19 C 269/2020-30 — Okresní soud v Teplicích

Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 4. 6. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku v celkové výši 10 111 Kč s příslušenstvím s tím, že uvedená částka představuje dluh žalované vůči žalobkyni vzniklý v důsledku nezaplacení ceny odebraného plynu, dodaného žalobkyní žalované v období od 15. 8. 2017 do 18. 9. 2018 v odběrném místě [adresa] a poplatek za upomínku, a to na základě smlouvy o sdružených službách dodávky plynu ze dne 30. 6. 2017. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud ve věci rozhodoval v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, když dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, s tím, že se účastníci k výzvě soudu učiněné dle ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. k uvedenému postupu nevyjádřili. Po posouzení předložených listinných důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Žalovaná si u žalobkyně objednala dodávku plynu do odběrného místa na adrese [adresa]. Žalobkyně do uvedeného místa plyn dodávala také v období od 15. 8. 2017 do 18. 9. 2018, ale žalovaná za plyn odebraný v uvedeném období v celkové ceně 9 871 Kč ničeho nezaplatila. Cenu odebraného plynu jí žalobkyně vyúčtovala fakturou ze dne 7. 8. 2018 [číslo] splatnou dne 21. 8. 2018 ve výši 9 451 Kč a fakturou ze dne 14. 6. 2019 [číslo] splatnou dne 28. 6. 2019 ve výši 420 Kč. Stejně tak žalobkyni nezaplatila ani poplatek za upomínku. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce podle § 2079 a násl. občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 a dospěl k závěru, že žaloba je, pokud jde o nezaplacenou kupní cenu, důvodná, když mezi žalobkyní jako prodávající a žalovanou jako kupující byla uzavřena kupní smlouva, žalobkyně splnila svou povinnost dodat žalované zboží (plyn), ale žalovaná své povinnosti zaplatit kupní cenu nedostála. Proto soud žalobě jako důvodně podané vyhověl a žalované uložil, aby zaplatila žalobkyni částku v celkové výši 9 871 Kč odpovídající součtu nezaplacené kupní ceny plynu. Pokud jde o poplatek za upomínku ve výši 240 Kč, soud v tomto rozsahu žalobě nevyhověl, a to s odkazem na nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 3512/2011 ze dne 11. 11. 2013, kdy ujednání o poplatku považuje soud za neplatné, když povinnost k jeho zaplacení byla zakotvena pouze ve Všeobecných obchodních podmínkách žalobkyně a nebyla obsahem samotné smlouvy uzavřené s žalovanou. Protože je žalovaná v prodlení se zaplacením peněžité pohledávky, má žalobkyně vedle práva na zaplacení pohledávky podle § 1970 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 právo na zaplacení úroku z prodlení, a soud jí tedy přiznal zákonný úrok z prodlení počínaje dnem následujícím po splatnosti jednotlivých faktur, kterými byla žalované vyúčtována cena odebraného plynu, do zaplacení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně měla ve sporu převážný úspěch. Přiznaná náhrada nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem zahrnujících odměnu advokáta za tři v řízení učiněné úkony, a to přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby, výzvu k plnění v celkové výši 900 Kč určenou dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., tři režijní paušály po 100 Kč přiznané dle § 11, § 14b odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. a 21% DPH ve výši 252 Kč přiznanou dle § 137 odst. 3 o.s.ř. Protože žalobkyně byla v řízení zastupována advokátem, uložil soud žalované zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Lhůty k plnění uložených povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.