20 C 330/2020-45 — Okresní soud v Teplicích

1. V souladu s § 157 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění. 2. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne [datum], zaplacení ve výroku I a II shora uvedeného plnění z titulu pronájmu dvou zařízení modem set-top-box [právnická osoba] a jednoho wi-fi modemu [anonymizováno] dle specifikovaných čtyř vyúčtování, s úroky z prodlení jak ve výroku I shora. Dále se domáhala 2x [částka] jako smluvní pokuty za nevrácení dvou set-top-box zařízení jak výše po skončení smluvního vztahu. Závazek se žalovanou sjednala právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba] 3. Soud k projednání věci nařídil jednání, neboť žalobkyně s jiným postupem nesouhlasila již v návrhu. Žalovaná se nedostavila bez jakékoliv omluvy, na adrese trvalého bydliště jí bylo doručeno fikcí de [datum] a písemnost vhozena do schránky dne [datum], omluva soudu nedorazila ani do odročeného jednání dne [datum]. 4. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Smlouvou č. l. 15 žalobkyně prokázala závazek žalované hradit nájemné [částka] měsíčně za zařízení„ [anonymizována tři slova]“. Smlouva obsahuje ujednání o výši připojovacího poplatku [částka], dále odkaz na ceník a smluvní podmínky ohledně povinnosti zaplatit smluvní pokutu, pokud nebude vráceno přijímací zařízení včas a v pořádku, bez upřesnění částky ve smlouvě. Ujednání je v 13 řádcích textu v závěru smlouvy, font má velikost 1,3mm (verzála„ P“). Ceník ani všeobecné podmínky podpis žalované neobsahují, částka [částka] za zařízení a [částka] za odpojovací poplatek je uvedena pouze v ceníku, který obsahuje několik desítek položek a je psán fontem o velikosti 0,7mm (verzála„ P“). Protokol o převzetí předložen nebyl, za toto zařízení však žalobkyně smluvní pokutu ani nepožadovala. Smlouvou č. l. 16 žalobkyně prokázala závazek žalované hradit nájemné [částka] měsíčně za zařízení [anonymizováno] ([příjmení] [příjmení]). Smlouvou č. l. 17 žalobkyně prokázala závazek žalované hradit nájemné [částka] měsíčně za další zařízení [anonymizováno] ([příjmení] [příjmení]), pro shodné účastnické číslo [tel. číslo]. V obou smlouvách je nárok na smluvní pokutu sjednán shodným způsobem jak výše. Protokolem č. l. 18 bylo prokázáno převzetí dvou set-top-boxů [právnická osoba] žalovanou dne [datum] v rámci výměny obou (zřejmě již dříve dodaných) zařízení. Protokolem č. l. 19 bylo prokázáno převzetí set-top-box [právnická osoba] žalovanou dne [datum] v rámci zařízení. Vyúčtováními č. l. 29 - 33 bylo prokázáno řádné vyúčtování částek dle výroku I shora s tomu odpovídajícími splatnostmi jednotlivých faktur. Dopisem č. l. 34 bylo prokázáno odstoupení od smlouvy a výzva k vrácení zařízení. Právní zástupce žalobkyně doložil dopisem vypracování i zaslání předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. do dispoziční sféry žalované. 5. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Účastníci platně sjednali závazek z nájmu movité věci ve smyslu § 2201 a násl. občanského zákoníku, z něhož právní předchůdce žalobkyně plnil řádně, žalovaná však nikoliv. Soud vychází ohledně údajů o výši nesplněného závazku ze skutkových tvrzení žalobního návrhu, neboť břemeno tvrzení a dokazování k případnému opaku v řízení tížilo procesně pasivní žalovanou. V rozsahu plnění jak ve výroku I shora tak mohl soud žalobě vyhovět, včetně úroku z prodlení, požadovaného v souladu § 1970 tamtéž a v sazbě dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle splatnosti jednotlivých vyúčtování. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., neboť takto určená platební povinnost je marginální. 