13 C 65/2021-14 — Okresní soud v Teplicích

Žalobkyně se svou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému přispívat na její výživu měsíčně částkou 1 000 Kč. Tvrdila, že uzavřela se žalovaným sňatek dne 29. 5. 2009, během manželství se jí narodilo pět dětí, žalovaný však není jejich biologickým otcem. Žalovaný jí nepřispívá na výživu, od roku 2012 žalovaného neviděla. Při jednání pak doplnila, že s žalovaným nikdy společně nežili, biologickým otcem jejích dětí je [jméno] [příjmení], se kterým žila ve společné domácnosti od roku 2009, v současné době žije žalobkyně sama, pobírá rodičovský příspěvek, příspěvek hmotné nouze, příspěvek na bydlení a přídavky na děti. Žalobkyně nikde nepracuje, není evidována úřadem práce jako uchazečka o zaměstnání. Opatrovník žalovaného navrhl zamítnutí žaloby v celém rozsahu, neboť nejsou známy majetkové poměry ani možnosti a schopnosti žalovaného. Ze zprávy Ministerstva vnitra ČR soud zjistil, že žalovaný měl od 13. 1. 2008 do 17. 11. 2008 uděleno vízum na 90 dnů za účelem strpění, od 5. 6. 2012 do 14. 3. 2014 přechodný pobyt, který mu byl dne 14. 3. 2014 zrušen, výjezdní příkaz s platností mu byl udělen do 19. 11. 2014. V současné době žalovaný nemá povolen na území ČR žádný druh pobytu. Pravomoc českého soudu je dána na základě ustanovení § 47 zákona č. 91/2012 Sb., kolizním právem je české právo dle ustanovení § 49 odst. 2 zákona č. 91/2012 Sb. Dle ustanovení § 697 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, který oběma zajišťuje zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Dle ustanovení § 922 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení. Dle ust. § 2 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti a bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala majetkové poměry žalovaného, navíc účastníci spolu nikdy jako manželé nežili, soud žalobu zamítl. O nákladech řízení rozhodl soud dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalovaný byl zcela úspěšný, žádné náklady mu však v souvislosti s tímto řízením nevznikly.