13 C 149/2021-56 — Okresní soud v Teplicích

Žalobkyně se svou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 10 045 Kč s úrokem ve výši 17,9 % ročně z částky 8 000 Kč od 20. 12. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 045 Kč od 20. 12. 2020 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem do 19. 12. 2020 ve výši 1 773,87 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení do 19. 12. 2020 ve výši 566,27 Kč. Tvrdila, že žalovaný předal dne 19. 3. 2010 žalobkyni vyplněnou žádost o založení postžirového účtu, [anonymizováno] [číslo] návrh na uzavření smlouvy, ve které žádal o uzavření smlouvy o běžném účtu. Mezi žalobkyní a žalovaným tak došlo k uzavření smlouvy o účtu, jejímž předmětem bylo zřízení a vedení běžného účtu č. [bankovní účet] a úpravu vzájemných práv a povinností mezi žalobkyní a žalovaným. Nedílnou součástí smlouvy o účtu jsou i„ Podmínky pro účty“, s jejichž zněním vyjádřil žalovaný souhlas podpisem žádosti o založení účtu. Následně došlo mezi žalobkyní a žalovaným k uzavření smlouvy o kontokorentu, na základě žádosti o poskytnutí kontokorentu [číslo] ze dne 18. 10. 2013 a oznámení o poskytnutí kontokorentu k žádosti ze dne 22. 10. 2013. Žalobkyně na základě této smlouvy umožnila žalovanému přečerpat jeho běžný účet do výše dílčího úvěrového limitu ve výši 8 000 Kč. Nedílnou součástí uzavřené smlouvy jsou„ Podmínky pro kontokorent“, s jejichž zněním vyjádřil žalovaný souhlas podpisem žádosti o poskytnutí kontokorentu. Smluvní strany si ujednaly úrokovou sazbu ve výši 17,9% ročně. Součástí smluvního ujednání byla i povinnost žalovaného splácet nejdříve vyčerpaný kontokorentní úvěr. Dle Obchodních podmínek byla žalobkyně oprávněna účtovat žalovanému za své služby poplatku dle Sazebníku poplatků [ulice] [anonymizováno]. Žalované dlužné poplatky ve výši 2 045 Kč jsou tvořeny účtovaným poplatkem za správu a vedení účtu Kontokorent ve výši 19 Kč měsíčně za období od října 2019 do února 2020, dále poplatkem za upomínku k zaplacení dlužné částky účtovaným ve výši 300 Kč ke dni 18. 1. 2019 a poplatky za výzvy k zaplacení dlužné částky účtovanými ve výši 500 Kč ke dni 15. 11. 2019, 4. 12. 2019, 7. 1. 2020 a poplatkem za výzvu k dodržení podmínky kontokorentu ve výši 150 Kč ze dne 13. 2. 2020. Žalovaný se naposledy ocitl v prodlení ke dni 8. 11. 2019, žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru po opakovaném prodlení s úhradou měsíčních splátek a poplatků až po odeslání poslední výzvy k úhradě dlužné částky zaslané žalovanému dne 7. 1. 2020. Veškeré závazky plynoucí ze smlouvy se staly splatné ke dni 13. 3. 2020. Žalovaný dlužné částky žalobkyni neuhradil. Ke dni zesplatnění činil dluh žalovaného 10 814,93 Kč. Po datu zesplatnění narůstala dlužná částka o běžný úrok a úrok z prodlení. Po zhodnocení veškerých plateb uhrazených žalovaným ve prospěch svého účtu dluží žalovaný žalobkyni ke dni 19. 2. 2020 celkem částku 12 385,14 Kč, která se skládá z dlužné jistiny ve výši 8 000 Kč, kapitalizovaného běžného úroku od 1. 12. 2019 do 19. 12. 2020 ve výši 1 773,87 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení od 8. 11. 2019 do 19. 12. 2020 ve výši 566,27 Kč a dále žalobkyně požaduje po žalovaném běžný úrok ve výši 17,9% ročně z nesplacené jistiny od 20. 12. 2020 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny od 20. 12. 2020 do zaplacení. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, soud proto při rozhodování vycházel z listinných důkazů předložených žalobkyní. Z žádosti o založení postžirového účtu soud zjistil, že žalobkyně zřídila žalovanému účet ev. [číslo]. Z žádosti o poskytnutí úvěru a oznámení o poskytnutí kontokorentu soud zjistil, že žalobkyně umožnila žalovanému k účtu č. [bankovní účet] kontokorent s úvěrovým limitem ve výši 8 000 Kč. Ke dni uzavření úrokového účtu činila úroková sazba 17,9% ročně, roční procentní sazba nákladů 22,68% ročně. Celková částka, kterou je třeba zaplatit za předpokladu, že úvěr byl okamžitě vyčerpán v plné výši a byl čerpán po dobu tří měsíců, činila 8 423 Kč. Součástí smluvního ujednání jsou i Podmínky pro kontokorent, dle kterých se v článku 16 žalovaný zavázal zajistit