19 C 229/2021-50 — Okresní soud v Teplicích

Žalobkyně se svou žalobou podanou Okresnímu soudu v Teplicích dne 3. 6. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku ve výši 8 759,42 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba], s.r.o. a žalovaný uzavřeli dne 14. 6. 2006 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které tato poskytla žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr, včetně sjednaného úroku z úvěru v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 086 Kč, počínaje dnem 15. 12. 2005. Žalovaný úvěr nesplácel, proto právní předchůdkyně žalobkyně smlouvu předčasně ukončila ke dni 27. 3. 2012. Dlužná částka k tomuto dni činila 22 128,86 Kč. Žalovaný přes výzvu dlužnou částku neuhradil. Pohledávka byla postoupena žalobkyni na základě smlouvy ze dne 11. 1. 2017 s účinností ke dni 11. 1. 2017. Tato skutečnost byla žalovanému oznámena. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci, ač řádně a včas předvoláni, se k jednání nedostavili, soud proto jednal ve smyslu ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. v jejich nepřítomnosti. Na základě provedeného dokazování zjistil soud následující skutkový stav: Dne 10. 11. 2005 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba], s.r.o. s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 24 892 Kč čerpaný formou jednorázového financování PC u prodejce [příjmení] [jméno] – [anonymizována dvě slova]. Žalovaný se zavázal uhradit tento úvěr v 15 měsíčních splátkách ve výši 2 086 Kč, počínaje dnem 15. 12. 2005. Čl. II. smlouvy obsahoval žádost žalovaného o zařazení do seznamu žadatelů o poskytnutí úvěrového rámce ve výši nejméně 3 000 Kč a vydání úvěrové karty s tím, že smlouva o úvěrovém rámci a úvěrové kartě vznikne způsobem uvedeným v obchodních podmínkách. Podle obchodních podmínek akceptací žádosti o poskytnutí úvěrového rámce je doručení písemného oznámení společností o poskytnutí úvěrového rámce, na kterém bude připojena karta klientovi spolu s aktuálními podmínkami, které se stanou nedílnou součástí smlouvy. Společnost kromě jiného sdělí klientovi v oznámení číslo úvěrové smlouvy, jakož i výši úvěrového rámce, která bude odpovídat částce uvedené v žádosti nebo bude vyšší. Klientovi z úvěrového rámce smlouvy nevznikají žádné povinnosti až do okamžiku, kdy provede první čerpání úvěrového rámce s pomocí karty. Klient uskutečněním prvního čerpání peněžních prostředků z úvěrového rámce projevuje svůj souhlas mj. s výší uděleného úvěrového rámce a číslem smlouvy. V obchodních podmínkách byly dále upraveny např. podmínky splácení úvěrového rámce, úročení, změny nákladů úvěru, pojištění a další podmínky trvání a ukončení smlouvy. Ze sazebníku poplatků a ze sazebníků poplatků, odměn a sankcí pro období od 1. 8. 2004 byla zjištěna výše poplatků spojených se smlouvou o úvěru či smlouvou o poskytnutí úvěrového rámce a úvěrové karty. Z dopisu ze dne 28. 3. 2012 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému ukončení smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne 14. 6. 2006 a vyzvala ho k úhradě částky ve výši 22 128,86 Kč. Z výpisů z úvěrového účtu [číslo] bylo zjištěno, že ke dni 5. 3. 2012 činila dlužná částka na účtu 17 174,30 Kč. Dne 25. 1. 2017 oznámila předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba], s.r.o. žalovanému postoupení pohledávky ze smlouvy [číslo] žalobkyni s účinností ke dni 11. 1. 2017. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce podle § 497 obchodního zákoníku účinného do 31. 12. 2013 a dospěl k závěru, že žalobkyně předloženými důkazy neprokázala, že by byla mezi její právní předchůdkyní [právnická osoba], s.r.o. s žalovaným uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, jejímž předmětem by byl závazek žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr až do výše 20 000 Kč a závazek žalovaného za sjednaných podmínek tento úvěr splatit. Žalobkyní nebyla prokázána bližší specifikace smlouvy o revolvingovém úvěru (sdělení konkrétní výše úvěrového rámce či úrokové sazby, žádné bližší smluvní podmínky pro poskytnutí úvěru), stejně tak že žalovanému byla vydána kreditní karta, že ji žalovaný obdržel, že skutečně čerpal finanční prostředky, že následně nedodržel smluvní podmínky, když řádně a včas úvěr nesplácel a dluží tak žalobkyni žalovanou částku. Soud byl připraven žalobkyni poučit ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o.s.ř. o povinnosti označit důkazy k prokázání tvrzení ohledně uzavření revolvingové úvěrové smlouvy [číslo] ze dne 14. 6. 2006, ovšem žalobkyně se k nařízenému jednání nedostavila a dobrovolně se tak vzdala práva na poučení soudem o své povinnost unést důkazní břemeno a o následcích jeho neunesení. Soud se dále zabýval zjištěním, zda nárok žalobkyně není možné posoudit z titulu bezdůvodného obohacení. Vzhledem ke skutečnosti, že z obsahu spisu nelze dovodit čerpání peněžních prostředků žalovaným, nelze žalobkyni nárok přiznat ani z tohoto důvodu. Proto soud žalobu v plném rozsahu zamítl. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř., když ve sporu plně úspěšnému žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné prokazatelné náklady nevznikly.