru na bankovní účet uvedený žalovaným. Žalovaný se zavázal splatit úvěr v 60 měsíčních splátkách ve výši 4 339 Kč, splatných vždy k 17. dni v měsíci, počínaje dnem 17. 6. 2016 Celkem měl žalovaný zaplatit žalobkyni částku 248 460 Kč. Žalovaný řádně nesplácel, zaplatil celkem pouze částku 125 831 Kč. Žalobkyně účtovala v souladu se smlouvou o úvěru smluvní pokutu za prodlení se splácením úvěru. Do 30. 11. 2016 činila výše této smluvní pokuty 8 % z každé částky, s jejímž splacením se žalovaný dostal do prodlení více než 30 dnů, od 1. 12. 2016 ve výši 0,1 % denně ze splátky v prodlení. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě smluvní pokuty ve výši 801,99 Kč formou písemných upomínek, naposledy dopisem ze dne 31. 12. 2018. Dne 19. 11. 2018 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné splátky ve lhůtě 30 dnů, žalovaný v této lhůtě dlužnou splátku neuhradil. Dopisem ze dne 31. 12. 2018 žalobkyně v souladu s příslušnými Všeobecnými úvěrovými podmínkami od úvěrové smlouvy odstoupila. Odstoupení od úvěrové smlouvy nabylo účinnosti dne 31. 1. 2019, dluh žalovaného ve výši 119 507,47 Kč se stal splatným v celém rozsahu. Dlužnou částku ke dni splatnosti dluhu tvořila jistina ve výši 113 169,98 Kč, úroky ve výši 3 945,50 Kč, pojistné ve výši 990 Kč, náklady na upomínky ve výši 600 Kč a smluvní pokuta za prodlení ve výši 801,99 Kč. Žalovaný se k jednání nedostavil vzhledem k dlouhodobému pobytu mimo území České republiky a souhlasil s jednáním bez jeho přítomnosti. Zároveň uvedl, že souhlasí s dlužnou částkou 119 507,47 Kč. Ze smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 23. 5. 2016 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému na účet č. [bankovní účet] částku 200 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradit v 60 měsíčních splátkách po 4 339 Kč, měsíční splátka činila 4 141 Kč, současně se žalovaný zavázal hradit měsíční splátku pojištění úvěru ve výši 4,79 % z měsíční splátky, celkem 4 339 Kč, roční úroková sazba byla sjednána ve výši 8,89 %, roční procentní sazba nákladů ve výši 9,26 %, cena úvěru byla sjednána ve výši 60 340 Kč, celková částka, kterou se žalovaný zavázal uhradit, činila 248 460 Kč. Součástí smluvního ujednání byly i Všeobecné obchodní podmínky. Jako bydliště žalovaný uvedl [obec], [ulice a číslo]. Z výpisu z účtu soud zjistil, že na účet žalovaného č. [bankovní účet] byla dne 24. 5. 2016 poukázána částka 200 000 Kč. Z účetní evidence žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně účtuje úhradu 29 splátek, celkem účtuje nedoplatek z uvedeného úvěru ve výši 119 507,47 Kč. Z Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně platných od 1. 6. 2015 soud zjistil, že účastníci sjednali oprávnění odstoupit od smlouvy, dostane-li se dlužník do prodlení se splacením více než dvou po sobě následujících splátek nebo jedné splátky po dobu až tří měsíců. Odstoupení od smlouvy nabývá účinnosti ke konci kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž bylo odstoupení dáno k přepravě. Přípisem ze dne 31. 12. 2018 odstoupila žalobkyně od úvěrové smlouvy a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky 119 508 Kč. Výzva byla zaslána na adresu, kterou žalovaný uvedl v tzv. kartě zákazníka. Dle Všeobecných obchodních podmínek bylo dohodnuto, že písemnosti budou doručovány na poslední adresu známou bance. Pokud písemnost nebude převzata, například z důvodu, že skutečné bydliště je odlišné od bydliště oznámeného bance, je takto došlá zásilka považována za doručenou třetím pracovním dnem po jejím odeslání. Z přípisu ze dne 24. 6. 2018 soud zjistil, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky žalobkyni. Z přiznání k dani z příjmu fyzických osob za rok 2015 soud zjistil, že příjmy žalovaného činily 1 137 625 Kč, paušální výdaje činily 682 575 Kč, rozdíl mezi příjmy a výdaji žalovaného pro daňové účely činily 455 050 Kč. V osobním dotazníku žalovaný uváděl měsíční příjem 80 000 Kč. Z výpisu z běžného účtu žalovaného u [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] za měsíce únor až duben 2016 soud zjistil, že výdaje žalovaného se pohybovaly kolem 30 000 Kč měsíčně, příjmy kolem 80 000 Kč, konečné zůstatky na účtu žalovaného se pohybovaly od 40 000 Kč do 130 000 Kč Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku (dále jen OZ) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 OZ úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. Dle ustanovení § 2399 odst. 1 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Dle ustanovení § 1970 OZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Žalobkyně prokázala, že uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru, že se žalovaný zavázal splácet úvěr v měsíčních splátkách, že posoudila schopnost žalovaného hradit sjednané měsíční splátky. Rovněž prokázala, že vzhledem k nedodržování smluvních podmínek ze strany žalovaného, žalobkyně přistoupila k zesplatnění všech pohledávek v souvislosti s předmětným úvěrem. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že úvěrové splátky řádně hradil, nezpochybnil výši nesplacené jistiny, naopak v písemném vyjádření uvedl, že souhlasí s dlužnou částkou 119 507,47 Kč. Soud proto žalobě vyhověl v celém rozsahu včetně žalovaného příslušenství, neboť žalovaný se dostal do prodlení s úhradou žalovaného peněžitého dluhu dnem následujícím po účinnosti odstoupení od smlouvy ke dni 31. 1. 2019, tedy dnem 1. 2. 2019. K tomuto datu činil zákonný úrok z prodlení 9,75 % měsíčně. O nákladech řízení rozhodl soud dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, v řízení byla zastoupena advokátem, proto jí soud přiznal náhradu za 4,5 úkonu právní služby (příprava a převzetí věci, jednoduchá výzva, žaloba, účast při jednání 31. 10. 2019, účast při jednání dne 19. 1. 2021) ve výši 60 550 Kč dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., 5 rež. paušálů po 300 Kč dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., dále soud přiznal žalobkyni polovinu za promeškaný čas za cestu k jednání dne 31. 10. 2019 a 19. 1. 2021 ve výši 800 Kč dle vyhl. č. 177/1996 Sb., polovinu cestovného k jednání dne 31. 10. 2019 dle vyhlášky č. 333/2018 Sb. (180 km, prům. spotřeba 4,7 l [číslo] km, cena motorové nafty za 1 l 33,60 Kč, amortizace 4,10 Kč km), polovina činí 511,13 Kč, cestovné k jednání dne 19. 1. 2021 ve výši 1023,20 Kč dle vyhl. č. 586/2020 Sb. (180 km, prům. spotřeba 4,7 l /100 km, cena motorové nafty za 1 l 27,20 Kč, amortizace 4,40 Kč km), včetně 21 % DPH ve výši 6 273,40 Kč dle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. a náhradu za soudní poplatek ve výši 4 623 Kč, celkem 40 769,60 Kč.