20 C 139/2021-73 — Okresní soud v Teplicích

1. V souladu s § 157 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění. 2. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne [datum], zaplacení plnění z titulu úhrad kupních cen v souhrnu [částka] a poplatků z prodlení [částka] (po částečné úhradě z původní částky [částka], tj. [částka] + 10 % z pohledávky), s úroky z prodlení jak ve výroku I shora, na základě smlouvy ze dne [datum], dle které žalobkyně poskytla platební službu, umožňující žalovanému hradit za zboží v e-shopech kupní cenu až po vyzkoušení zboží. Soud vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení o způsobu splnění povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného, neboť tvrzený smluvní vztah soud považuje za revolvingový (spotřebitelský) úvěr. Žalobkyně doplnila, jaké zdroje informací a databáze ohledně úvěruschopnosti žalovaného zkoumala, vysvětlila, jaký použila skóringový model a poučila soud o principu přiměřenosti v rozsahu zkoumání poměrů spotřebitelů. 3. Soud k projednání věci musel nařídit jednání, neboť žalobkyně s jiným postupem nesouhlasila a žalobě nebylo možno vyhovět bez jejího doplnění. Žalovaný v řízení zůstal pasivní (v důsledku jeho nezájmu o dosažitelnost na adrese trvalého pobytu se nejspíše o probíhajícím soudním řízení ani nedozvěděl), adresu pro doručování vedle své adresy trvalého pobytu ohlašovně nenahlásil. Pobyt žalovaného soud spolehlivě nezjistil ani v předchozím řízení sp. zn. 20 C 293/2020, přestože se v něm jednalo o pohledávku převyšující [anonymizována dvě slova]. Kč. Od novely občanského soudního řádu, provedené zákonem č. 7/2009 Sb., je adresát odpovědný za existenci adresy pro doručování a ochranu vlastních zájmů a je též povinen zajistit přijímání písemností na této adrese bez ohledu na to, zda se zde zdržuje. Je věcí adresáta, zda se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu doručování, kde je pro něho bezpečné, že mu bude zásilka doručena. Soud na zákonem stanovenou adresu doručuje povinně, i kdyby mu bylo známo, že na ní k předání a převzetí listiny nemůže dojít, a byť by se dozvěděl ze sdělení některého z účastníků či jiných osob nebo ze své úřední činnosti, kde se adresát fakticky zdržuje. Adresátu lze doručit i na jinou adresu, to však nemá vliv na povinnost soudu doručovat na povinnou adresu pro doručování. Omluvitelným důvodem, pro nějž by bylo možno vyslovit neúčinnost náhradního doručení, nemůže být skutečnost, že se fyzická osoba na adrese pro doručování trvale nezdržuje (usnesení Nejvyššího soudu ve sp. zn. 32 Cdo 80/2012). Obecně lze konstatovat, že nedosažitelnost žalovaných ze strany státních orgánů je - při existenci celé řady i bezplatných poraden, poskytujících alespoň hrubé, avšak užitečné informace o možnostech právní ochrany před žalobou - jednou z významných příčin, proč posléze žalovaní čelí "neočekávanému" vymáhání již pravomocných exekučních titulů (nález Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ze dne [datum]). 4. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Smlouvami č. l. 15, 16, 67 a webovou prezentací č. l. 69-70 žalobkyně prokázala, že sjednala rámcovou smlouvu o postupování pohledávek z nákupů spotřebitelů, užívajících službu [anonymizováno] účet, konkrétně se společnostmi [právnická osoba], [právnická osoba], a na webové prezentaci [webová adresa] neupřesněného provozovatele. Výpisem ze systému žalobkyně č. l. 53 žalobkyně prokázala, že ve svém skóringovém algoritmu hodnotila úvěruschopnost žalovaného, včetně kontroly databáze [příjmení] a pracovala s údaji o příjmu [anonymizována dvě slova]. Kč měsíčně a výdaji [částka], o základním vzdělání a bezdětnosti žalovaného. Kopií občanského průkazu č. l. 55 a 56 prokázala kontrolu identity žalovaného. Smlouvou č. l. 18 žalobkyně prokázala, že sjednala o závazek platební služby„ [anonymizována dvě slova]“ se žalovaným s proměnlivě vysokým úvěrovým rámcem („ finanční limit“). Smlouva ohledně sankcí za včasné nesplacení odkazuje na„ obchodní podmínky“. Je připojen dokument„ Obchodní podmínky v pár bodech“, kde jsou upraveny sazby smluvních pokut (v jiné podobě, než jaké tvrdí žalobkyně v žalobním návrhu, kde odkazuje na„ poplatky z prodlení“). Poplatky za úhradu po splatnosti (č. l. 27 p. v.), jaké žalobkyně požaduje v tomto řízení (viz upřesňující podání č. l. 65 ze dne [datum]) jsou sjednány v dokumentu, nazvaném„ [anonymizována dvě slova] (platné ke dni [datum])“ a jsou nazvané„ účelně vynaložené náklady“. Dále je připojen ceník č. l. 29, kde jsou upraveny opět odlišně pojaté„ poplatky“ za odložení splatnosti částek a současně jinak konstruované„ účelně vynaložené náklady“. Žádný z těchto dokumentů nenese podpis žalovaného (ani není k podpisu určen). Výpisy č. l. 30 až 37 je doloženo čerpání služeb žalovaným na nákupy skrze objednávkový systém na webové prezentaci [webová adresa], [webová adresa] a [webová adresa] v celkové hodnotě [částka] (po započtení úhrady [částka]). Právní zástupce žalobkyně doložil dopisem (č. l. 38) vypracování i zaslání (č. l. 39) kvalifikované předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. do dispoziční sféry žalovaného. 5. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Účastníci platně sjednali bezúročný spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku. Soud vychází ohledně údajů o samotné výši nesplněného závazku ze skutkových tvrzení žalobního návrhu, neboť břemeno tvrzení a dokazování k případnému opaku (tedy zda již nebyl uhrazen ve větším rozsahu, než tvrdila žalobkyně) v řízení tížilo procesně pasivního žalovaného. Soud mohl žalobě vyhovět v rozsahu čerpané jistiny (z jednotlivých nákupů) po odečtu dílčí úhrady ([částka], [částka] žalobkyně započetla na jiné plnění) a s odkazem na § 1970 tamtéž i co do úroku z prodlení, když počátek prodlení odpovídá splatnosti dle úvěrové smlouvy a sazba odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Naopak co do částky [částka] soud žalobu výrokem II zamítnul, neboť nejde o nárok, upravený v obchodních podmínkách, ale v odlišném dokumentu. Na obchodní podmínky úvěrová smlouva odkazuje jako na nedílnou součást smlouvy, ujednání v nich by tedy soud jako platné ujednání akceptoval. Ujednání ve zcela odlišném dokumentu, ohledně něhož žalobkyně ani neprokázala, že se s ním žalovaný seznámil, však již žalovaného nemůže zavazovat platební povinností. V této souvislosti je třeba přihlédnout k odůvodnění (a právní větě) rozsudku Nejvyššího soudu ve sp. zn. 32 Cdo 3530/2016 ze dne 19. 6. 2018, dle kterého je uvádění smluvních povinností v navazujících dokumentech nepřípustnou překážkou pro to, aby se s povinnostmi spotřebitel mohl seznámit. Pokud si žalobkyně zakládá na transparentnosti smluvních povinností (jak uvádí ve svém podání ze dne [datum]), soud konstatuje, že v těchto povinnostech je naopak velmi náročné se zorientovat a původní znění žalobního návrhu, které bylo nutno doplňovat, to jen dokládá. 6. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byla žalobkyně v řízení z větší části úspěšná (89,12 % při kapitalizaci příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku), soud tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 2o. s. ř. této přiznal k tíži žalovaného právo na úhradu poměrné části (78,24 %) účelně vynaložených nákladů řízení. Celková výše těchto nákladů pak sestává ze tří mimosmluvních odměn dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, po [částka] a tří paušálních částek náhrad hotových výdajů á [částka] ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, odpovídajících nákladům, spojeným s převzetím a přípravou věci, se zasláním kvalifikované předžalobní výzvy a s podáním žalobního návrhu. Jelikož je advokát plátcem DPH, přísluší mu tak dále navýšení, odpovídající aktuálně platné sazbě této daně ve výši 21 % z těchto všech částek. Dále je součástí náhrady hodnota zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka]. Náhrada nákladů řízení je však dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta jako celek. Pokud se týká podřazení úkonů právních služeb v řízení pod § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., lze uvést toliko, že takováto podání naplňují beze zbytku všechna kritéria dle § 14b odst. 1 tamtéž, když žaloba je podávána na ustáleném vzoru, který se od své předlohy odlišuje jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohla být žaloba co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizována. Ostatně vzor je používán prakticky doslovně v dalších žalobách stejného žalobce a právního zástupce jen u zdejšího soudu (např. sp. zn. 10 C 112/2021), když neměnný text s vyplněnými individualizovanými údaji lze vyplnit i proškolenou osobou bez právnického vzdělání, která formulářovou žalobou dále doplní o standardizované důkazní návrhy. Za další úkony soud odměnu nepřiznal, neboť je nelze považovat za účelně vynaložené. Jednání bylo třeba nařídit výhradně prot