6. Pokud se týká částky [částka] a poplatku [částka] za odpojení, zde soud žalobu výrokem II shora zamítnul, neboť takový poplatek nebyl nominální částkou sjednán v textu samotné smlouvy, ačkoliv tomu nic nebránilo a žalobkyně může situaci předčasného ukončení smlouvy a nevrácení poskytnutého zařízení (což je ve většině vztahů prakticky jediná podstatná povinnost odběratele, mimo placení vyúčtování) a s tím spojeného odpojovacího poplatku pravidelně předvídat (tomu ostatně odpovídá počet nároků, které jen zdejší soud každoročně projednává) a tomu uzpůsobit obsahovou stránku smlouvy. V této souvislosti i nadále platí závěry, vyjádřené v nálezu Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3512/11, dle jehož odůvodnění je absolutně neplatné ujednání ohledně povinnosti, která je sjednána toliko v rámci obecných obchodních podmínek, k nimž žalovaný nepřipojuje svůj podpis, a jako běžný spotřebitel očekává, že ujednání obsahují toliko technické smluvní klauzule, nikoliv podstatnou platební povinnost, resp. v případě ceníku není zajištěno ani to, že s ním byl žalovaný při kontraktaci seznámen, což nezaručuje ani případné svědectví, že ceník byl poskytnut se smlouvou či protokolem (což by bylo zpozdilé), neboť jde o obsáhlý text s mnoha nesouvisejícími poplatky, psaný natolik drobným písmem, že verzála nedosahuje ani velikosti 1mm. Pokud žalobkyně argumentuje nepřenositelností těchto závěrů na projednávaný případ s odlišnými skutkovými okolnostmi, soud konstatuje, že je pravdou, že částečně je ujednání obsaženo v samotné smlouvě. Avšak to podstatné – samotná částka – nikoliv. Pro spotřebitele je však podstatné, zda mu hrozí riziko smluvní pokuty ve výši např. [částka] nebo [částka], aby tomu přizpůsobil své chování k provozovanému zařízení. Zde soud odkazuje žalobkyni zejména na právní větu a odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2018 ve sp. zn. 32 Cdo 3530/2016. Uvedení výše smluvní pokuty do samotné smlouvy nebrání žádný, nebo přinejmenším pro soud rozpoznatelný, důvod. Pokud bylo pro původní věřitelku důvodem pro takový postup skutečně zachování možnosti změny výše smluvní pokuty v průběhu smluvního vztahu, jde opět o zcela lichý argument. Původní věřitelka používala paušalizovanou, zaokrouhlenou částku [částka] pro více typů svých zařízení (pro jiná používá [částka]) a to dlouhodobě, nepochybně tedy nebyla tížena častými změnami smluvních pokut u těchto propojovacích zařízení (zejména pokud byla na českém trhu jejich jediným distributorem). Nadto by její podnikání neohrozilo ani to, pokud by cenu takového zařízení v průběhu let změnila (například aby cena odpovídala skutečné tržní hodnotě takového zařízení). Nadto případná změna v takovém ujednání je pro závazek a spotřebitele podstatná a musela by být opět učiněna v režimu konsenzuálním, nikoliv v režimu jednostranné změny navazujícího dokumentu. 7. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byla žalobkyně v řízení z větší části neúspěšná, soud tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. měl žalované přiznat k tíži žalobkyně právo na úhradu veškerých účelně vynaložených nákladů řízení. Žalované však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, tomu odpovídá výrok III shora. 8. Žalovaná by se však navzdory procesnímu úspěchu měla ve svém zájmu zamyslet nad dalšími hrozícími následky pro případ, že si zařízení žalobkyně skutečně ponechala, resp. jí jej nevydala, a nehodlá to v co nejkratší době napravit. Nemusí se totiž jednat o poslední soudní řízení, kterému může žalovaná čelit.