21 C 252/2021-22 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 26. 4. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 6 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalovanému byla poskytnuta zdravotní péče nebo služby nehrazené ze zdravotního pojištění v zařízení provozovaném žalobcem (pobyt na protialkoholní a protitoxikomanické záchytné stanici v [nemocnice]). K uhrazení nákladů za poskytnutou péči byl žalovanému dne 25. 11. 2019 vystaven daňový doklad [číslo] na částku 3 000 Kč se splatností 7 dnů a dne 15. 1. 2020 daňový doklad [číslo] na částku 3 000 Kč se splatností rovněž 7 dnů. Žalovaný daňové doklady převzal a svůj dluh vůči žalobci písemně uznal co do důvodu a výše, avšak ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ust. § 115a o. s. ř. vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když žalobce tento souhlas vyslovil již při podání žaloby. Zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se žalovaný ve stanovené lhůtě k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek. Žalovaný se k této výzvě ve stanovené lhůtě nevyjádřil, soud tedy v souladu s ust. § 101 odst. 4 o. s. ř. rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise, aniž by nařizoval jednání. 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Z platebního dokladu [číslo] ze dne 25. 11. 2019 a z uznání dluhu ze dne 25. 11. 2019 vyplývá, že žalovaný byl ošetřen na protialkoholní a protitoxikomanické záchytné stanici v [anonymizována tři slova] - [nemocnice], kde strávil 1 den. Uvedeným platebním dokladem byla žalovanému za provedené výkony nebo poskytnuté služby vyúčtována k úhradě částka 3 000 Kč se splatností sedm dnů. Žalovaný dluh ve výši 3 000 Kč písemně uznal co do důvodu a výše. Z dalšího platebního dokladu [číslo] ze dne 15. 1. 2020 a z uznání dluhu ze dne 15. 1. 2020 vyplývá, že žalovaný byl ošetřen a pobýval na protialkoholní a protitoxikomanické záchytné stanici v [anonymizována tři slova] - [nemocnice], kde strávil 1 den. Uvedeným platebním dokladem byla žalovanému za provedené výkony nebo poskytnuté služby vyúčtována k úhradě částka 3 000 Kč se splatností sedm dnů. Žalovaný dluh ve výši 3 000 Kč písemně uznal co do důvodu a výše. Předžalobní upomínkou ze dne 27. 5. 2020, která byla žalovanému zaslána na adresu jeho bydliště doporučeně dne 28. 5. 2020, byl žalovaný před podáním žaloby žalobcem vyzván k úhradě dluhu ve výši 6 000 Kč, a to do sedmi dnů od doručení výzvy. 5. Po právní stránce posoudil soud věc zejména podle zákona č. 379/2005 Sb. o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami, v platném znění, dále podle ust. § 2053 a ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. 6. Podle ust. § 17 odst. 4 zákona č. 379/2005 Sb. dopravu, vyšetření, ošetření a následný pobyt na záchytné stanici hradí v případě, že se prokáže přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, ošetřená osoba; v případě, že se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky neprokáže, náklady nese osoba, která podle § 16 odst. 4 k vyšetření vyzvala, s výjimkou případů diferenciální diagnózy hrazené z veřejného zdravotního pojištění podle zvláštního právního předpisu. 7. Na základě skutkových zjištění a po právním posouzení věci dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná a žalobě tedy v celém rozsahu vyhověl. Žalobci, který je provozovatelem zdravotnického zařízení, ve kterém byl žalovaný ošetřen a pobýval zde, vzniklo právo na zaplacení ošetření a pobytu žalovaného celkem ve výši 6 000 Kč, když žalovaný zde byl dvakrát, vždy mu byla vyúčtována k úhradě částka 3 000 Kč a tuto částku žalovaný uznal jako svůj dluh vůči žalobci. Žalobci rovněž vzniklo právo na zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky ode dne následujícího po dni splatnosti jednotlivých platebních dokladů, a to v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., ve výši stanovené dle ust. 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, který byla v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč, představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle ust. § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky, neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.