na svém účtu, k němuž je kontokorent poskytnut, k poslednímu pracovnímu dni kalendářního měsíce dostatek disponibilních peněžních prostředků k automatické úhradě měsíčních splátek úroků, včetně naběhlých úroků z prodlení. Dle článku 24 bylo sjednáno pro případ prodlení s placením jakékoliv peněžité částky oprávnění banky prohlásit, že všechny pohledávky z poskytnutého kontokorentu jsou splatné ke dni uvedenému v prohlášení (oznámení). Dle Sazebníku poplatků činil poplatek za služby spojené s kontokorentem měsíčně 19 Kč, za upomínku 300 Kč, za první a další výzvu 500 Kč. Z první upomínky soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalovanému, že k 7. 11. 2019 je v prodlení s úhradou částky 422,10 Kč. Z první výzvy soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalovanému, že k 14. 11. 2019 je stále v prodlení se splácením svého úvěru, k tomuto datu dluží splátku včetně úroků z prodlení a poplatků ve výši 942,52 Kč a nepovolený záporný zůstatek na účtu činí 104,23 Kč. Z druhé výzvy soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalovanému, že k 13. 12. 2019 činí dlužné splátky včetně poplatků a úroků z prodlení 1 583,89 Kč a nepovolený záporný zůstatek činí 533,56 Kč. Z poslední výzvy k zaplacení dluhu ze dne 7. 1. 2020 soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalovanému, že k 6. 1. 2020 činí dlužné splátky 2 235,11 Kč a nepovolený záporný debetní zůstatek 1 167,13 Kč. Z přípisu ze dne 9. 1. 2020 soud zjistil, že žalobkyně upozornila žalovaného, že se smlouvou o kontokorentu je spojena podmínka, aby každý měsíc zajistil na účtu minimálně 50% limitu sjednaného kontokorentu. Stejné oznámení obsahuje i výzva ze dne 13. 2. 2020. Z oznámení ze dne 1. 4. 2020 soud zjistil, že žalobkyně zesplatnila úvěr ke dni 31. 3. 2020 a vyzvala žalovaného k úhradě částky 10 820,88 Kč. Mezinárodní příslušnost českého soudu je dána dle článku 18 Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. ES/1215/2012, kolizním právem je české právo na základě článku 6 Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. ES/593/2008. Dle ustanovení § 497 obchodního zákoníku se smlouvou o úvěru věřitel zavazuje, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ust. § 262 odst. 4 obchodního zákoníku ve vztazích podle § 261 nebo podřízených obchodnímu zákoníku dohodou podle odstavce 1 se použijí, nevyplývá-li z tohoto zákona nebo ze zvláštních právních předpisů něco jiného, ustanovení této části na obě strany; ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele je však třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na její společné závazky se použijí povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku. Dle ustanovení § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. výše úroků z prodlení ve vztazích řídících se občanským zákoníkem odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Z provedených důkazů má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému na základě jeho žádosti k účtu č. [bankovní účet] s úvěrovým limitem ve výši 8 000 Kč, úroková sazba byla sjednána ve výši 17,9% ročně. Žalovaný se zavázal zajistit na svém účtu k poslednímu pracovními dni v kalendářním měsíci dostatek disponibilních peněženích prostředků k automatické úhradě měsíčních splátek včetně úroků a poplatků. Vzhledem k prodlení s úhradou dlužných splátek, úroků a poplatků přistoupila banka k zesplatnění úvěru ke dni 30. 3. 2020, čímž se staly veškeré závazky žalovaného z uvedené smlouvy splatnými. Žalovaný sjednané podmínky nedodržel, netvrdil, ani neprokázal, že úvěr řádně splácel, nezpochybnil výši dluhu. Soud proto žalobě vyhověl v celém rozsahu. O nákladech řízení rozhodl soud dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně měla ve věci plný úspěch, v řízení byla zastoupena advokátem, proto jí soud přiznal náhradu za 3 úkony právní služby ve výši 600 Kč dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., 3 rež. paušály po 100 Kč dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., včetně 21 % DPH ve výši 189 Kč dle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. a náhradu za soudní poplatek ve výši 400 Kč, celkem 1 489 Kč.